pondělí 22. května 2017

Juchuchuuu, huraaaa, jupiiii, slaaaava !!! Mame to za sebou, Vuthe je zpet !!! 🙌 (Jsem hledala nejakeho vhodneho smajlika a tento se jmenuje "person raising both hands in celebration", tak to by slo; smajlik "clovek freneticky pobihajici po domu, skakajici do stropu a bouchajici pritom lahve sampanskeho" tu neni, tak se musim spokojit s timto.)

Od meho minuleho psani jsem si nenasla chvilku, bych napsala nejaky radek nebo pridala nejakou fotku. Kdyz jsem holky vecer ulozila, byla jsem tak hotova, ze jsem se akorat najedla a sla spat (ci vytuhla na kanapi u nejakeho desne zajimaveho poradu typu "nejlepsi cukrar" ci "dum na prodej"). Musim rict, ze to slo nakonec vcelku dobre. Dokazala jsem se totiz opravu ridit heslem "prezit". Na nejaky uklid ci hru s detmi jsem rezignovala a uspokojovala jsem jen zakladni potreby pro preziti. :D No a svete div se, ony se zabavily, bordel tu nikdo videt nemohl, protoze tu krom nas nikdo neni a ja jsem z toho ani nemela vycitky svedomi. Tohle je proste muj problem - a dovolila bych si predpokladat, ze nejen muj - porad myslet na to, co by se melo a ze tohle neni hotovy a tamhleto je spinavy a ja nevim co jeste. Zacinam si uvedomovat, ze jsou proste dny, kdy se cloveku chce a energii na to ma a dny, kdy je lepsi nechat vsechno plavat. Taky si zacinam rikat, ze tu mame desne moc veci a ze je treba tridit a odlehcit, to se pak taky lepe udrzuje. Jenze tohle ja tak nerada, jsem neschopna tridit a vyhazovat, vse delam tak pomalu a postupne, pritom by to chtelo jednu velkou razii a nazdar.

Vcera jsme byli opet (jako ted kazdou nedeli) na venkovnim bazaru a koupili jsme Diddus kolo. To jeji uz je male. Hned jsme ho vyzkouseli a docela ji jde slapat, tak mam radost a doufam, ze jednou spolecne budeme moci vyrazit !
Minulou nedeli jsme take byli, bazar se konal na zamku nedaleko od nas, tak jsem tam vyfotila par fotek, byste videli, jak to asi tak vypada. Vzdy je tam tradicne stanek s jidlem (klobasy v bagete, hranolky, palacinky, pivo, vino, limo), tak si obcas dame, zalezi, na kolikatou tam jedeme. Tentokrat jsme to spojily i s prochazkou v krasnem parku a take jsme se mohli podivat na tradicni vyrobu chleba v tamni pekarne. To jsem vlastne vedela diky te pekarce, ze se tam tohle bude dit v nedeli, pac od ni kupuji ve stredu na trhu jeji vytecny kvaskovy chleb.

Take jsme ve ctvrtek stravily s Diddus den v nemocnici. To bylo naplanovane. Psychiatricka nas totiz poslala k detske neurolozce, kterazto nas poslala na : geneticke vysetreni, CT mozku a na odbery krve. Na genetiku jdeme v lednu, na to CT se mi maji ozvat, ale driv nez za pul roku to pry nebude (oboji se bude konat v Caen), no a ty odbery jsme absolvovaly ted ve ctvrtek. Musely jsme tam byt v osm rano nalacno se tremi zkumavkami moce v ledu. Dala jsem tudiz Inu k dedovi a babicce uz ve stredu vecer (tak dobre to vyslo, ve stredu zrovna maji zavreno) , abych se rano mohla starat jen o Diddu. Vse jsme to zvladly, moc odebraly, naplaste proti bolesti nalepily a bez snidane vyrazily. Hned po prichodu se konal prvni odber, nechali ji tu zilu napichlou a jen to zavazali. Sestricky byly uzasny a Diddus uplne v pohode. Pak se mohla nasnidat, v deset odebrali znovu a pak, ze nesmi jist az do obeda. To jedine zpusobilo problem, pac v pul dvanacte uz mela hlad a vedela, ze mam v batohu dobroty. Tak si trochu pokricela, ale zadne extra drama. A jak pak do ni ryba, co ji prinesli k obedu, padala ! :D A snedla i kus ementalu, neverila jsem svym ocim. Po obede odebirali znovu, a pak jeste ve dve. Diddus byla moc statecna, skoro nebrecela a to "cekani" jsme taky zvladly, koukaly na televizi, co jsme tam meli na pokoji (byly tam dily nove vcelky Maji, bylo videt, ze se ji libi min, nez ty stare, co mame ted doma pujcene z knihovny), trochu si kreslila, ale moc ji to neslo, kvuli te jehle v ruce, prochazeli jsme se. Po obede jsme mohly i do dospele casti nemocnice, kde je kavarna. Koupila jsem Diddus cokoladu a sobe kafe a nechala ji vybrat nejaky casopis pro deti. Vybrala si s prasatkem Pepinou a samolepky Paw Patrol. Nevim, jestli to v Cechach taky bezi, asi jo, tady je to desna moda, takovi psi zachranari. Diddus se na to obcas kouka. Bud na tohle nebo na pisnicky - hlasi "chien" nebo "chanson". Taky trochu na Vcelku Maju a Hello Kitty. Musim se priznat, jak jsem proti Hello Kitty brojila, tak ze ty pribehy i grafika jsou docela roztomily... Rozhodne vic nez Paw Patrol. :D
No, a proc tohle vsechno. Pry to je protokol u vsech autistu, hledaji, jestli neni jeste nejaka pridruzena nemoc. Ja jsem z toho ze zacatku moc nadsena nebyla, ale je fakt, ze aspon budeme vedet, jestli je vse v poradku, ona si nerekne, kdyby ji neco nekde bolelo ... A kdyz to tak dobre probehlo, ani nemusim moc hudrat. ;)

