Kdo nezažil, neuvěří

Tak jsme tedy byli venku s Florískem. Vesele jsme popíjeli v baru, Flo byl dle předpokladu ovíněn, byla sranda, pohoda. Chvíli před půlnocí se v baru objevili policisti, nejprve tři, kteří se jali kontrolovat barmana a jeho pracovní smlouvu, vyptávali se kolik pracuje hodin a spoustu dalších věcí. Najednou se jich tam ale zjevil pěkný houf, řekla bych tak deset a začali všem kontrolovat občanky. Ubohého Floríska vyvedli ven a vyptávali se ho, kolik toho vypil. On normálně odpovídal, na vše reagoval, nebyl vůbec agresivní, nic. Načež jsme se do toho vložili ještě my - s tím, že spí dnes u nás a že si ho s sebou odvedeme domů. Nic nepomohlo. NANDALI MU ŽELÍZKA a šoupli do auta. Zůstala jsem tam stát jako opařená a pak Nordahlovi sdělila, že zítra odlítám domů, že v policejním státě žít nehodlám... No, jsem samozřejmě přeháněla, ale tak mě to naštvalo! Kdyby pil venku nebo dělal výtržnosti, dobře, ale když pil vevnitř v baru a bavil se tam s kamarády? Barman ještě musel zaplatit asi 300 euro za to, že mu nalil. Když jsem se ptala, proč se tohleto děje, dostalo se mi odpovědi, že abychom my všichni ostatní viděli, že se tohle prostě může stát. Výstraha. Tak jsem se ptala, jsme-li v demokratické zemi anebo před pětadvaceti lety v komunistickém Československu. A za všechno prý může Sakrozy. No, opravdu tomu pořád nerozumím, nechápu, nevydýchávám, jsem pohoršena a považuji to za omezování osobní svobody. Hlavně, že stávkujou každej tejden kvůli důchodům a platům, ale že by zastávkovali za omezení přehnané byrokracie a buzerace, to ne. Už dvakrát jsem zírala na různé podmínky, co tady mají, je zde k vidění pár socialistických rysů, které mě opravdu překvapují, vždycky se rozčiluju a Nordahl mi na to řekne, že tak to prostě je a basta. Pravda, je to vykoupeno štědrou státní podporou. Ale to jaksi moje mysl těžko chápe. Ne, že by to nepřinášelo jisté výhody, ale... to je asi na delší disputaci...:)

No, ráno v půl sedmé jsme šli pro probdělé noci našeho drahého kamaráda vyzvednout na stanici. Kupodivu si nás tam nenechali a Floríska pustili, musel ovšem zaplatit 35 euro. Vrchol. Raději bez komentáře...

Vzbudili jsme se odpoledne, venku krásně, a tak proč se nevydat na výlet. Užili jsme si krásné výhledy a pěkně si vyčistili hlavu.

Výlevná

Mno, tak co se událo za těch pár dní nového? Nezapsala jsem se na aquaaerobik, ale v pondělí jsem byla na první hodině tanečního kurzu, který vede přítelkyně Nordahlova tatínka, Pascale. Hodina se mi líbila, a tak to vypadá, že budu chodit.

Klarinet leží v kufříčku, jest to na mě nějak velké sousto, je to o dost těžší, než jsem očekávala. A tak hledám učitele, alespoň na začátek. A tady v tý p......říliš nevelké městě je to teda pěkný ořech. Hudební škola je nějaká top class, člověk musí nejdřív odchodit rok teorie, než může začít nástroj. Pruda. Mno, tak snad se někdo co nejdříve najde.

Příští pátek mám zavěsit výstavu, na kterou nemám ještě nic vytištěno, ani rámy koupené. Vůbec se mi do toho nechce. Mám nějaký stav marnosti, říkám si, že je to stejně k ničemu. Dneska ráno jsem si tak v posteli přemýtala a byla opravdu blízko rozhodnutí to zrušit. Ale teď zase váhám. Nějak mám ale krizi, co se týče lidí tady, prostě jsem cizinec, je to znát. A jestli se to změní, tak možná až za pár let.

