Nedělní

Zatím to dnes vypadá na neděli vyplněnou skutečným, hutným, neprostupným, líným a bezobsažným nicneděláním. Před chvílí jsme vstali, já si uvařila kávu a oba jsme tradičně zasedli ke svým laptopům. Závislost. Totální závislost na internetu. Podívat se co kdy jak s kým kde a proč, pohrát trochu mini her a pak teprve začít s nějakým denním plánem. Idkyž dnes jsem se zeptala už před laptopí rutinou, co budeme dnes dělat, neb představa nicnedělací neděle se mi dnes úplně nezamlouvá. Navrhla jsem dvě varianty:

1) odvezu Nordálka do jeho garážového království, nechť si tam pokračuje v úklidu, vrátím se dom a vrhnu se na úklid našeho obydlí. To se vždy bez chlapa, ochomítajícího se kolem, dělá líp.

2) vyrazíme na výlet někam, kde jsme ještě nebyli.

Tak jsem věru zvědavá, co zvítězí.

Jinak jsem měla dnes pěkně vypečené sny. Zdálo se mi o třech chlapech najednou, o mém bývalém, současném a o jednom kolegovi ze školy z Caen, který mě zbožňuje. Alespoň to neustále tvrdí. Což o to, je pěkné slyšet jak jsem krásná a inteligentní, ale na druhou stranu už to trvá poněkud dlouho a můj milý kolega, mimochodem dost pohledný mladý muž, by si snad zasloužil nějaký pěkný naplněný milostný vztah. Včera jsme si psali po chatu, proto figuroval také v mém snu. Je zvláštní, neustále mi ústně sděloval či nyní občas píše svá obdivná slova, ale zároveň si je plně vědom toho, že mám pěkně fungující naplňující vztah a rozhodně se mě nesnaží nijak zviklat, sbalit či jánevimco. Jestli to bude dané nějak kulturně? Je z Íránu, politický utečenec, dostal francouzské občanství a už se nemůže vrátit domů. To si neumím představit. Už takhle občas přemýtám o tom, jestli si opravdu umím představit zůstat tu napořád, jestli by mi přeci jen nebylo líp doma mezi svými, jestli "já mám tohle vůbec zapotřebí" :-), a to se můžu kdykoliv sebrat a jet dom. Mně se tady líbí, Nordahlova rodina, přátelé, krásná okolní příroda, moříčko, milí francouzští lidé, dobré jídlo a pití, všechno je super, kdo by odolal! Ale prostě stejně se člověku stýská. Idkyž pak v Praze často nadávám, jak je to tam hrozný a jak chci zpátky do Cherbourgu. Je to prostě taková past. O podrobnostech tohoto dilematu se určitě ještě někdy rozepíšu, to je široké téma... Každopádně jsem ráda, že nejsem politický utečenec!

Jak se ale v mém snu ocitl můj bývalý, to opravdu nechápu.... to bude asi všechno tím internetem!

Přikládám fotku ze studijních dní v Caen, tento den jsme probírali obleční a dělali jsme módní přehlídku. To byla sranda. Na fotce Farshad z Íránu, Christina z Rumunska, Olga z Kazachstánu a Kelli z USA. Všechny holky jako lusky, nevim, že si musel vyhlídnout zrovna mě...:) Jak se tak na to dívám, stálo by za to napsat více o všech mých spolustudentech, každý má docela zajímavý příběh, každý má trochu jiný důvod, proč tady je. Krom tedy čtyř američanů, kteří tu byli jen na jeden semestr na Erasmus. Nuda... :)

Juhůůů, vyhrál výlet! Garáž a úklid až zítra!