Rozhodli jsme se zrusit prazdniny. Zarezervovali jsme si chaticku v kempu v Auvergne, jeste v zime, kdy slo vse jako po masle. A mame tu leto a s nim regres a strachy z cesty a pobytu. Ze budeme rusit ostatni kempovniky Diddus revem, ze bude odmitat jit na zachod po ceste na pumpach, ze tam bude u jezera a vubec vsude moc lidi ... proste jsme si uvedomili, ze na to psychicky ni fyzicky nemame. A radeji zustaneme doma a budeme jezdit na vylety. Kdyz se neco nevydari, vime, ze se muzeme vratit domu. Proste si na nejake dovolene (krom Cech samozrejme) jeste budeme muset pockat. Jesteze jsme prozretelne pri rezervaci a platbe vzala pojisteni zruseni pobytu. Dnes jsem tam volala, vse probehlo hladce a pan byl moc mily, pral nam hodne sil a ze doufa, ze se tam podivame nekdy jindy. 

Didda vubec nepouziva slova, ktera zna, opet jen ukazuje a taha za ruku. Nechce videt zadne lidi, ktere zna, ale nejakou dobu je nevidela. Syn od kamaradky, s kterym chodila do jestli, ji chtel pozdravit a ona se za me schovavala a nechtela ho ani videt. :( 

Ale aby nebyly jen negativni zpravy. Na posledni hodine poniku jsem zustala po celou dobu a fotila jsem. Diddus udelala velke pokroky, dokaze uz sama cvalat a celkove zvlada celou hodinu a pul v klidu - uz umi cekat, nez nasedne na ponika (drive rev), nez se bude cvalat, vi, ze napred se musi vse pripravit a nakonec uklidit. Zvladla i hry, co hrali s ostatnimi. Navic - jak je videt i na fotkach - z toho ma radost a bavi ji to. 💜 Vyjimka je jen uklid tezkeho kuzelu na konci hodiny. :D

Po vikendu, co byla doma muzska autorita ;) , min krici. Ale ted to na ni zase prislo, rve a jeci, ale je fakt, ze uz ne cely den, ale jen obcas. Takze uz jsem vic v pohode. A dnes prijede strejda Vutana a teta Gaelle ! :)