Dnes od rana hudram. :D Pritom jsme vcera zalheli v deset vecer a spali az do osmi! Diddin pekne spi, docela slusne ji, nemam si nac stezovat. Ale tak nejak se citim zavalena horou ukolu, ktere bych rada (nektere i musim) vyridila jeste pred porodem. A cas se zacina nejak kratit... Jednak bych tedy rada vse dokoncila, druhak se citim jak balon a neumim si predstavit, ze to takhle bude - a jeste vic - skoro dva mesice. Do toho Diddus samozrejme vubec nerespektuje mou potrebu si oddachnout a neustale stotisickrat za den me taha za ruku, ze neco chce. Takze ja se z toho tak na 80-90 procent zvednu (nekdy reknu ne, a nehnu se, ac pak nasleduje krik a vztek) a tak ze 40ti procent z toho nakonec stejne reknu ne, neb chce napr. v kuchyni neco sladkeho hodinu pred veceri nebo se dozaduje tabletu hodinu pred spanim. Ta zbyvajici procenta chce treba, abych si s ni prohlizela knizku, coz mi necini zadny problem, ale ona si ji proste sama nedonese, musim se zvednout a prinest ji a pak si - klidne i na stejnem miste - prohlizime. V tomhle mem stavu absence komunikace zacina byt znacne vycerpavajici.
Venku je hnusno, sedivo, je nedele, takze je vsechno zavrene. Takze tak, proste dnes jsem vstala levou nohou! :D

Vcera jsem byla cely den na stazi o autismu, bylo to zajimave, dozvedela jsem se par veci, co jsem jeste nevedela. Pristi sobotu je druha cast. Didduska byla s Vuthem cely den a mela se dobre, urcite lip nez se mnou, pac se mnou neni zadna sranda. :D Rano byla na hudebnim krouzku, na obed sli do Mekace, pak do obchodniho centra na eskalatory a na takovata auticka motorky, co se do nich vhodi mince a oni se hybou, ale ona po nich dokaze lezt znacnou dobu i bez toho, aby se hybali. Pak se stavili na skateparku a u kamarada v obchode a ve meste jeste na konickovi (obdoba auticek), kde pry pul hodiny lezla nahoru a dolu. Kdyz jsem se vratila, Vuthe byl vyrizeny, ale pry to bylo fajn, zadna scena se nekonala.

Ve ctvrtek a patek byly jesle. Ve ctvrtek mela na sobe novou mikinu, ve ktere ji evidentne bylo teplo, ale odmitala si ji sundat, neb ma krasne trpytive srdicko na hrudi. V patek rano jsem ji dala lehci svetrik, ktery je na knoflicky. Nesmela jsem ji ho nandat pres hlavu, musela jsem rozepnout a pak zase zapntou vsechny knoflicky. Vcera na te stazi se hodne mluvilo o senzorickych vjemech, rikala jsem si, ze je toho tolik, co ja ani nevim, ze ji vadi, protoze my to proste ani nevnimame... Spoustu veci clovek ani nevypatra. S tim oblecenim jeste jo, s jidlem tak nejak taky, ale co se tyce zvuku, svetel, pohybu, dovtipime se jen nekterych veci. A pak, kdyz je treba v jeslich nespokojena, muze to byt jen jedna uplna malickost, ktera by nas ani nenapadla, a vsichni si lameme hlavu, co ji je.. Nemluve o tom, ze kdyby ji treba neco bolelo, taky se to stezi dozvime...

Ve stredu jsme jeli na nakupy do Caen. Diddus ve vsech obchodech tropila psi kusy, ale nikde se nikdo ani naznakem nepohorsoval. Jen se obcas po ocku koukli anebo se i usmali, ale nikomu nevadila. Ze by efekt vetsiho mesta? Protoze tady na nas casto koukaji stylem, jakeho to mame nevychovaneho spratka. Koupili jsme Diddus nejake obleceni a miminku alespon jedny saticky, at ma taky neco noveho jen pro ni, kdyz jinak vse zdedi. Mne Vuthe koupil krasnou chlupatou salu (falesnou kozesinu, je heboucka a mekoucka, nejradsi bych s ni i spala:)) a cestou zpet jsme zavitali jeste do Bayeux, neb jsem tam mela vyhlidnute boty, co byly slevnene o 50 procent. Videla jsem je minulou nedeli za vylohou, kdyz jsme tam byli na vylete, ale bylo zavreno. Pak jsem samozrejme koupila jeste dorticky v te uzasne cukrarne. To bude v utery, ceka me vazeni...

Tak a ted se mi snad podari nahrat konecne ty fotky z minuleho vikendu.