Vikend byl fajn. V sobotu jsem byla na kave s Mariette, hecly jsme se, ackoliv foukal vitr, ze by to cloveka odneslo (i s temi 15ti kily navic:D). V nedeli jsme koupili letenky na navstevu rodne domoviny v cervnu. :) A pak se vydali na obed do pizerie. Didduska byla hodna jako andel. Dve holcicky tam pobihaly a vyskaly a hazely balonkama a Diddus sedela a zpusobne jedla. To byla krasa! To jsem snad jeste nezazila, mit "zpusobnejsi" dite nez ostatni. :D Moc se ji tam libila vodni stena, no mne ostatne taky.

V pondeli jsme po logopedce vyrazili na skatepark. Bylo pekne. Kdyz mi zacala byt zima, rekla jsem Vuthemu, at jeste zustane, ze pujdu s Diddus domu. A po ceste to zacalo. Brecela a vydavala u toho takovety hrdelni zvuky celou cestu domu. To bych jeste pochopila, neb jsme odesly samy a Vuthe tam zustal a ona to tam ma tak rada. Ale od te doby je jako vymenena. Moc nekomunikuje, treba na zachod ji musim posadit, sama me tam nezavede, to same s jidlem, proste ji pred to posadit, sama neprijde (a to normalne oboji dela). Dnes za boha nechtela jit na obed do jedne jidelny, a to jsme ji lakali na hranolky, co ona miluje.. Museli jsme domu a doma se vrhla na jidlo jak hladovy vlk. Rano nepije sve mliko s cokoladou (to uz se hodne dlouho nestalo) a snida opet jen sve obligatni cokoladove briosky. Beha sem a tam po pokoji, treba i pul hodiny. Mohlo by to byt spojene s tim, ze jsme trochu predelali obyvak, aby se vesla postylka, ale co me mate je to, ze to zacalo uz o den driv. Treba to jen prililo oleje do ohne. Treba citi, ze miminko uz tu za chvili bude s nami. Treba treba treba, kdo vi... Nastesti stale dobre spi.

V utery jsme byli u doktora, miminko je stale dost nahore, pry ho mam setrasat. :D Chvalil me, ze chodim na plavani a pry mam chodit a proste se hybat, jeste nam zbyva 12 dni, tak treba ho nejak setresu.
V jeslich vse v pohode, nekonstatovali nejakou zmenu, jen stale breci, kdyz breci miminko, ikdyz jinak se o nej zajima.

A dnes, dnes byl den blbec par excellence. No, ono to tedy zacalo uz vcera. Prestala nam fungovat indukcni plotynka. Vuthe ji rozmontoval, ale na nic neprisel. V zaruce uz neni, a tak jsme se vydali dnes rano koupit novou. Zakoupili jsme taky prosteradlo do male postylky na miminko - je moc male, chybi deset centimetru. Pri navratu domu (pote, co Diddus nechtela jist venku a zacali jsme tedy narychlo varit), jsme zkonstatovali, ze nejde tepla voda. Vydali jsme se tedy odpoledne na barak, ze si privezeme odtamtud varnou konvici, jenze vzal si ji N. (jsem si toho nejak nevsimla). Nekam jsem zalozila kupni smlouvu od baraku, a ne a ne ji najit (myslela jsem, ze bude tam, ale nebyla). Cely den se strida slunce a dest, hodne fouka vitr, pohledy na more byly prekrasne. Nadherne svetlo, tyrkysove more, bile vlny, zastavila jsem se na odpocivadle, ze si to vyfotim alespon mobilem, ale byla vybita baterka. ... :D Me to vse dovadelo k smichu, neb jsem se vymotala ze sve depresoidni spiraly a snazim se vse brat s nadhledem, ale Vuthe byl chudak nejaky povadly. A tak jsme se cestou zpatky stavili v mekaci na zmrzline a cokolade se slehackou, zvednout si moralku. Diddus pak mermomoci chtela do detskeho koutku, ve kterem si poradne neumi hrat, neb se boji vylezt tam, kam se ma, aby se mohla zklouznout, ale presto jsme tam sli. Zamichala se do davu a byla spokojena. Ji staci mezi tema detma pobihat a hykat. Jim to prijde obcas divne a obcas ne. Napriklad dneska tam zapadla docela dobre. Ted jsme doma, Vuthe zkousi spravit ten bojler, ja pisu, a Diddus si hraje v tichoucku a ani me netaha za ruku. Opet postavila svuj majstrstyk - Igracka s kockou na hlave a na ne vzhlizejiciho pejska. :)

Poslednich par dni jsem se tocila v depresoidni spirale. Hlavou mi probihaly dokola tyto "skutecnosti":
- kam pujde Diddus, az budu rodit? (nejlepsi zpusob, jak si to "zaridit" tak, abych nakonec skoncila az na termin naplanovanym cisarem, cemuz se chci samozrejme vyhnout)
- jak mi mohla odhadnout ten barak na tak malo? Proc ja blbec jsem ho kupovala, proc jsem se do toho nechala natlacit (a to jsem si tehda myslela, jak ja to chci!), proc jsem byla tak slepa?
- jak to vsechno zvladneme, kdyz budeme mit v breznu miminko, do toho dodelat prace na baraku, Vuthe ridicak, zaridit vse ohledne skoly a bydleni v Havru, jet v cervnu do Prahy a v cervenci se prestehovat?
Takze jsem nemohla poradne spat, byla jsem napruzela, negativni, nic me nebavilo. A vcera jsem si rekla, tak dost! Odpoledne jsem chtela zase zacit vyrizovat veci, co "musim", jit do dalsi agentury, aby mi udelali novy odhad a par dalsich pochuzek ve meste, a misto toho jsem vzala auto (Diddus v jeslich, Vuthe v autoskole) a vydala jsem se na plaz. Bylo trochu slunicka, uplne jsem citila, jak me to tam tahne. A tam jsem si dala hodinovou vychazku sviznou chuzi, za dvema ucely - vycistit si hlavu a "setrasat" miminko. A oboji se mi uspesne podarilo. V noci jsem citila neco, co by mohly byti jemne kontrakce (aspon tak, jinak necitim vubec nic...) a co se tyce ostatnich "problemu", rikam si, ze s tim stejne nic nenadelam, ze se to proste vsechno samo nejak vyvrbi, tak, jak ma.