Minule pondeli jsem take byla jeste v Caen na skoleni o autismu. Vuthe v pondeli nepracoval, takze mohl pohlidat holky. (Taky si dle toho tu staz vybiral, aby meli zavreno v pondeli.:)) Porada to Centrum - je, ja vlastne nevim, jak to prelozit - nazev zni "Centre de Ressources d'autisme", takze doslova Centrum autistickych zdroju. To zni divne, ale nevim, existuje-li v Cr nejake ekvivalentni zarizeni, jehoz nazev by se dal pouzit. Tady je takovehle centrum v kazdem vetsim meste (takze u nas v Cherbourgu ne, proto jezdim porad kvuli vsemu do Caen, a nejen kvuli tomu - i na to ocni s Inou jsme tam museli nekolikrat). Je to hodinu a ctvrt az pul cesty od nas. Skoleni je super, uz to byl treti den a zbyva mi posledni v cervnu. Dozvedela jsem se tolik uzitecnych veci, dobre se ted orientuju ve vsem papirovani a take ve skolstvi - jake jsou moznosti, na co mame narok, koho jak proc kontaktovat. Navic je to zdarma a jeste chodime na obed do restaurace, a plati to oni ! Skoda, ze uz bude konec. Ale uz mam vyhlidnute dalsi skoleni v rijnu, to je teda placene, ale protoze zvou nejake externi odborniky a porada to asociace "Autismus Dolni Normandie", ktera musi byt financne sobestacna, takze holt naklady musi uhradit ucastnici kurzu, to je jasny. Bude to opet v Caen, tentokrat tri dny za sebou a bude to zamerene na zvladani krizi, i s praktickymi cvicenimi, takze bacha na me, pak uz me nic nerozhazi ! :D

Mno, tak to by mohlo stacit, Inek spi a ja bych mohla treba i vyjimecne doma neco udelat... Ale jeste je treba vybrat a pridat fotky, to je jasne ! :)










Pekarna









Zamecky park











Odpoledni prochazka u nas za humny










čtvrtek 11. května 2017

Ach jo, dnes se vratila Didda ze skolky jak utrzena ze retezu. Zase krici a je velmi nespokojena. Jestli to bude jako minule, tak mi dozajista hrabne. Za hodinku pojedeme za Vuthem do mesta, snad ji to trochu uklidni. Je teprve streda, musim vydrzet do nedele a pak jeste jeden tyden ...

Mno. Odpoledne bylo moc fajn, zajeli na nase oblibene hriste, kde nebyva nikdy moc lidi a jsou tam pekne prolezacky. Diddus se vyblbla, dokonce si i hrala s ostatnimi detmi. Stava se, ze to na hristi neni nic moc - jakmile se priblizi, deti prchaji (napr. chce s nima delat takovou tu houpacku pro dva, a oni jdou hned pryc, jakmile prijde) a jindy je to uplne v pohode. Zalezi na detech, nekterym vubec neprijde jina, jinym jo, ale nevadi jim to, a dalsim to vadi. Clovek nikdy nevi, jak to bude probihat.
I Inus se zhoupla. Kdyz jsme tam byli poprve, moc se ji to nelibilo, ale vcera uz to bylo lepsi. Jestli to nebylo tim, ze tam byl i tatinek. :)

