V nedeli jsme se nakonec po skypovani vydali na vystavu tabulek. Nasla jsem to na netu, a vypadalo to tak pekne barevne, ze i Diddus by se to treba mohlo libit. Rekla jsem si, ze nutne musim vymyslet nejakou aktivitu, neb cely den doma byt nehodlam! No a ono vysvitlo slunicko! Prosli jsme se pak kolem toho vystavniho salu a vydali se dokonce jeste na hriste. Diddus si pohrala, s jednou holcickou se tam rehtaly, neb obe litaly nahoru a dolu po klouzacce. Kdyz se k ni Diddus ale priblizila a zacala do ni dloubat prstem a rikat "fille" (holcicka), dostala strach a sla se schovat k mamince. Chudak Diddus, ona je takova vehementni a deti, co ji neznaji, z ni maji asi strach. Asi ne nadarmo casto chodi za vetsimi kluky, kdyz jsou take na hristi. Tem to nevadi. :D Ale pochvalila jsem ji, jak hezky rekla holcicka, a to to zna jen z knizky. Jejim hitem je knizka od Heleny Zmatlikove, co ji poslala teta prateta k Vanocum. Naucila se na ni spoustu novych slov - holcicka, kluk, pan, pani, list, vajicko, cop (ona je to tedy pomlazka, ale tady slovo pomlazka neexistuje, takze tomu rikam proste cop). Ale ze by si rekla, ze ma hlad nebo zizen, to ne! :D

Pondeli: Stresuju. Mam pocit, ze budu rodit za dva tydny a ze vse musi byt ted hned hotove a pripravene. :D A tak jsem byla tridit na pude, snesla veci pro miminko na vyprani, stahla ze vsech tri casti kocarku vse, co se da vyprat, udelala misto ve skrini... Tak ma Vuthe dole hromadu a postupne pere a susi a nosi mi to nahoru a ja rovnam a jsem spokojena. :D Uz si hodlam pripravit i tasku do porodnice. Nevim, co tak blaznim. Ale miminko je desne zive, mam pocit, ze se chce prokopat ven. Diddus si tam sedela jako hribecek a ani se nehla. Te se ven nechtelo. Tak uvidime. Ale stesti preje pripravenym! :)
Upekla jsem buchtu, sla s Diddus na logopedii a pak za Vuthem na skatepark. Diddus byla stestim bez sebe, zboznuje to tam a hlavne se muze  povozit. :)

V utery rano jsem byla na kontrole, vse v poradku, nahore dalsi dve kila. Celkove to dela 11, a to jsem nechtela pribrat vic nez 10. Cheche. No ono s tema dortickama a jinyma laskominkama, to neni tak jedoduchy. :D Volala jsem N., ze potrebuju okopirovat jeho obcanku a aby mi podepsal formular na prepsani telefonu na jeho jmeno. Uz je nastehovany, takze jsme se tam s Diddus vydaly (jesle byly zavrene, stavka, jak jinak:D), chtela jsem to tam okouknout. Byla jsem mile prekvapena, byt je pekny, a co se tyce bezpecnosti, jsem tak nejak uklidnena. Mistnosti jsou mensi, kuchyn otevrena v obyvaku, takze mu nezbyde nic jineho, nez ze bude mit Diddus porad na ocich. Ne jako na baraku, kde bylo patro, kuchyn za obyvakem a kde se konaly snedene vanocni ozdoby a ukousnute kusy sklenicek... Didda byla rada, ze ho vidi, zustala tam s nim dve hodiny. Ja jsem si zatim jela naskenovat tu obcanku a formular a pak jsme zajeli na nakup. V ulici byly prace, a ja jsem to pri couvani naprala do naskladanych kovovych trubek, kterezto jsem jaksi prehledla a kompletne si tak urvala prave zrcatko a skrabla a lehce promackla prave dvere. Jupi...

