Proč blog?

Už rok a půl žiji ve Francii. A nemám si s kým povídat. Nemám s kým klábosit, drbat, probírat a propírat. Nemám s kým vést děsně intelektuální hovory, nemám se s kým smát, až se za břicho popadat.

No, není to zas tak úplně pravda, někoho mám, jinak bych tady asi nebyla a neplánovala tu zůstat. Ale jazyková bariéra je holt jazyková bariéra a určité věci jsou prostě nepřeložitelné, nepřenostitelné, nepochopitelné. A jelikož o tom často přemýtám, řekla jsem si, že místo hraní stupidních facebookových her začnu psát blog. Čas plyne rychle a já mám pocit, že nic moc nedělám. A tak si říkám, že psaním třeba získám na věci jiný pohled. A možná si taky utříbím myšlenky, které proudí mou hlavou, a které nemám komu sdělovat. A procvičím si češtinu, kterou toho moc nenamluvím, krom občasného vypuštění sprostého slova (to je nesmírná výhoda, když tomu nikdo nerozumí) vlastně česky nemluvím vůbec. Dalším plusem je, že tomu nikdo odsud nebude rozumět, a tak můžu psát vše, co mi na srdci ležeti bude.

Už jeden blog mám, je určený pouze mým uměleckým fotkám. Původně to měl být blog psací a fotografický, ale jelikož na něj chodí hodně cizinců, překládala jsem vše do angličtiny, a zabralo mi to vždy tolik času, že jsem přestala psát úplně a vkládám jen fotky. A tak tento druhý blog je pro mě o svobodě, psát co chci ve své mateřštině a třeba i vkládat nějaké fotky, které nejsou "hodny" mého blogu uměleckého.

Inspirací je mi má kamarádka Gábinka, která si už přes rok píše blog každý den! To tedy kloubouk dolů, já jsem sama na sebe zvědavá, kterým směrem se můj blog vyvine a jak často budu psát...

Tak to by bylo na úvod. Za cvhíli si jdu vypotit duši z těla. Zakoupila jsem si permanentku do místního sporotvního klubu, klub SUPERFORM se jmenuje. Minulý týden se mi podařilo jít čtyřikrát a tento týden jdu potřetí. Jsem zvědavá, budu-li z toho v superformě. Zatím je to spíš trochu masochisticky laděný počin, za těch veder, co tady momentálně panují. Ale což, dala jsem se na vojnu, musím bojovat!