Na pul sestou jsme odvezli Vutheho na staz a jely domu. Vecer byl pekelny. Ja jsem se radovala, jak to tentokrat jde dobre, no tak to mam ... 😢  Kricela, nervovala se, brecela. Do toho Ina mela teplotu, dle me zub (dnes rano uz nema). Rikala jsem si, ze budou unavene, ale ani jedna nechtela spat, Didda usnula v deset a Ina v pul jedenacte. Pote jsme diskutovali s Vuthem pres telefon, cim to muze byt. Tak jednak on tu zase neni a druhak se vratila z materske vychovatelka, ktera ma mit Diddu na starosti, pricemz Didda zboznuje tu, co ji nahrazovala. Sice tam je jeste na pulku casu, ale stejne je to zmena. Asi tohle vsechno dohromady. Taky urcite hraje roli moje "forma". Minuly tyden jsem mela spoustu energie a veskere Diddusciny krize jsem zvladla uklidnit. Ted uz jsem unavena a nezvladam to. Obcas na ni kriknu, cimz se to samozrejme cele jeste zhorsuje. Ja bych si potrebovala proste odpocinout, aspon na jeden den, ale o tom si muzu jen nechat zdat.

Vzala jsem si Vutheho kartu a stahla jeho fotky z vyletu a ze vcerejsiho hriste. Jak tam vypadame stastne a spokojene. Taky ze jsme, jen proste clovek vzdycky foti ty pekne momenty, to peklo potom zustava mezi ctyrma stenama... Ze bych to zacla fotit? 😉  Jestli by to ale vubec na fotkach tak vyznelo, to je mozna i vyzva... Jen Verunka mela vcera kratkou ukazku na zivo v primem prenosu pres Skype. :)
No tak jo, hlavu vzhuru! Heslem nasledujicich dni je "prezit" !!!

























úterý 9. května 2017

Konec tydne byl hodne akcni. V sobotu rano, behem toho, co jsem koupala Inu, se Didda sama oblekla, obula si boty, vzala si bundu, a hlasila "promener". No tak dobre, rekla jsem, ale autem, neb je zima, prsi a fouka vitr. Vyrazili jsme pro chleba, a kdyz uz jsme byly na ceste, zajeli jsme do Saint Vaast la Hogue pro ustrice, abychom meli neco dobreho na vikend. Diddus cestou snedla pres pulku bagety. No jo, cerstvoucke a jeste teple, to mizi jak mavnutim kouzelneho proutku. Pote jsem ji doma prevlekla, odvezla na poniky a v poledne zase privezla, to vse za  neustaleho vyndavani a nadavani Inka do autosedacky. Odpoledne jsme zajeli do mesta za Vuthem, zajeli na nakup a pak ho v pul seste vysadili v miste staze. Meli jsme v planu, ze v nedeli rano ho vyzvednu, nechame Inu rodicum a pojedeme s Diddou na vylet do Hérouville Saint-Clair. Jenze vecer dorazil k rodicum nejmladsi bracha a nabidl se, ze ho hodi domu. A tak o pulnoci dorazili. Sli jsme spat v pul treti, takze ja rano vyspavala a na vylet jsme vyrazili az kolem poledne. Odpoledne se vydarilo, Didda si pohrala na hristi (i Vuthe si pohral, neb tam byla takova skluzavka, kam Didda neumela sama vylezt, tak musel lozit s ni:)), prosli jsme se parkem u zamku, prozkoumali tamni ctvrte. Vse fajn, az na Didduscin novy zasek - nechce nikde chodit na zachody. Jedine doma, u rodicu v restauraci a ve skolce. Jinak se vsude jinde brani zuby nehty, breci, a radsi nejde vubec, ikdyz potrebuje. Nevim, co ji to popadlo. Kazdopadne to doslo az tak daleko, ze sla i na velkou venku...
Mno, vecer jsme si zajeli k rodicum pro Inka, tam jsme se navecereli a shledli vysledky voleb. Tak nastesti to ten Macron vyhral. (Jo, to jsem zapomnela, ze pred vyletem to sel jeste Vuthe odvolit.)