Taky jsem si obarvila vlasy na velmi tmavo, téměř černo. Nejnadšenější z toho nejsem, ale není to zas tak hrozný. Někomu se to líbí, někomu méně, ale nejpozoruhodnější na celé věci je, že (včera jsme byli venku) se o tom zmiňují zásadně jen příslušnící mužkého pohlaví. Každý něco řekl, zatímco z holek, slečen či žen ani jedna. Ani nejmenší zmínka ve stylu: "Aaa, ty máš novou barvu?", prostě nic. Což mi přijde zvláštní, protože přece normálně se k tomuto tématu vyjadřují spíše holky, ne? Já mám prostě pocit, že mě nemají rádi:( Skoro žádná se se mnou nebaví. Tedy jen z jednoho okruhu lidí, pak je tu ještě jeden a tam jsou i holky normální, ale ti zas tak často ven nechodí. Ale možná jsem jen paranoidní, spíš nechtějí investovat svou energii do náročného rozumění mé značně nedokonalé francouzštině, kdo by chtěl, že. No nevím, celkově mi tu některé typy vztahů připadají dost povrchní. Jsem asi rozmazlená. Asi určitě.

Óooo, to je příjemné, takhle se z toho vypsat. To víte, tohle tady nikomu říct nemůžu, to bych si jen uškodila a byla označena za choromyslnou. Jsem zvědavá, co budu říkat za pár let...

A dneska večer musim zase ven, chjo, to je život. Přijede Nordahlův kamarád Floris, který bydlí momentálně v Rennes. S ním pařit, to je něco - on se nezastaví a končívá to různě...:) Ale já ho mám moc ráda, je hodnej a vtipnej. Na začátku mého pobytu tady se jako jeden z mála neustále snažil se mnou konverzovat v angličtině jak to šlo, ikdyž to pro něj bylo evidentně bolestné....:) Kolikrát jsem mu byla vděčná, že se se mnou baví, že nesedim někde sama jak trubka, když se Nordahl na chvíli někam vzdálil... to je děs, mám já tohle ve svým věku zapotřebí?! Asi mám, no...:)

Taky jsem se tedy rozhodla, že než skuhrat a litovat se, zapíšu se na příští semestr zase na uni v Caen a budu pokračovat ve francouzštině. Rvu si vlasy, že jsem tento semestr prošvihla, ale což, asi to tak mělo být. Proč, to sice nevim, ale to se určitě brzy vokáže...:)

Vejvar

Včejrší den byl ve znamení vývařby. Rozmrazila jsem totiž "kuřátko", respektive obří kuře, které nám přivezli tatínek s Maruškou. Měla jsem v plánu udělat vývar, který jsem přislíbila babičce. Tož na ten vývar jsem použila páteř a jedno stehno, zbyla ale tuna masa na další pokrmy. A jelikož dělám kuře vždy stejně - v troubě pečené, rozhodla jsem se vyzkoušet nějaký nový recepis. K večeři jsme tudíž měli "kuře divokého baska". Moc dobré to bylo, mohu doporučit. Kdyby někdo chtěl vyzkoušet, zde jest recept:

Ingredience:

1 kuře
sůl
pepř
4 lžíce oleje
1 menší cibule
5 rajčat
2 zelené papriky
5 žampiónů
2 stroužky česneku
po špičce tymiánu, majoránky a oregána
1 lžička grilovacího koření
nasekaná petrželka
3 lžíce sterilovaných cibulek šalotek

Příprava:
Očištěné kuře rozdělíme na osm porcí. Maso osolíme a opepříme a na oleji po všech stranách opečeme společně s nadrobno nakrájenou cibulí. Rajčata spaříme, sloupneme a pokrájíme, papriky a žampióny nakrájíme na plátky. Zeleninu přidáme do pánve k masu. Vmícháme česnek nakrájený na tenké plátky a všechno koření. Podlijeme trochou vody a dusíme pod poklicí. Můžeme přidat i trochu bílého vína. Když je vše měkké a tekutina vydušená, vmícháme nasekanou petrželku a sterilované cibulky a ještě necháme prohřát.

Jen jsem nepřidala grilovací koření a sterilované cibulky. A ke konci jsem maso vyjmula a omáčku trochu zaprášila moukou, neb byla moc řídká. Jako přílohu jsme měli chleba, ale určitě by byly dobré vařené brambory.

Pokračování kuřecích hodů bude dnes, další část je naložena v této marinádě:

Ingredience:
kuře, šťáva z 1 citronu, 5 malých cibulek (i sterilovaných), 5 žampionů, 1 lžíce medu, 1 lžíce sojové omáčky, 3 stroužky česneku (utřeného), 1/2 lžičky kari, trochu cukru, sůl, pepř, 1 dcl oleje.