Ve stredu bylo hnusohnusne, lilo jako z konve. A ve ctvrtek Diddus s radosti naklusala do jesli. Ja jsem mela v deset schuzku kvuli nejakym papirum danovym a pak jsem chtela jit rovnou na plavani, ale probehlo to tak rychle, ze jsem sla jeste domu. A nachytala jsem Vutheho pri cinu... Ostrihal si vlasy na kratko! :D Takhle jsem ho jeste nikdy nevidela. No samozrejme mu to moc slusi, je krasny. :) Tak jsem mu to zacistila kolem usi a vzadu a sla plavat. Odpoledne jsem zasla s Mariette na kafe, pak jsme zajeli pro zrcatko, ktere Vuthe zkusi sam namontovat a stavili se v mekaci na zmrzline (bohuzel jinde tu zmrzlinu v zime nesezeneme, ledatak v obchode nanuka), jakoze to fakt s tim omezenim sladkosti myslim vazne. :D
Vecer sel Vuthe na skate. Uvarila jsem rybi polevku s cervenym kari a kokosvym mlekem, tak se nemuzu dockat, az se vrati a dame si. :)

Dnes od rana hudram. :D Pritom jsme vcera zalheli v deset vecer a spali az do osmi! Diddin pekne spi, docela slusne ji, nemam si nac stezovat. Ale tak nejak se citim zavalena horou ukolu, ktere bych rada (nektere i musim) vyridila jeste pred porodem. A cas se zacina nejak kratit... Jednak bych tedy rada vse dokoncila, druhak se citim jak balon a neumim si predstavit, ze to takhle bude - a jeste vic - skoro dva mesice. Do toho Diddus samozrejme vubec nerespektuje mou potrebu si oddachnout a neustale stotisickrat za den me taha za ruku, ze neco chce. Takze ja se z toho tak na 80-90 procent zvednu (nekdy reknu ne, a nehnu se, ac pak nasleduje krik a vztek) a tak ze 40ti procent z toho nakonec stejne reknu ne, neb chce napr. v kuchyni neco sladkeho hodinu pred veceri nebo se dozaduje tabletu hodinu pred spanim. Ta zbyvajici procenta chce treba, abych si s ni prohlizela knizku, coz mi necini zadny problem, ale ona si ji proste sama nedonese, musim se zvednout a prinest ji a pak si - klidne i na stejnem miste - prohlizime. V tomhle mem stavu absence komunikace zacina byt znacne vycerpavajici.
Venku je hnusno, sedivo, je nedele, takze je vsechno zavrene. Takze tak, proste dnes jsem vstala levou nohou! :D

Vcera jsem byla cely den na stazi o autismu, bylo to zajimave, dozvedela jsem se par veci, co jsem jeste nevedela. Pristi sobotu je druha cast. Didduska byla s Vuthem cely den a mela se dobre, urcite lip nez se mnou, pac se mnou neni zadna sranda. :D Rano byla na hudebnim krouzku, na obed sli do Mekace, pak do obchodniho centra na eskalatory a na takovata auticka motorky, co se do nich vhodi mince a oni se hybou, ale ona po nich dokaze lezt znacnou dobu i bez toho, aby se hybali. Pak se stavili na skateparku a u kamarada v obchode a ve meste jeste na konickovi (obdoba auticek), kde pry pul hodiny lezla nahoru a dolu. Kdyz jsem se vratila, Vuthe byl vyrizeny, ale pry to bylo fajn, zadna scena se nekonala.

Ve ctvrtek a patek byly jesle. Ve ctvrtek mela na sobe novou mikinu, ve ktere ji evidentne bylo teplo, ale odmitala si ji sundat, neb ma krasne trpytive srdicko na hrudi. V patek rano jsem ji dala lehci svetrik, ktery je na knoflicky. Nesmela jsem ji ho nandat pres hlavu, musela jsem rozepnout a pak zase zapntou vsechny knoflicky. Vcera na te stazi se hodne mluvilo o senzorickych vjemech, rikala jsem si, ze je toho tolik, co ja ani nevim, ze ji vadi, protoze my to proste ani nevnimame... Spoustu veci clovek ani nevypatra. S tim oblecenim jeste jo, s jidlem tak nejak taky, ale co se tyce zvuku, svetel, pohybu, dovtipime se jen nekterych veci. A pak, kdyz je treba v jeslich nespokojena, muze to byt jen jedna uplna malickost, ktera by nas ani nenapadla, a vsichni si lameme hlavu, co ji je.. Nemluve o tom, ze kdyby ji treba neco bolelo, taky se to stezi dozvime...

