O hodinu víc

To je paráda mít o hodinu navíc! Že bych ji ale nějak hodnotně využila, to se zatím říct nedá. Ovšem jen zatím!:) Mám ale v plánu takové nezáživnosti, že vážně nevím, jak se namotivovat. Je třeba vyluxovat a vytřít, alespoň kuchyň - neb jest to urgentní, ostříhat Ta-chan drápky a umýt jí klec, uklidit uschlé oblečení (ještěže nežehlím!), no našlo by se toho víc, ale tohle jest to urgentní. Chjo, domácí práce vážně nemusím. Jen vařit mě baví. Včéra však vařil Nordahl a já se dívala v tele na výměnu manželek. (Dívání se na televizi v zahraničí jest studiem jazyka, heč!:) Jedna z nich byla totální maniak na úklid, byla úplně posedlá a šílená. Luxovala každý den. A k tomu si každé ráno nanášela hodinu make-up. Ta druhá byla eko-typ, žádný make-up, úklid tak ňák, aby to fungovalo, liberální výchova, no, sranda to byla:) Ta šílená, když vešla do domu té eko, se rozbrečela, že prý je to tam špinavý a nechutný. Mně to teda nepřišlo, tak nějak normál, jako u nás......:) Hehe.

Mno. Já vím, že bych měla spíš psát o výstavě, o výletě do Bretagne a o našem novém autu, to mě ale spíš odmotivuje a už pak neudělám vůbec nic. Takže teď vzhůru na věc, schválně, jak dlouho mi to zabere. Jest 17:19.

Nestíhám, ovšem svačím vydatně

Se kaji, takovou dobu ni pís! Jsem zaneprázdněna přípravou ateliéru se Julie. Už jsme nafotili pěkných pár kousků, teď se to musí vše vytřídit, připravit katalog a leták a pak vzhůru na čištění místnosti na ateliér. Zatím se vše odehrává u nás doma.

Dnes jsem chtěla jíti do bazénu, ve stejnou hodinu jako má Julie aquaaerobik. Jenže - jest opět stávka a je zavřen i bazén. Naštěstí ne pro předplatitele aguagymu, tak jsem se vetřela. Bylo to fajn, asi se zapíšu... Včéra jsem byla již potřetí na kurzu současného tance. To je větší ořech. Když opakujeme choreografii, kterou nám předtančuje Pascale, to ještě jde, ale když po nás chce jakousi improvizaci a prožívání, cítím se přitom poněkud směšně. Asi na to nemám buňky. Všichni ostatní tam krouží jak v delíriu a já se jen tak potácím, taky jak v delíriu, ale tremens.....:) Mno, ještě tomu dám šanci, přeci jen by člověk měl občas překonat sám sebe. Asi. Nevim. Uvidim...:) To mi připomnělo sobotu, kdy jsme se s Pascale o půlnoci rozhodli, že jdeme na diskotéku. Nikdo s námi nechtěl jít, páč nikdo z Art´s café přeci nepůjde na místní cherbourgskou diskošku, že. Nakonec se papá obětoval, aby nás chránil...:) Byla to legra, vyřádily jsme se vehementně, ale chápu, proč se tam nikomu moc nechce, ambience nic moc.

Aby nebylo těch zážitků málo, dnes jsem se přichomýtla k celonárodní megastávce. Demostrují tu proti prodloužení odchodu do důchodu, je to vážně masové. Julie šla po bazénu, že tam má sraz s maminkou a kamarády, tak jsem šla taky. No pochodovali jsme dvě hodiny městem, když se však průvod stočil do naší ulice, zahla jsem k nám do průchodu a šla domů jíst a trochu odpočívat, nějak mě to zmohlo... Nicméně určitě jsem započítaná, jsem zvědavá na ty cifry zítra v novinách, prý to bylo kolem deseti tisíc. Tak si tak říkám, že to je docela fajn, ty jejich stávky, prostě se jen tak nedají a jednaj, né jako u nás, hudrat, ale toť asi tak vše. Ale je fakt, že například stávkování drah, to mě zvedá ze židle, to je pořád něco, člověk by se odsud pomalu někdy ani nedostal...

Mno nic, dopiju kávu a vzhůru na veteš - na náměstí je burza starého oblečení a bot, tak jdeme s Julie okouknout, nenajdeme-li něco extra super šik pro náš ateliér. A potom v šest se jdeme s Nordálkem podívat na auto, museli jsme vrátit naše staré, které jsme měli od N. maminky a jejího přítele. Rozešli se a auto je jeho, takže jsme už téměř týden bez vozu - katastrofa! Jsem se stala naprosto závislou...

Jé, jsem vůbec nemluvila o mé výstavě - hanba mi! Příště to napravím a příště bude brzy!

Fotky mám zatím zakázano zveřejňovat, až po výběru společně s kolegyní. To by se ale mělo uskutečnit brzy, takže budou, budou... Se těšte!:)