Rozhodli jsme se zrusit prazdniny. Zarezervovali jsme si chaticku v kempu v Auvergne, jeste v zime, kdy slo vse jako po masle. A mame tu leto a s nim regres a strachy z cesty a pobytu. Ze budeme rusit ostatni kempovniky Diddus revem, ze bude odmitat jit na zachod po ceste na pumpach, ze tam bude u jezera a vubec vsude moc lidi ... proste jsme si uvedomili, ze na to psychicky ni fyzicky nemame. A radeji zustaneme doma a budeme jezdit na vylety. Kdyz se neco nevydari, vime, ze se muzeme vratit domu. Proste si na nejake dovolene (krom Cech samozrejme) jeste budeme muset pockat. Jesteze jsme prozretelne pri rezervaci a platbe vzala pojisteni zruseni pobytu. Dnes jsem tam volala, vse probehlo hladce a pan byl moc mily, pral nam hodne sil a ze doufa, ze se tam podivame nekdy jindy. 

Didda vubec nepouziva slova, ktera zna, opet jen ukazuje a taha za ruku. Nechce videt zadne lidi, ktere zna, ale nejakou dobu je nevidela. Syn od kamaradky, s kterym chodila do jestli, ji chtel pozdravit a ona se za me schovavala a nechtela ho ani videt. :( 

Ale aby nebyly jen negativni zpravy. Na posledni hodine poniku jsem zustala po celou dobu a fotila jsem. Diddus udelala velke pokroky, dokaze uz sama cvalat a celkove zvlada celou hodinu a pul v klidu - uz umi cekat, nez nasedne na ponika (drive rev), nez se bude cvalat, vi, ze napred se musi vse pripravit a nakonec uklidit. Zvladla i hry, co hrali s ostatnimi. Navic - jak je videt i na fotkach - z toho ma radost a bavi ji to. 💜 Vyjimka je jen uklid tezkeho kuzelu na konci hodiny. :D

Po vikendu, co byla doma muzska autorita ;) , min krici. Ale ted to na ni zase prislo, rve a jeci, ale je fakt, ze uz ne cely den, ale jen obcas. Takze uz jsem vic v pohode. A dnes prijede strejda Vutana a teta Gaelle ! :)

Tak jo, tak ja se jdu zase vypsat ... Vzdy chudaka bloga opustim a kdyz je mi nejhur, jak je mi dobry !

Zacaly prazdniny. A je to peklo. Dnes je ctvrty den prazdnin (s vikendem sesty) a ja jsem na konci svych sil. Teda citim se tak, na konci byt nemuzu, neb to musim nejak vydrzet, ze.
Je-li to zmenou (ktere Didda nikterak prekvapive tezko snasi), kterou prinesl konec skolniho roku ci necim jinym, to Buh vi, ale Diddus se chova priserne. Stale rve, nervuje se, breci, propada hysterickym zachvatum smichu, beha ode zdi ke zdi a u niceho nevydrzi. A takhle je to CELY den. Snazim se, abychom mely rutinu, pouzivam piktogramy, zachovavam klid, vse rikam pomalu, klidne a stejne je vsechno spatne. Staci rict : "bundu si brat nemusis, venku je teplo" ci "pockej" (kdyz jdeme ven a ona uz je cela nachystana a hrne se na ulici, zatimco Ina jeste neni oblecena a ja nemam boty) a scena je na svete. VSE je problem.
Kamkoliv jdeme, vsichni se za nami otaceji. Premyslime o tom, ze zrusime dovolenou, nebot v chatce v kempu budeme rusit vsechny sousedy.
Nechce vubec mluvit, ackoliv slova zna. Neustale me taha za ruku a kdyz se ji zeptam, co chce, pouziva magickou formuli "pomoz mi", ale s cim, to uz nerekne.
Je to ocistec, pripadam si, ze se zblaznim. Nikoho nevidam a s nikym o tom nemluvim, protoze mi to prijde "neprenositelne" a navic nam vsichni neustale rikaji, jak Didda pokrocila a jak je to desne super (protoze se naucila rikat "bonjour").
Take vcera dorazilo zaverecne skolni hodnoceni, ktere neni nikterak pozitivni.

UUUFFFF, jen i takhle se vypsat je ulevne. A nebojte se, ja se z toho ne........, ja to vydrzim, ale asi z toho vyjdu trochu poznamenana. I tak si ale stale opakuju, ze co me nezabije, to me posili a ze jsou na tom lide hur. Ikdyz pak mam trochu pocit, ze vlastne nemam pravo si stezovat ... Mno, ale je tu Inuska, zlaticko za kazdych okolnosti, ktere me drzi nad vodou a i pres vsechny hruzy mi stale kouzli usmev na tvari. A navic to Diddi sileni dobre snasi, proste je zvykla uz z bricha a je to totalni pohodar. A Vuthe, jak vecer prijde domu, tak se stara. Neumim si predstavit, ze bych na to byla sama...

Tak jsme meli minuly vikend tak krasne, ze jsme se i okoupali a ani nebyla tak silene ledova, jak vetsinou byva. Diddus jsem nemohla dostat z vody, pro Inka to byla premiera, libilo se ji to. :)

Vcera nebyla skolka, neb tym byl na skoleni. Vyrazila jsem s holkama brzy rano na plaz, bylo to fajn, ani noha, Diddus si behala po plazi, sla i smocit nohy a Ina taky byla spokojena. A nakonec i ja, neb jsem nemusela resit cizi mice ani nic jineho, kdyz jsme tam byly samy. :) Kolem desate uz to zacilo prazit, tak jsme sly dom. Tri dny byly vedra, dnes uz je zatazeno a 19 stupnu. Zatimco v Parizi je i dnes 35. Chudaci...
Holky se budej kazde rano v sest, ikdyz bychom mohly jeste spat. To bude tim svetlem rannim asi, jinak by jim delsi spanek prospel. U Inka to nevadi, ta se pak prospi pres den, ale Diddus pres den usnout neumi a pak odpoledne je to s ni fakt sila ... Asi budu muset znovu vyrazet na vyjizdky (nebudou-li vedra), v aute si aspon trochu zdrimne.

A zde Diddus pochutnavajici si na domaci zmrzline, konecne jsem se dokopala. Slozeni kupovanych je vazne katastroficky, jednou za cas mi to nevadi, ale Didda zmrzlinu miluje a v lete by ji jedla porad, a tak mam aspon lepsi pocit, ze neji tunu ecek. Je to jednoduche jako facka - jahody, tvaroh, cukr - rozmixovat, nalit do forem, zamrazit a je hotovo.