Goely

Úterý bylo plné rozličných činností. Započali jsme vývozem krámů z garáže na smeťák. Bohužel jsem si zapomněla vzít foťák, snad příště. Je tam totiž sekce, kam se sváží i všechen odpad z domácností, je to takový velký betonový přístřešek, pod ním všechny ty odpadky a na něm v něm a okolo něj neuvěřitelné množství řvoucích ptáků nesoucích jméno goélands, v češtině mořské čajky. Je to takový přerostlý racek a já jim říkam goely. Tento výjev každému určitě připomene Hitchkokovy ptáky, a kdo má ptačí fóbii jako já, opravdu si na tom pohledu a poslechu zgustne. Goely jsou všude kolem nás, zabydlely se ve městě, neb je to pro ně pohodlnější, mohou žrát odpadky (případně čerstvé pečivo, když jsou dostatečně mrštné a ukradnou někomu jdoucímu z pekárny dobrotu přímo od úst), kterých je všude habaděj, neb zde nejsou kontejnery, ale dáváme před dům každý večer plastové pytle a sběrný vůz je všechny v určitou dobu posbírá. Jenže předtím to stačej ty mrchy rozcupovat po chodnících a vybrat si ty nejlepší lahůdky. Nám sídlej na střeše, když se po ní promenujou, je to docela hluk, neb střecha je plechová. Krom toho je můžeme pozorovat z našeho okna, na dalších střechách mají také svá hnízda, a už druhý rok se mi naskytl pohled na celý proces od vejce až po ptáka. Resp. od ptačího sexu přes vejce až po velkého ptáka opouštějícího hnízdo. Což o to, ti malí jsou roztomilí. Jeden takový malý - ale už velký - v podstatě jen hnědý oproti svým rodičům, ale vzrůstem už jako oni - nám z jedné stříšky přepadl na chodbičku, která spojuje vchod do domu s chodbou u bytů. Trubka ještě nevěděl, že už asi umí lítat, ale taky to asi nemohl ani moc ozkoušet, neb v té chodbičce byl na rozlet malý prostor. Když jsme se včera vraceli z koncertu, byl až ve třetím patře a smutně tam koukal přes sklo na svou rodinu a kamarády a klofal do něj zobákem. Nordahl kolem něj prošel, on zamával svými obr křídly a mě přepadla panická hrůza, schovala jsem se za rohem u sousedových dveří a řekla Nordahlovi, že ho musí dostat pryč, že kolem něj projít nemůžu, že bych mohla dostat infarkt. Tak ho vyhostil dolů. Pak jsme doma slyšeli, jak tam naříkavě píska, a tak se Nordahl rozhodl, že ho jde zachránit. Je to sice jedna z těch mrch, která pak bude trhat pytle s odpadky a výzyvavě při tom loupat na kolemjdoucí okem, ale nechte ho tam umřít žízní na chodbě... Tak ho vyšoupnul na chodník a on se rozletě.

No, tak jsem se rozepsala o úterku a je z toho goelí sága. Tak pokračování příště!