Příprava:
Kuře bez kůže rozdělíme na menší kousky. Dáme do misky s víkem, nebo pekáčku. Smícháme všechny ingredience a nalijeme ke kuřeti. Necháme uležet přes noc. Pečeme klasickým způsobem i s marinádou.

Jen jsem místo kari, které u nás není oblíbené, dala garam masalu. Tak uvidíme, jaké to bude.

Tak. Jinak jsem tedy dovezla vývar babičce, moc jí chutnal. Vypadá lépe, tak snad bude pozitivní vývoj pokračovat. Jinak jsem včera již nic nestihla, holt býti hospodyní dá zabrat. Zato dnes bude tóčo. Ve dvě se jedu podívat do mého oblíbeného obchodu emauss, takové obří vetešnictví se vším, co si jen lze představit. Od nádobí přes hadry, nábytek, hračky až k záchodovým mísám. Prostě ráj na zemi!:) Máme odtamtud spoustu pěkných kousků. Např stolek na televizor za 7 euro, ale také kuchyňskou skříňku za 60, ta jest však ze dřeva a s vyřezávaným reliéfem. Tentokrát sháním zrcadla. Mám jakýsi fotografický nápad, na který je potřebuji.

Poté se jdeme se Julie podívat do místního art-obchodu, kde mají v prvním patře jednu nevyužitou místnost, z které by se dal možná udělat fotoateliér.

A na večer je nachystaná akce Z, převoz dokončených Nordahlových socho-lamp do Art´s café a jejich instalace. Vzhledem k tomu, že je to v baru, jak tenhle den dopadne, to tedy nevím... Začal však zajímavě. Kam já na ty sny chodím, to by mě fakt zajímalo. Včera můj kamarád dokončil po mnohaletém usilí vysokoškolské studium, já z toho mám velkou radost, tak je jasné, že se mi o tom zdá, ale proč jsme mu jeli vlakem gratulovat s lidma ze zakládky, s kterýma jsem se neviděla už přes deset let (ani nebyli na srazu, co jsme asi před čtyřmi lety měli), to vážně nechápu. Na nadráží, kde jsem tedy s těmito lidmi čekala, jsem se vydala do obchůdku, kupovat co? Jídlo, samozřejmě. Tam jsem si zakoupila chleby mazané marmeládou!, a prodavač mi k tomu dal dvě láhve vody načepované z kouhoutku zdarma. Což jsem si pochvala, že konečně i v Čechách můžu mít vodu zadarmo. Nejvíce mě ale překvapila cena: 10 korun! Tak jsem si řekla, že ještě něco přikoupím. Měli Deli - miluju rozinkovou (tentokrát jsem přivezla jen dvě, což byla kardinální chyba, neb odteď je miluje i Nordahl:), tak jsem se pro ni hrnula a tam viděla další tři neuvěřitelné příchutě. Bohužel si pamatuju jen jednu - zázvorovou! Mno, ale ten konec všeho, ten je. Jela jsem s tím prodavačem k němu domů! A pak jsem se probudila a byla děsné překvapená, že jsem u sebe doma a ve své posteli!:) No tak to mi řekněte, kam já na tohle chodím?

Tak já raději vyrážím na lov zrcadel... Pěkný den!

Den podivný

Dnes je nějaký divný den. Takový nerozhodný. Počasí pořád neví, má-li být hezké nebo ne, já se rozhoduji, jestli se zítra zapsat na rok na aquaaerobik anebo nezapsat a jestli odpoledne jet navštívit N. babičku nebo nenavštívit. Mám z toho nějaké trauma. Babička se fyzicky zlepšila, pásový opar je o polovinu menší a chodí moc dobře, ve srovnání se stavem cca před 2 týdny. Ale morálku nemá nejlepší, je depresivní a nechce nic dělat. A já vážně nevím, co pak člověku na to říct, když ti říká, jak ho všechno bolí a jak je vše nanic. Kdyby chtěla na procházku nebo něco jiného dělat, hned bych jela a ráda. Ale takhle... ach jo. Teď má i lidi na úklid, vaření a na vše, co tam chodí každý den, takže to není potřeba dělat a Nordahl tam jde za ní každý den, když je v ateliéru. Já jsem byla minulý týden nemocná, takže jsem nemohla, ale teď už jsem zase v kondici. Tak nevím, nevím...