Ve stredu jsme jeli na nakupy do Caen. Diddus ve vsech obchodech tropila psi kusy, ale nikde se nikdo ani naznakem nepohorsoval. Jen se obcas po ocku koukli anebo se i usmali, ale nikomu nevadila. Ze by efekt vetsiho mesta? Protoze tady na nas casto koukaji stylem, jakeho to mame nevychovaneho spratka. Koupili jsme Diddus nejake obleceni a miminku alespon jedny saticky, at ma taky neco noveho jen pro ni, kdyz jinak vse zdedi. Mne Vuthe koupil krasnou chlupatou salu (falesnou kozesinu, je heboucka a mekoucka, nejradsi bych s ni i spala:)) a cestou zpet jsme zavitali jeste do Bayeux, neb jsem tam mela vyhlidnute boty, co byly slevnene o 50 procent. Videla jsem je minulou nedeli za vylohou, kdyz jsme tam byli na vylete, ale bylo zavreno. Pak jsem samozrejme koupila jeste dorticky v te uzasne cukrarne. To bude v utery, ceka me vazeni...

Tak a ted se mi snad podari nahrat konecne ty fotky z minuleho vikendu.

V sobotu rano pred odchodem na hudebni krouzek ztropila Diddus scenu, neb jeji novy tlusty bily svetr nejde narvat dovnitr laclacu. A ma-li laclace, vse musi dovnitr, nelze dat svetr navrch, to da rozum!:) Museli jsme dat jine kalhoty, ktere si vsak hned po krouzku umazala fixama, a tak jsme opet prevlikali. Ale vymalovavala si chvili i sama, tot velky pokrok.
Po obede a skypu s rodinou si pro Diddus prijela babicka Arielle. Poprosila jsem ji, jestli by nam ji pohlidala v sobotu vecer, neb jsme meli listky do divadla a ona, ze pry ted nepracuje a ze si ji klidne vezme na cely vikend, az do pondeli. A tak my meli pre! :) Sli jsme do knihovny vratit a vypujcit nova dvdcka, dali jsme si tam cokoladu a cetli casopisy. Po navratu domu jsme si trochu odpocali a pak se zacali pripravovat do divadla. Predstaveni bylo super. Byli jsme velmi pozitivne prekvapeni, vanocni darek se tudiz povedl. :) Jednalo se o takove punkove burleskni kabaretni predstaveni. Sest ukrajinskych holek hralo na nastroje a zpivalo, k tomu svetelne efekty typu videomapping, melo to uzasne grady, texty od Bukowskeho, Shakespeara, Shevchenka, uziti tradicnich karpatskych melodii, uzasne hlasy, proste moc vydareny mix. Kdyby nekdy hrali v Praze, rozhodne doporucuji, jmenuji se Dakh Daughters. Po tomhle zazitku jsme zasli jeste na sklenicku, mela jsem hroznou chut na pivo, toz jsem si jedno doprala. Tady teda jedno je trapnych 0,25 centilitru, ale zase je o neco silnejsi.
A to nedelni rano! Vzbudili jsme se v 10 !!! V poledne jsme si dali snidano-obed, jojo, brunch, jsme in. :D A pak se rozhodli namisto trizeni veci na pude vyrazit na vylet. Kdyz jsme dumali kam, Vuthe mi nabidl plaze, kde se vylodili americane ve 44tem a americky hrbitov. Rikam, ze tam jsme byli s tatou a Maruskou, a ze tam je prd. Ale ten hrbitov ze jsem nevidela, tak proc ne. A ono ejhle, misto, kam me zavedl, bylo uplne o necem jinem! Timto se verejne omlouvam za to, ze jsem chudaky tatuldu s Maruskou zavezla na uplne nemozne misto a slibuji, ze to priste napravim! :) Jenze jak jsem to neznala, nevedela jsem presne, kde odbocit, tech plazi je nekolik, vsude nejaky pamatnik, clovek proste musi vedet, kam presne se vydat. Tady jsme videli zasadni misto udalosti z 6. cervna 1944 - Point du Hoc, ktere bylo opevnene Nemci a odkud meli pod kontrolou Utah beach a Omaha beach. Tam se museli Americani vysplhat, aby zneskodnili nemecka dela a mohli obsadit plaze. A zbytek uz urcite znate... Na miste jsou tabulky, kde je vse presne vysvetleno a take tabule s jednotlivymi pribehy nekterych americkych vojaku. Take jsme shledli dojemny dokument a pak se jeste vydali na americky hrbitov. Byl to pekny vylet. Vymrzli jsme se pak v aute rozhodli zajet jeste do mesta Bayeux, ktere je kousek, na neco tepleho k piti. Mela jsem chut na dort a snila o nejake pekne cukrarnicce, no a nasli jsme misto presne podle mych predstav. A jelikoz jsem se nemohla rozhodnout mezi dvema dorty, dali jsme si tri. No jeden pro miminko preci! :D Vecer jsme si pustili valecny film Cas zit, cas umirat, bychom to zavrsili. Vic nez o strileni se ale jednalo o vztah dvou mladych lidi a mravni dilemata vojaku. Jinak bychom si to ani nepujcili...

