Vcerejsi prochazka byla krasna. Sli jsme po plazi do vedlejsi casti vesnice, kde je pekarna, ze koupime bagetu a neco na zub. Bylo nadherne, slunicko, teplo, na plazi lidi, psi, mrtvej zralok... ne, ten byl az cestou zpet. Dosli jsme k pekarne (mela to byt kratka prochazka, ale nakonec cely okruh byl zase nekolikakilometrovym vyslapem, no jen at si Diddus zvyka, pri pristi navsteve domoviny hodlam vyrazit nekam do hor), kterazto - tramtadadaaa - byla zavrena. Mno, tak priste. Cestou zpet uz nebylo tak hezky, ochladilo se a zacal foukat vitr, lide pousteli draky. Tak jsme si rikali, ze bychom si taky nejakeho meli poridit, kdyz tady porad tak fici. Diddus behala sem a tam, ji evidentne nejakych par kilacku nerozhazi a jeste ma energie na rozdavani! :) Kousek pred koncem plaze jsme narazili na mrtveho zraloka. To uz se deda s babi tady nikdy nebudou chtit koupat! No, byl to spis takovy zralocek, vic nez metr nemel. Nevim, jak se ocitl takhle vyvrzeny na plazi, nemel vubec zadnou znamku zraneni. Kdyz jsme dorazili k domu, kytky tam stale byly. A sousedka Elisabeth, jak nas videla, vybehla a dala Diddusce nadhernou babusku. Pry ji dostala od jedne Rusky, co bydli taky ve Fermanville, je ji 95 let a babusku dala Elisabeth za to, ze ji prinesla pytlik svestek. No Diddus byla nadsena, pac samozrejme vyndavani a nasledne zandavani panenek ji bavi a ja rovnez, pac je moc krasna. Kdyz ji Didduska vzala do ruky, prohlasila :"maman!" Rika mi mama francouzky, ale lepsi nez nic, Inuska bude jiste pekne rikat maminka.:) Ale rika to vzdy tak nezne, a hlavne u samych krasnych postavicek jakou jsou vily, princezny a panenky. To mne vzdy udela takovou radost, hlavne kdyz ja sama sebe obcas vidim jako zlou draci matku Herodese. :D Mno, ale musim rict, ze se cilim min a min, nevim cim to je, asi tim zivotem na vsi.
Pak jsem jeste upekla cookies, vsichni se po nich muzou utlouct, a tak jsem je ani nestihla vyfotit, uz je tam jen jeden! A tak jsem si vyndala maslo, ze upecu dnes dalsi. Jsem se zarekla, ze je konec kupovanym susenkam a buchtam k snidani, a ze budu vyrabet pekne domaci z kvalitniho maslicka a nerafinovaneho trtinoveho cukricku. Mnam. :)
Posledni dve noci jsme toho moc nenaspali, zuby ze derou, snad uz se brzy proderou!
Take mame noveho spolecnika, kocicku se zlomenou nohou. Jednou jsme ji zahledli v zahrade, tak jsme ji nalili mlicko a uz dvakrat ho vypila. Zitra koupime granule. :) To zraneni uz ma stare a zahojene, normalne s tim beha, ale ma proste predni nohu nad tlapkou do praveho uhlu. Oba s Vuthem prohlasujeme, ze zadne zvire nam nesmi do domu, ale neustale chodime kontrolovat, jestli tam je, jestli vypila mlicko, Vuthe sprada plany, ze ji postavi boudu... :D No jsem zvedava, co se z toho vyvrbi.

V sobotu jsme se vydali do lesa na houby. Nasli jsme pet babek. Tak bylo alespon na polivku. Didduska celou dobu opakovala "champion champion", jakoze champignon, coz jest ve francouzstine houba, zampion se tu nazyva "champignon de Paris" anobrz parizska houba. Tot male lingvisticke okenko. :) V lese bylo docela dost lidi, podle me nejake houby byly, ale bylo vysbirano.
V nedeli odpoledne bylo krasne, chteli jsme jit ven, ale dvere se tu netrhly. Nejprve prijeli rodice, pak nejmladsi z brachu a vecer odjel Vutana. Posledni noc spal u rodicu, rano musel brzy vyjizdet i s taskou cerstvych morskych dobrot pro tetu, co zije v Parizi.
Tak jsme osireli, ale prazdniny stale pokracuji, a tak i nase akcnost. Vcera i dnes je tu nadherne. Slunicko, teplo, podzim jedna basen. Vcera chtel Vuthe opet mermomoci do lesa na houby. Jak jsem rikala uz loni, stava se z nej naruzivy houbar. Sli jsme do toho, co mame za rohem. Videli jsme spoustu prasivek (ikdyz, po prostudovani houbarskeho atlasu je mi jasne, ze to vse prasivky nebudou a ze rada z nich jsou dobre jedle houby, ale ja se toho bojim, jakmile to ma dole lupeni misto rour, neberu. To mi pripomnelo, jak stryc Jaromir sbiraval holubinky a jeho zena mu je potom tajne pri cisteni vyhazovala. Tehda toho byla takova kila, ze si toho nevsiml, a byl spokojen, ze si prosadil ty svoje holubinky. Tot male mykologicke okenko.), ale jinak jsme nenasli nic. Zato prosli jsme se! Vzali jsme to jinou cestou nez normalne, a dosli jsme tak daleko, ze misto toho, abychom se vratili stejnou cestou, jsme se rozhodli, ze udelame okruh. Podarilo se, ale usli jsme zhruba 7-8 kilometru. Pred Didduskou jsem smekla klobouk a kdyz jsme se cestou domu stavili v obchode pro dyni, mohla si vybrat, co chtela. A hadejte, co to bylo? Modri jiz jiste vedi, ano, Kinder cokolada!
Po navratu domu jsem vydlabala dyni a pote jsme na sebe navlekli humorne kostymy. Inuska byla roztomila ve svem carodejnickem kloboucku, Diddus se do toho moc nemela, nejvice ji zajimala svicka v dyni, kterou chtela neustale zfoukavat (zpivala "hodne stesti zdravi", tak jsem pak zpivala s ni, a zpivaly jsme "hodne stesti mila dyne") no a jakmile jsme si my s Vuthem nandali nase slusive zoubky, byli jsme mrtvi smichy. No posudte sami...
Jo, a do toho jsem vcera rano byla zase behat. Bacha na me. Soused na me halekal, no vida, to je dobre, ze zase behas, takze odted zase kazdy den! No nevim nevim, dneska si dam asi oddech. Dopoledne jsem byla na nakupu, zakoupila jsem listopadky na okno, takovy pokus, jestli je nikdo neukradne. Rikam si, ze tady na vsi snad ne. A odpoledne chceme jit zase na prochazku, kdyz je tak pekne.