V pondeli byl statni svatek. Odpoledne jsme se vydali na venkovni bazar, ted jsou o kazdem vikendu potazmo svatku. Koupili jsme Diddus klapky na usi Hello Kitty, jednu lampu - globus (uz mame druhou, ja jsem si ji vzdycky prala a nikdy jsem ji nemela, tak si to ted vynahrazuju ;) ) a jeden rucne vyrabeny svetricek na panenky. Tak krasny, ze bych ho chtela i pro holky ve velkem. Ja bych tak chtela umet plest, ale nejsem manualne nijak extremne manualne zrucna... Doma Vuthe namontoval barieru na schody, uz je treba. Tak ma Diddus co zavirat. K obedu jsme meli maso s omackou a ryzi - desne dulezita informace. :D To ale hlavne proto, ze Diddus uz sni ted i maso i ryzi a dokonce si necha ryzi polit omackou! Drive to bylo jen jedno nebo druhe, a to jeste ryze se nechtela ani dotknout, jedla jen brambory nebo testoviny. Jedine, co stale odmita jsou sunka a syry a i ostatni mlecne vyrobky neji. A mliko taky nepije. A roste jako z vody. Proste se da krasne rust i bez mlika. ;) Ja taky nesnasim mleko a mlecne vyrobky, teda ja je mam rada, co se chuti tyce, ale nedela mi to dobre, boli me z toho hrozne zaludek, az nekolik hodin po pozreni. :(

Dnes rano jsme odvezli Vutheho do mesta a ja jsem nanovo sama s holkama. Ina se prave probudila a Didda tu bude co nevidet ze skolky. Tak pak uz jen prihodit nejakou tu fotku z vyletu.

Tak jsem je stahla, ale jen moje, Vuthe si vzal s sebou fotak. A Diddus se vratila ze skolky bez medvidka, volali mi, neb ho tam nasli a ze mi ho privezou domu. A ja si rekla, ze to lajsnu a zkusime to bez nej. Uz je na nej min fixovana, tak uvidime, jak to bude, az pujde spat.














čtvrtek 4. května 2017

Vcera jsem zjistila, ze jsem se zmylila, ze nase posledni fotka neni limeckova z Vanoc, nybrz toto "selficko" v zrcadle ze Statni opery, tudiz z unora. Tak aby bylo autenticnosti, pravdivosti a poradku ucineno zadost, zde jest :





Vuthe je od utery na stazi v tradicni restauraci. Na tri tydny. V Cherbourgu. Takze spi u rodicu a ja tu "kraluji" sama s holkama. Uz byl takhle ze zacatku staze tri tydny pryc a Didda to dost spatne snasela. Uvidime, jake to bude tentokrat. Snazime se vidat alespon odpoledne, neb pracuje pres poledne a vecer. Ve stredu jsme tedy nechali Inu u dedy a babicky a vydali se do knihovny. Je zima, takze radeji nekam dovnitr nez na hriste. ( A navic hristata jsou pro me zdrojem nervu, ale o tom treba jindy. )  V knihovne to bylo fajn, bylo videt, ze Diddus chodi pravidelne se skolkou, a tak byla v klidu. Potakli jsme tam Vutheho strejdu s rodinou. Vyfotila jsem par fotek, ale jen telefonem.







Pote jsme meli jeste chvili casu, a tak ze si zajdeme na kafe do mekace, ktery je hned za rohem. Z kafe se vyklubal obri dvojity hamburger pro kazdeho - takova svacinka. :D


Ve crtvrtek je den maraton. Odpoledne odvezu Inu do jesli, pak mam asi hodinu volneho casu, nez musim dojet pro Diddu do skolky a odvezt ji k logopedce. Tam ma pulhodinovou seanci. Kolem pate je treba vyzvednout Inu v jeslich a hura domu. Jenze odpoledne volala logopedka, ze je nemocna, zavolala jsem do skolky, ze si teda vyzvednu Diddu az ve ctyri a s Vuthem jsme meli chvili volneho casu pro sebe, no, asi tak pulhodinky. :D
Na stazi se mu libi, tak jsem rada. Diddus taky chodi do skolky rada no a i ten Inek si to v jeslich uziva. Je tam bazen s balonkama, pekna kuchynka ( to ji bavi, "varit", porad neco v necem micha - obcas v kastrulku lzickou, jindy ve vanicce zidlickou ... ;D ). Vcera, kdyz jsem ji sla vyzvednout, me nevidela, tak jsem ji chvili pozorovala. Blbla tam na matraci, skakala a vyskala. Skoda, ze to mame tak daleko, mohla by chodit alespon dvakrat tydne, ale jezdit tam zvlast jen kvuli tomu se mi zatim nechce. Uvidime v zari.

Mno, jeste bych vam mohla napsat, co jsem mela k obedu a co jsem odpoledne nakoupila v supermarketu. No to vite, sama na vsi, s nikym nepokecam, tak se aspon vypisu. :)