Den podivný

Dnes je nějaký divný den. Takový nerozhodný. Počasí pořád neví, má-li být hezké nebo ne, já se rozhoduji, jestli se zítra zapsat na rok na aquaaerobik anebo nezapsat a jestli odpoledne jet navštívit N. babičku nebo nenavštívit. Mám z toho nějaké trauma. Babička se fyzicky zlepšila, pásový opar je o polovinu menší a chodí moc dobře, ve srovnání se stavem cca před 2 týdny. Ale morálku nemá nejlepší, je depresivní a nechce nic dělat. A já vážně nevím, co pak člověku na to říct, když ti říká, jak ho všechno bolí a jak je vše nanic. Kdyby chtěla na procházku nebo něco jiného dělat, hned bych jela a ráda. Ale takhle... ach jo. Teď má i lidi na úklid, vaření a na vše, co tam chodí každý den, takže to není potřeba dělat a Nordahl tam jde za ní každý den, když je v ateliéru. Já jsem byla minulý týden nemocná, takže jsem nemohla, ale teď už jsem zase v kondici. Tak nevím, nevím...

Do toho mi můj bývalý dokáže upít trochu krve i po roce a tři čtvrtě od rozchodu. Chce kanape, které je v mém podolském bytě. Pravda, koupil si ho on a pak si ho přistěhoval, ale co já budu teď nadálku otravovat podnájemníka s tím, že si jaksi někdo přijde pro kanape a odnese si ho? Na to mi bylo odpovězeno, že se vše dá objednat a zařídit přes internet. Jo, to je sice pravda, ale při vzpomínce na náš rozchod a fakt, že jsem mu nechala veškerou (nezrovna levnou) elektroniku, která byla zakoupena ze společných peněz a spoustu dalších věcí, jsem se rozhodla, že to by asi stačilo a že proč bych musela být pořád ta, kdo ustupuje a přidělává si starosti. No co myslíte, vyšla jsem z toho jako mrcha, která mu nechce vrátit kanape, ale což, mně se ulevilo, jsem ráda, že jsem mu napsala, že NE a taky proč ne.

Ale mám i něco pozitivního - za chvilku se tu má stavit kamarád a přinést mi na zapůjčení klarinet! Jupííí! Knihu školy hry na klarinet mám od Verunky, tak mi nic nebrání vrhnout se na věc. Jen se obávám, aby to nebylo pro začátek moc složité... no uvidíme, uvidíme.