V pondeli privezla Arielle Diddu v 11h30. Puvodne jsem si pro ni mela jet, ale chtela pak pomoct jeste N. se stehovanim, takze jsme pro ni nemuseli. To jsem byla rada, neb je to prece jen 40 km. Ani jsme nic neprichystali k obedu, a tak jelikoz mame jeste nejake stravenky, sli jsme na obed ven. V restauraci chtela jit okamzite na velkou, mam podezreni, ze cekala na me, aby sla... Stavili jsme se pak jeste v obchodnim centru, neb se mi nechtelo domu, kdyz pak ve tri mela Diddus logopedii. Ona byla spokojena, neb se mohla povozit nahoru a dolu po eskalatorech. :) Behem toho, co Diddus byla u logopedky, sel Vuthe do autoskoly a pak jsme se vydali na barak pro druhy primotop, neb se porouchala karma. Tak nez ji tatinek spravi, abychom meli jedno topeni v obyvaku a jedno v pokoji Diddus. A aby toho nebylo malo, zacaly v nasi ulici prace znacneho rozsahu. Rozkopali ji tak dukladne, ze se jim podarilo preseknout nejaky dulezity kabel a v cele ulici vypadl proud. Takze beze svetla, v zime... Zapalili jsme si svicky a cekali, co bude. Prijeli hned pani od elektricke spolecnosti a hledali, kde udelali soudruzi chybu. Vuthuv tatinek tam na ne dohlizel. On je to takovy vsehoznalec, ale to jako fakt (napriklad mi vymenil na aute starter, a to neni vubec automechanik) a my cekali, co bude, ze prinejhorsim se sbalime a vyrazime do baraku rodicu, co je odtud asi deset minut autem. Bylo nam ale do smichu i tak, Diddus byla evidentne rada, ze nas vidi po tom vikendu a chtela desne radit. Tak jsme se aspon trochu zahrali. No a asi po hodince naskocilo svetlo, jaka to krasa! :) To si clovek pak uvedomi, jak je na te elektrice zavisly...

Dnes je utery, v jeslich jeli rano na predstaveni. Pry ze zacatku si moc nechtela sednout na misto, neb cekali na zacatek, takze behala tak trochu vsude, ale jak to zacalo, hezky si sedla a i spolupracovala. Odpoledne pry byla unavena, ale to se nedivim, Arielle rikala, ze moc nespala, tak to musi ted dohnat. Vcera spala hezky a dnes taky usnula, jen co zalehla.

Posledni dny nam nejak spatne funguje internet. Nemuzu sem ani nahrat fotky, tak alespon text, fotky dodam snad brzy.

