sobota 25. února 2012

Pěkně to vedu, nebo spíš nevedu... Didoušek začal přes den bdít, a tak mi moc času na psaní nezbývá. Ta trocha, kdy si přeci jen trochu chrupne, je spotřebována na lehký úklid a občasné uvaření a večer, když usne na delší dobu, jsem utahaná a psáti se mi moc nechce. Ale začínám se pomalu sžívat s jejím novým spacím režimem, a tak bude třeba brzy líp. Ale fotit se snažím, každý, kdo má děti, děsně nabádá, že je třeba neustále fotit, neb dítko děsně rychle roste. Mají pravdu, zkušení rodičové, na pyžámkách se to potvrzuje nejlépe. Za chvíli budeme opouštět velikost 1 měsíc a přehoupneme se na 3. To je vlastně stejně zvláštní, nevím jak v Čechách, ale tady velikost 2 měsíce neexistuje.
Dnes čekáme návštěvu. Navlíkla jsem Didušku do hodobóžového svetříčku, kterému jsem neodolala ve slevách. Teď si ale říkám, že ty pěkné hadříčky ani není kam nosit, tak aspoň pro tu návštěvu. :) A až bude teplo, tak i ven, pěkně jako v lázních na promenádě!

Foto z první vycházky k moříčku a jedna pokoupací:




pondělí 20. února 2012

To to letí!

Mám skluz! Mám fotky ze včerejška z vycházky, zatímco jsem ještě nepřidala fotky, které jsou již připravené z přechozích dní. Každý den to tak uteče...
Včera bylo krásně, tak jsme šli na docela dlouhou procházku, dnes je taky hezky, hned bych šla zas, ale máme na čtvrtou domluvenou návštěvu, tak to asi nestihneme. No zítra jdeme do nemocnice na krev, musíme tam být už v 10:45, tak si na to aspoň dneska odpočineme:) Normálně v deset vstáváme, takže to bude zítra náročné!






sobota 18. února 2012

Nic nového pod mrakem

Za poslední dny se nepřihodilo nic nového, včéra (ono už je to teda předevčírem, neb je jedna hodina ráno, ale pro mě je to pořád včéra), jsme ani ven nešly, Didouš se tu celé dopoledne neustále dožadoval jídla a pak celé odpoledne prochrupal. Tak jsme šly alespoň dneska, ač pršelo. Do lékárny pro vitamín Dé prou Didušku a železo pro mne, do Coopu (taková místní jednota) pro pár drobností, do pekárny a dom. Navštivili nás William a Paula, přijeli z Paříže na oslavu desátých narozenin Williamova bráchy. Večer jsme tedy na chvíli sestoupili dolů do útrob kavárenského víru, ale pak hurá nahoru dívat se na film a pojídat laskominy. Paula je těhotná, takže má jako já s vířením utrum. Hoši si mohou vesele juchat - je tohle spravedlnost? Nordahl tedy pracuje, ale dneska si vyhodil z kopýtka (a ještě vyhodí, jdou po zavíračce ještě do místního hnusobaru, který je otevřen až do pěti do rána. Mají tam odporné pivo, ale holt není na výběr, nic jiného tu otevřenýho takhle pozdě není. Je potřeba speciální licence nočního klubu, jinak je povinnost zavřít v jednu.), neb slaví své narozeniny, o týden s předstihem. Rozhodl se tak, neb tento týden bylo mrtvo a chtěl nějakou akci na víkend, tak si stanovil oslavu narozenin.:) Má je příští sobotu, tak chceme požádat jeho mámu, aby nám na chvíli pohlídala skřítka a my půjdeme do japonské restaurace. Mňam, celý těhotenství jsem nemohla, tak se vyloženě těším.
Včera jsem spáchala pár fotek, mám tu jednu sovičku, co zvedá hlavičku a první černobílé portréty:





