Nic nového pod mrakem

Za poslední dny se nepřihodilo nic nového, včéra (ono už je to teda předevčírem, neb je jedna hodina ráno, ale pro mě je to pořád včéra), jsme ani ven nešly, Didouš se tu celé dopoledne neustále dožadoval jídla a pak celé odpoledne prochrupal. Tak jsme šly alespoň dneska, ač pršelo. Do lékárny pro vitamín Dé prou Didušku a železo pro mne, do Coopu (taková místní jednota) pro pár drobností, do pekárny a dom. Navštivili nás William a Paula, přijeli z Paříže na oslavu desátých narozenin Williamova bráchy. Večer jsme tedy na chvíli sestoupili dolů do útrob kavárenského víru, ale pak hurá nahoru dívat se na film a pojídat laskominy. Paula je těhotná, takže má jako já s vířením utrum. Hoši si mohou vesele juchat - je tohle spravedlnost? Nordahl tedy pracuje, ale dneska si vyhodil z kopýtka (a ještě vyhodí, jdou po zavíračce ještě do místního hnusobaru, který je otevřen až do pěti do rána. Mají tam odporné pivo, ale holt není na výběr, nic jiného tu otevřenýho takhle pozdě není. Je potřeba speciální licence nočního klubu, jinak je povinnost zavřít v jednu.), neb slaví své narozeniny, o týden s předstihem. Rozhodl se tak, neb tento týden bylo mrtvo a chtěl nějakou akci na víkend, tak si stanovil oslavu narozenin.:) Má je příští sobotu, tak chceme požádat jeho mámu, aby nám na chvíli pohlídala skřítka a my půjdeme do japonské restaurace. Mňam, celý těhotenství jsem nemohla, tak se vyloženě těším.
Včera jsem spáchala pár fotek, mám tu jednu sovičku, co zvedá hlavičku a první černobílé portréty: