Poslednich par dni jsem se tocila v depresoidni spirale. Hlavou mi probihaly dokola tyto "skutecnosti":
- kam pujde Diddus, az budu rodit? (nejlepsi zpusob, jak si to "zaridit" tak, abych nakonec skoncila az na termin naplanovanym cisarem, cemuz se chci samozrejme vyhnout)
- jak mi mohla odhadnout ten barak na tak malo? Proc ja blbec jsem ho kupovala, proc jsem se do toho nechala natlacit (a to jsem si tehda myslela, jak ja to chci!), proc jsem byla tak slepa?
- jak to vsechno zvladneme, kdyz budeme mit v breznu miminko, do toho dodelat prace na baraku, Vuthe ridicak, zaridit vse ohledne skoly a bydleni v Havru, jet v cervnu do Prahy a v cervenci se prestehovat?
Takze jsem nemohla poradne spat, byla jsem napruzela, negativni, nic me nebavilo. A vcera jsem si rekla, tak dost! Odpoledne jsem chtela zase zacit vyrizovat veci, co "musim", jit do dalsi agentury, aby mi udelali novy odhad a par dalsich pochuzek ve meste, a misto toho jsem vzala auto (Diddus v jeslich, Vuthe v autoskole) a vydala jsem se na plaz. Bylo trochu slunicka, uplne jsem citila, jak me to tam tahne. A tam jsem si dala hodinovou vychazku sviznou chuzi, za dvema ucely - vycistit si hlavu a "setrasat" miminko. A oboji se mi uspesne podarilo. V noci jsem citila neco, co by mohly byti jemne kontrakce (aspon tak, jinak necitim vubec nic...) a co se tyce ostatnich "problemu", rikam si, ze s tim stejne nic nenadelam, ze se to proste vsechno samo nejak vyvrbi, tak, jak ma.

A taky bych se mela zamerovat spis na ty pozitiva! :) Diddus je posledni dny desnej roztomilous, chodi se k nam rano mazlit, chce, abychom ji skrabali zada a pak musime opakovat casti tela. Dobre spi i ji, naucila se snidat chleba s marmeladou! To je uzasne, neb poslednich nekolik mesicu ji jednu jedinou znacku cokoladovych briosek, kterou maji v jednom jedinem obchode, nic jineho k snidani nechtela.
Take me prepadl stesk po Cechach, rikala jsem si, ze jsme nakonec mohli odjet az tam, kdyz se N. stejne nezajima, a nato jsem si vcera precetla clanek o tom, jak jsou cesti ucitele proti inkluzi. :D Ja se do toho Havru moc tesim, nevim proc, ale oba nas to mesto ucarovalo, proste jako by bylo pro nas. No to uvidime, jak to vse pujde, hlavne pro Diddus, ale at tak nebo tak, zmena je nevyhnutelna, neb Cherbourg zacinam nenavidet, taky nevim presne proc, ale mam pocit, ze se tu "dusime".

Vyfotila jsem vcera na plazi par fotek, pouze telefonem, neb jsem chtela jit na lehko a na nic nemyslet, nic nestelovat... Budu si to muset zopakovat, ikdyz ted par dni nema byt nic moc pocasi. Holt ten mozek je treba nekdy poradne okyslicit. ;)

A po tom vsem, toto na me vyskocilo dnes na fb, takova pekna tecka za depresoidni spiralou. :)

V každé chybě je vždy potenciál pro růst.
V každém konci je potenciál pro nový začátek.
V každé prohře je potenciál pro příští výhru.
V každém smutku je potenciál pro radostné chvíle.
Stačí věřit, že vše se děje pro naše dobro.
 

Tahle posledni je silene upravena, ale mne se chtelo barev:)