čtvrtek 16. února 2012

Kyčle, kila a kruháče

Za poslední dva dny (nebo kolik to už je - mé chápání času se nyní odvíjí ve tří až čtyřhodinových intervalech) jsem neměla vůůůůbec čas na psaní neboť jsme měly randevů u doktorů. Tedy ve středu sono kyčlí a ve čtvrtek prohlídku u porodní asistentky, kvůli vážnení. Teda být někde na čas to je teď docela ořech, oba dva dny jsme měly o čtvrt hoďky zpoždění, ale naštěstí měli zpoždění i oni. Takže jsme vlastně byly na čas:)
Tož kyčle pravá je ještě nedovyvinutá, tak jdeme za měsíc znovu. Na váze ale konečně začal Didoušek přibírat, už má čtyři kila a dvacet gramů. Už spí trochu míň, takže víc jí a dožaduje se i více pozornosti. Třeba zrovna dnes odpoledne, dovolila jsem si vzdáliti se na dvě hodinky z domu, přičemž předtím se pěkně nadlábla, a celou dobu tu Nordahlovi probrečela. Nic nezabíralo, chování, chození po bytě... Podezřívám ji, že to je zcela promyšlená akce, aby mě muž už nikam nepustil a ona měla maminku (resp. jídlo) stále po ruce. Ale já se nedám!
Jo, ještě perlička od porodní asistentky. Řekla mi, že miminko prospívá dobře a že je čas, abych začala myslet také na sebe a trochu si odpočinula. No, tak si asi umíte představit, jak vypadám. Nebo spíš možná neumíte, což je asi lepší. Takovýhle kruháče pytlovatý oční jsem neměla ani po nejvýživnějších večírcích a prohýřených nocích... Zatím nedostatek spánku kompenzuji neustálou konzumací čokoládových pochoutek, což je určitě nejlepší taktika pro zbavení se zbylých přebytečných kil. Je jich ještě pět, tak aby jich nebylo zase více, než budu moct trochu pohopsat na sportišti!
Tak a teď obrazová dokumentace:





pondělí 13. února 2012

1 měsíc

Tak včéra byl Diddouškovi již jeden měsíc! Chtěla jsem sem dáti video, které jsem při té příležitosti natočila, ale nezdařilo se mi. Mám ale typ od zkušeného blogaře Gabro (tý jo, podařilo se mi vložit odkaz!:), tak snad to půjde.
Prozatím zde odkaz na fotky z prvních týdnů: http://www.rajce.net/u564174
A snad ještě během dneška bude video!
Hurá - funguje to! Tak zde je naše tanečnice:


PS: Nordahl se dnes sám ostříhal, ale nevím, jestli se nechá zvěčnit pro příští příspěvek...:)

sobota 11. února 2012

První vycházky

Po návratu z porodnice jsem se hned zajímala, kdy už budeme moci ven. Měli jsme přislíbený kočárek, který nám byl i přivezen, ale já z něj nebyla moc nadšená. Neměl takovou tu zavřenou část, která je pro začátky docela esenciální. Prý to s dekou stačí, ale mně se to nezdálo. Ponořila jsem se tedy do studia stránek, kde lidi prodávají již použité věci a našla přesně ten kočárek, který jsem chtěla. Nový stál 600 euro a my ho odkoupili od jednoho sympatické páru za 200. Tož jsem šťastná a již s ním vesele drandíme. Stoprocentní uspávadlo.
Předtím, než jsme jeli pro kočárek, jsme však už chtěli vyrazit ven. První výprava byla dosti speciální, zabalili jsme Diddušku do fusaku, který je ale obří, tak jsme ho museli přehnout, no vypadala jako listový šáteček. Pak si ji Nordahl zapnul pod bundu. A podruhé už v šátku, který Nordahl zvládá dokonale uvázat, mně se to samotné ale zatím moc nedaří.
Jinak dnes v noci to bylo o něco lepší, noční radovánky byly kratšího charakteru, pouze od tří do šesti. Nevím proč ale musí mít dobu největší aktivity zrovna v noci. Oči vykulené a všímejte si mě! No ale což, já spala, noční radovánky jsou pro tatínka, ať si užije dcerunky. :-) V šest mi ji přinesl na krmení a pak nechtěla spát v postýlce, ale u mě usnula. Tak spala s námi v posteli až do devíti. A to jsem si říkala, jak ji nebudu nechávat spát s náma v posteli... no ale když spánek je tak sladký, kam se nyní hrabou nejsladší medy světa!

Zde fotky listového šátečku a larvičky:



PS: na první fotce v pravém horním rohu zrající rumy s ovocem! Za nějaký ten týden budou hotové, třeba již budu moci ochutnat! :-)

pátek 10. února 2012

Ha!

Tak tedy - další pokus o blogování! Jakpak to tentokráte dopadne? Vzhledem k tomu, že by to měl být Diddušky deníček, měla bych to pojmout o něco zodpovědněji. To se ode mě nyní očekává, ne, být zodpovědná, když jsem ta matka!
Dnešní noc náš milý drahoušek nezamhouřil oka, chudák Nordahl šel spát v devět ráno (oplendoval se s ní v obýváku celou noc - ani po kojení v pět ráno nezabrala). Tak já alespoň ty čtyři hodinky dala. Teď spí on a i Diddouš zabral, no jo, to prospí den a v noci bude zase tóčo... Přitom tu noc předtím spala sedm hodin v kuse! Jak já si libovala a byla jsem celá navnazená, jak se teď pěkně vyspíme. Ale ještě je asi na nějakou pravidelnost holt brzy.
Tož, budu se snažit sem tak nějak psát jak se máme a co je nového a taky dávati nějaké fotky. Jestli ani tentokráte nevytrvám, prohlasím se definitivně za ztracený případ!