Ve stredu jsme sli na obed do restaurace na oslavu Didduscinych narozenin. Probehlo to dobre. To, ze se tam chvilemi valela na sedacce a jedla v leze, to neresim. :) Odpoledne si pro ni prisli N. s jeho mamou, ze si ji vezmou na odpoledne. Diddus sla s babickou do auta a ja s N. do meho auta pro sedacku. Tvaril se, jako by mel kazdou minutu umrit. Tak se ho ptam, co mu je a on, ze mu je spatne, ze ho porad boli bricho, protoze nema penize a musi jist nejlevnejsi nezdrava jidla a ze ten byt ho mesicne bude stat vic, nez myslel a ze k tomu ta asociace a jak je to desne tezky... Nevim, jestli jako tim chtel naznacit, jak jsem hrozna, ze jsem po nem po roce a pul, co mu platim jeho telefon, chtela bankovni udaje, abych mohla provest zmenu. (jeho tel. je totiz na me jmeno, kdyz jsme delali smlouvy, on nemohl na sve, neb kvuli krachu s kavarnou nemohl mit ucet v bance). Takze jen zastavit platbu jsem nemohla, protoze dluh by byl muj. Toz se mi po nekolika mesicich opakovanych zadosti podarilo vymamit potrebne udaje a mohla jsem to zmenit. Hura. Vzdy si rikam, ze mu to neni trapne... Neni a jeste bude za chudacka, jak je vse tezke. Rikam mu, at si najde praci, ale pry ze za 40 hodin tydne bude brat o tri sta euro vic nez ma ted od statu, a ze to nema cenu. No ja nevim, kdyz mame problem zaplatit slozenky, tak to podle me asi nejakou cenu ma. Spis nema asi cenu to resit, neb nekteri lide se proste nezmeni... Hlavni je, ze ted uz se od nej nenecham natlacit do pocitu viny, jak je na tom beze me spatne. Vecer byla Diddus vynervovana a byla na nas zla. Nevim, asi ji N. nakonec prece jen chybi, ale jemu je to evidentne u ...  Anebo proste byla jen unavena, buh vi. Druhy den uz ale bylo vse zase v poradku.

Ve ctvtek jsem byla opet na plavani pro velryby, to si uzivam. :) Odpoledne jsem se vrhla na papirovani, mam tu restu a veci na vyrizeni, tak jsem s tim konecne zacala.

Dnes v patek jsme byli na tretim ultrazvuku. Vse je v naprostem poradku a miminko se otocilo hlavou dolu. Huraaaa!:) Poradnou fotku ale nemame, neb mela pred oblicejem pupecni snuru. Videli jsme ale pusu a nos a ja rikam, ze bude cely tatinek!:) Ja jsem si rikala, ze mi nejak dobre uz par dni, nikde me nepicha a zaludek je uplne v pohode, muzu jist, jak mam chut. A tak jsem nam odpoledne koupila na oslavu dorticky. :) Diddus sla spat v tlustem teplem svetru, ktery jsme ji dnes koupili. Za zadnou cenu si ho nechtela sundat, a to ho ma na teplem pyzamu... No, zacala byt docela zima, tak snad ji bude v noci dobre. :)

Fotky jeste z minibusu pri odjezdu na poniky a z restaurantu, ale vse jen z telefonu.

Didduska to vcera radne oslavila. Dopoledne dobrotami a sfoukavanim svicek v jeslich, v poledne si rozbalila prvni darek od Julie (na fotkach to vypada jako plysak, ale vevnitr je takova ta gumova cutora, ktera se naplni horkou vodou a da se do postele na zahrati), se kterou jsem byla dopoledne na kave, odpoledne stravila na ponicich a vecer sfoukavani svicek a darecky doma s nami. Vsechno se ji moc libilo, jedine, o co se nezajima, je obleceni. Pritom loni to byl jeji hit. Ale tim lip! :) Vecer byla uplne hotova. Projevovalo se to tim, ze byla etremne "nabuzena", rehtala se, litala vsude a nechtela si v posteli vubec lehnout. Donutili jsme ji, a do ctvrt hodiny spala. No po tech sladkostech, co za ten den sporadala a tolika zazitcich, se ani nedivim...:) Dnes rano si tady hraje se vsemi svymi darky, letos jsme to trefili.