V nedeli jsme se vydali jiz rano na barak. Jak uz je chladno, je to tam takove nehostinne... Nicmene jsme udelali, co jsme chteli, zmerili koupelnu, abychom mohli koupit obklady a probrali vsechny krabice s detskym oblecenim, abychom videli, co nam chybi, neb dnes a zitra a pak jeste tenhle vikend, budou burzy detskych veci. Tak jsme zjistili, ze na jeden a tri mesice nemame temer nic, pak od sesteho uz dobry. Mela jsem vsechno pujcene. No ale ono toho neni zas tolik potreba, jen par body a pyzam. Taky bych uvitala, kdyby tam meli tehotenske obleceni, do niceho se uz nevejdu. Mam posledni kalhoty, co jeste zapnu.
Po navratu domu bylo velke stehovani. Prijel Vutheho nejmladsi bratr a tak jsme toho museli vyuzit, aby Vuthemu pomohl vynest postel, co byla v prvnim patre. Doted jsme spali na zemi na matraci. Ani jsme si nemysleli, jak to bude desne pohodlne. :D Pritom na te matraci se nam spalo dobre, ale tohle je zuzo. Hned jak jsme ji nainstalovali, Diddus se do ni vrhla, pekne s Totocem pod perinu. Ona to zboznuje, rada se prikryva a i me a Totoce, toho nejlepe tremi prikryvkami, ktere museji byt vzdy perfektne rovne, nesnasi, kdyz je ohnuty roh. Stejne tak ji vadi, kdyz mam vyhrnute rukavy, okamzite mi je stahuje. No ale jinak jako autista ma docela rada zmeny, nova postel se ji libi, a do jejiho pokoje jsme ji prenesli takovou schodovitou knihovnu, co se nam sem uz nevejde, a to ji take vyhovuje. Koukala jsem tak na to misto, co zbylo po knihovne a rikam Vuthemu : "Jak te znam, zitra jedeme kupovat novy kus nabytku." A taky ze jo, hned to premeril a v pondeli rano jsme pro nej jeli. Vesli se nam vsechny knihy, a mame i stolek na pocitace. Jsme si rikali, ze je to tu ted takove pekne, ze se nam ani nebude chtit stehovat. :D Ale pri vsech nakupech myslime na to, aby se to dalo jednoduse rozlozit a prevezt.
V pondeli rano jsme meli schuzku se zdravotni sestrou ze zdravotnicko psychologickeho centra, kam chodime s Diddus k psychiatricce. Vubec mi nesedla a cele to setkani mi prislo k nicemu. Vuthe z toho mel ten samy pocit. Abych to shrnula, prislo nam, ze ma v hlave urcitou sablonu na autisty, delaji ci nedelaji to ci ono, ale individualni pristup nikde. Ani poradne neposlouchala, co ji rikame, mlela si porad tu svou. Uz k ni nepujdeme. Nabidla, ze prijde do jesli, kam chodi Diddus ted, ale nastesti pani reditelka uz kontaktovala jejich psychologa, ktery prijde, takze ji nebudu muset volat. Akorat dnes rano, kdyz Vuthe vedl Diddu do jesli, tak mu rekla, ze prijde tento tyden. Lepe to naplanovat nemohli. :)
Odpoledne jsme pak byli v lesiku kousek od baraku, houby uz nerostou, ale aspon jsme se hezky prosli. Pak jsme se jeste stavili v baraku, neb jsme tam v nedeli zapomneli par veci.
No a dnes rano konecne do jeslicek. Diddus se vypravovala uz v nedeli, brala si batuzek, ze jako jde. Pry byla dnes rano desne stastna, kdyz tam dosli, ani se nevysvlekla a i s batohem bezela do herny.
Zavedli jsme takovy ritual, ze kazde rano ji vypravuje Vuthe. Ona predtim protestovala, kdyz ji chtel prebalit nebo prevleknout, vse jsem musela ja. Ale proste jsme ji "donutili", a ona si zvykla. Az tak, ze se na me rano ani nepodiva a Vutheho tady prede mnou pusinkuje. :D No tim lip, to byl zamer. Az pak ke konci nebo po porodu nebudu moct, aby s tim nemela problem.

Par fotek z nabytkovych uprav. Z matrace si Diddus pohotove udelala skluzavku. A pohled do jejiho pokojicku, kde to kazi jen orvana tapeta. Nastesti se zastavila tam, a dal uz nedemoluje. Uz ani knihy a hracky nenici, celkove se hodne zlepsila.