Konečně na pláži

Včera jsem se pěkně zapotila při cvičení zvaném body barre. Uffff... Je to v podstatě tyč, na kterou se z obou konců nandávají záváží a vytvoří se tak činka, se kterou se pak dělají různé cviky, u kterých jsem málem, ač maje o pár kilíček zaváží lehčí než ostatní, vypustila duši. No, zas tak hrozné to nebylo, příští týden půjdu zas, nejsem žádný kostitřas!

Večer jsme se šli s mým drahým fiancé osvěžit na terásku bílým pivem. Plán byl dát si tak dvě (zde dvě jest dva čtvrtlitry, tudíž jedno velké) a jít domů. No jo, jenže na maloměstě to není tak jednoduché. To támhle někoho potkáte, támhle někdo přijede na víkend a už to je. Domů jsme se vrátili ve tři ráno. Tudíž jsem dnes v žádném případě nevstávala na cvičení, pěkně jsme se prospali a poté se rozhodli vyrazit se osvěžit - tentokráte né na terásku - nýbrž na pláž. Poslední dva týdny jsme se k tomu nějak nedostali, vyklízíme totiž babiččinu garáž, z které si Nordahl dělá sochařský a malířský ateliér. Takový ten klasický několikaletý bordel, to dá zabrat.

No, ale zpět k té pláži. Vyrazili jsme naším supervozidlem Peugot 106 po pobřeží směrem na východ od Cherbourgu, že si najdeme nějakou pláž bez lidí. Neb jest sobota a ještě k tomu prázdniny, a tak na naší oblíbené pláži v Urville je možná husto a plno. A podařilo se, na pláži Les Mares u vesničky Vrasville krom babičky v křesílku pozorující moře, třech pejskařů a dvou rybářů, nebyla ani noha. To je tady úžasný, tolik míst, které je možné objevit! Díky tomu, že teď máme vůz, můžeme směle dobývat celý Cotentin!

Zapomněla jsem si vzít foťák, a tak nemám foto oné prázdné pláže, tak se sem pokusím vložit satelitní mapu:

View Larger Map