A v sobotu me cekal druhy den skoleni o autismu. Diddus s Vuthem byli cely den doma, neb hodne prselo. V poledne clovek mel pocit, ze je vecer. N. rikal, kdyz jsme se videli naposledy u nej, ze si Diddus vezme v sobotu vecer do pondelka. Neozval se. (To uz sem ani nepisu, ze si chci stezovat, ale bylo mi doporuceno, at si to vse pisu, a ja jsem si uvedomila, ze vse je jen taky na blogu, tak v tom pokracuji, at v tom mam poradek. No a aspon taky vite, ze jo...;))
V nedeli pokracoval hnusopocas, spatne jsem spala, a tak jsem se rano probudila s desnym hladem. :D Sla jsem s Diddus do kramu po kure, ktere jsem upekla a k tomu jsem udelala bramborovou kasi. Diddus se narvala kase a kurete se ani netkla. Po skypovani a obede jsme se rozhodli k uklidu, kdyz uz je tak hnusne a nemuzeme ven. Ja umyla dukladne koupelnu a zachod a Vuthe kuchyn a lednicku.
V pondeli po logopedii me tahla do mesta. Stava se to zvykem, ze pak vzdy nekam jdeme. A neomylne do obchodu, protoze chtela nejaky mls. Nechala jsem ji vybrat, sahla samozrejme po kinder, ale jen takovem tom maxi, te male tycince, skromne to devce. Ale co nasledovalo potom, to me dostalo. Zpusobne cekala ve fronte a pak si polozila tycinku sama na pas a cekala, az zaplatim. Driv to byly vzdy sceny, neb nechapala, ze si ji nemuze vzit hned.
V utery odpoledne, kdyz sel Vuthe pro Diddus do jesli, pry byly vsechny vychovatelky shromazdene kolem bazenku s balonky a byly mrtve smichy. Pak uvidel proc. Diddus si dala pod svetr dva balonky jako prsa. A hned to po ni opakoval dalsi chlapecek... :D
Dnes je streda, volny den. Diddus je v dobrem rozpolozeni, dava mi pusinky a pohladila bricho a rekla mala mala a jmeno sve sestricky. :) No jsem zvedava, jak se na to bude tvarit, az ji tady bude cely den vriskat. (Treba nebude, treba to bude klidne miminko, kdo vi....) Tim se dostavam k tomu, co me nejvic zaujalo na tom skoleni, a to, jak autiste vnimaji podnety z vnejsiho sveta. Zvuky, svetla, pohyby, dotyky... Muze jim vadit uplne nepatrna vec, ktere my si mnohdy ani nevsimneme, je pak vlastne normalni, ze clovek nevi, proc se nervuje nebo breci. A napriklad pohyby vnimaji vic zrychlene nez my, takze kdyz se k nim nekdo blizi - pro nas normalnim tempem - pro ne se to muze zdat natolik rychle, ze jim to nahani strach nebo je to stresuje. No je toho tolik... Musim se holt smirit s tim, ze asi nikdy nebudu vedet presne, co vse ji a do jake miry, vadi, ale rikam si, ze letama se clovek prece jen dost veci dovtipi pozorovanim. A podobna skoleni jsou super. Dalsi je v dubnu v Caen, tak uvidime, jestli to nejak zvladnem i s miminkem, protoze tam bych vazne moc rada, bude to specializovane na male deti, tohle bylo spis pro skolni vek. A v breznu tu bude mit konferenci autisticka celebrita Josef Schovanec. Tak mam po porodu co na praci! (Uz jsme objednali odsavacku mlika...:D ).
Par fotek z tydne pouze z telefonu:
To školení vypadá velmi zajímavě... a malá je fešanda.
OdpovědětVymazat