Do toho mi můj bývalý dokáže upít trochu krve i po roce a tři čtvrtě od rozchodu. Chce kanape, které je v mém podolském bytě. Pravda, koupil si ho on a pak si ho přistěhoval, ale co já budu teď nadálku otravovat podnájemníka s tím, že si jaksi někdo přijde pro kanape a odnese si ho? Na to mi bylo odpovězeno, že se vše dá objednat a zařídit přes internet. Jo, to je sice pravda, ale při vzpomínce na náš rozchod a fakt, že jsem mu nechala veškerou (nezrovna levnou) elektroniku, která byla zakoupena ze společných peněz a spoustu dalších věcí, jsem se rozhodla, že to by asi stačilo a že proč bych musela být pořád ta, kdo ustupuje a přidělává si starosti. No co myslíte, vyšla jsem z toho jako mrcha, která mu nechce vrátit kanape, ale což, mně se ulevilo, jsem ráda, že jsem mu napsala, že NE a taky proč ne.

Ale mám i něco pozitivního - za chvilku se tu má stavit kamarád a přinést mi na zapůjčení klarinet! Jupííí! Knihu školy hry na klarinet mám od Verunky, tak mi nic nebrání vrhnout se na věc. Jen se obávám, aby to nebylo pro začátek moc složité... no uvidíme, uvidíme.

Ta humorná historka!

Tak jsem si přečetla svůj poslední post před pauzou, a koukám, že jsem něco slíbila. A jako žádné sliby chyby, to tedy ne! Takže:

Ten večer před koncertem jsme se promenovali po pláži, resp. po takovém betonovém molu a fotili se, neb bylo krásné světlo od zapadajícího slunce. Nordahl mi pozóval a já fotila, tašku se vším a obal na foťák na tom molu. Když tu se zničehonic zčistajasna znenadání přihnala vlna, která ohodila nás a téměř spláchla mé věci. Já měla sandál, ale Nordálek si pěkně čvachtal ve svých teniskách a do toho celá noc před námi. Nezbylo mu, než se navléci do mých barevných ponožtiček...:) Pak jsme se sami sobě nasmáli - jak si tam pózujem jak paka, nekoukáme napravo nalevo a pak jsme potupně ohozeni...:))) No, myslím, že k tomu mám nějakou dokumentaci, jdu se juknout.

Tak mám, ale jen takovou vlnku předtím, tu hlavní nemám, páč jsem zachraňovala tašku:) Ale mám foto s tím krásným světlem, které vykouzlí jen zapadající slunc, Nordálka ve slušivých ponožtičkách a ještě vkládám foto našeho krásného vozu.

Krásné dopoledne

Od doby, co jsem se vrátila z Prahy s horečkou, průduškovým kašlem "udussehnátou" a rýbou znemožňující mi jakýkoli pokus o nadechnutí, jsme spali každý den skoro do dvou. Fakt, normálně jsme se probouzeli tak v půl druhý. Samozřejmě se k tomu přidal i fakt, že čím déle jsme spali, tím déle jsme ponocovali, to je takový začarovaný kruh. Jenže dnes měl Nordahl rendez-vous na ouřadě již v 9 hodin ráno. Já se vzbudila v 9:40 (myslela jsem si, že ještě neodešel a on už byl zpět:). A tak jsme si říkali, co s načatým ránem? Jelikož je den trhu, vydali jsme se ven. To je taková krása ten svět poránu! Ještě k tomu svítí slunc a je příjemně teplo. Na trhu jsme pokoupili zeleninu, výborná jablíčka a k snídani fíky, které jsme spořádali na zahrádce kavárny, kde jsem se poprvé za ten rok a kus domohla café latté! Zázrak!:) Sice paní nevěděla, co chci, ale když jsem jí to vysvětlila, nabídla mi, že mi kávu dá do hrnku na čaj a k tomu přinese konvičku horkého mléka. A pak mi to naúčtovala jako grand café creme (grand, nicméně pořád směšně malé). Již nikdy nepůjdu jinam!:) Je to moc příjemné místo, vevnitř to vypadá jak v obýváku a páteční večery tam dělají výborné tapas. Hmmmm, život je krásný...:)

Krom toho mi je už dnes i dobře. Poprvé v životě jsem vyzkoušela homeopatika, na ucpané dutiny, a mám pocit, že to vážně výborně funguje.