A taky bych se mela zamerovat spis na ty pozitiva! :) Diddus je posledni dny desnej roztomilous, chodi se k nam rano mazlit, chce, abychom ji skrabali zada a pak musime opakovat casti tela. Dobre spi i ji, naucila se snidat chleba s marmeladou! To je uzasne, neb poslednich nekolik mesicu ji jednu jedinou znacku cokoladovych briosek, kterou maji v jednom jedinem obchode, nic jineho k snidani nechtela.
Take me prepadl stesk po Cechach, rikala jsem si, ze jsme nakonec mohli odjet az tam, kdyz se N. stejne nezajima, a nato jsem si vcera precetla clanek o tom, jak jsou cesti ucitele proti inkluzi. :D Ja se do toho Havru moc tesim, nevim proc, ale oba nas to mesto ucarovalo, proste jako by bylo pro nas. No to uvidime, jak to vse pujde, hlavne pro Diddus, ale at tak nebo tak, zmena je nevyhnutelna, neb Cherbourg zacinam nenavidet, taky nevim presne proc, ale mam pocit, ze se tu "dusime".

Vyfotila jsem vcera na plazi par fotek, pouze telefonem, neb jsem chtela jit na lehko a na nic nemyslet, nic nestelovat... Budu si to muset zopakovat, ikdyz ted par dni nema byt nic moc pocasi. Holt ten mozek je treba nekdy poradne okyslicit. ;)

A po tom vsem, toto na me vyskocilo dnes na fb, takova pekna tecka za depresoidni spiralou. :)

V každé chybě je vždy potenciál pro růst.
V každém konci je potenciál pro nový začátek.
V každé prohře je potenciál pro příští výhru.
V každém smutku je potenciál pro radostné chvíle.
Stačí věřit, že vše se děje pro naše dobro.
 

Tahle posledni je silene upravena, ale mne se chtelo barev:)

O vikendu jsme se tedy krasne prospali, sli jsme oba vecery kolem jedenacte a probouzeli se v pul desate. Nabirame sily... Arielle privezla Diddus v nedeli v pet spici v aute, takze navrat byl dramaticky. Vzdycky, kdyz takhle usne v aute, pro probuzeni breci. Ale po vylezu z auta opakovala "mamo, mamo". Pak doma brecela, nechtela ani kinder vajicko, teda tu cokoladu, jen hracku. Zacala si s ni hrat a za pul hodiny byla jako vymenena, rehtala se, blbla s Vuthem, prohlizeli jsme knizky... Pak se vykoupala, skypovaly jsme s Veru a Stephanii, Diddus jim posilala pusinky a vyplazovala na ne jazyk, jak to zna ze skypu od dedy. :D Vecer se pekne najedla (pry jedla i spala dobre cely vikend) a pak se ji samozrejme nechtelo spat, zabrala az v 11.  My cekali, az usne, abychom mohli vyprat Totoce. Rano prisla k nam a byla hodnoucka a ticha, hrala si a ani me nevytahovala z postele. Opakovala si sama pismenka. Odpoledne je Vuthe odvedl na logopedii, ja byla doma, cely den prselo. V utery se konal navrat do jesli. Meli tam nove miminko a Diddus se libilo. Pry se porad na nej divala a opakovala "bebe". To vypada slibne. :) Odpoledne jsme byly po trech mesicich u pedopsychiatricky. Nic jsme se nedozvedely, to spis ona chtela znat novinky. No tech pokroku za posledni dobu udelala Diddus hodne. Rikala, ze se ted hlavne musime soustredit na nove kontakty v Le Havru, coz my dobre vime, cekame na novinky od pani psycholozky. Jsou spolu v kontaktu, takze snad brzy budou nejake novinky. Po skonceni jsme jely vyzvednout Vutheho (byl na prvni hodine trenazeru, musi absolvovat 4, nez bude moci vyjet) a vydali se na parkoviste, aby si mohl zkouset rozjizdeni. To by me ve snu nenapadlo, ze ja budu nekomu ukazovat jak se rozjizdet a radit. :D No a jelikoz bylo hezky a byli jsme na parkovisti u plaze, kde je i hriste, zasli jsme si tam pohrat.
Dnes jest streda, rano jsem mela schuzku na baraku s realitni maklerkou kvuli odhadu ceny. Ted mi prave poslala odhad, a je to katastrofa. Mam z toho depku. Jak niceho v zivote nelituju, tak teda nakupu tohohle baraku dost...

Na fotkach: auticko z lega, ktere sama postavila a pak rikala, ze to je mama, Vuthe a pes, spani v aute, kdy si udelala "noc" z cepice a na houpacce s chlapeckem, se kterym se na sebe pekne smali. :)

Prazdniny 2

Asi ani nebudu vypisovat, co jsme kazdy den delali, ackoliv zapisky mam, to zase jo! :D Radeji dam par fotek z navstevy knihovny a z uterniho vyletu.
Ve stredu jsme byli u doktora, dalsi tri kila nahore. Objasnil mi, ze neporodim-li normalne do terminu, udelaji mi automaticky cisare, protoze po jednom prodelanem cisari porod nevyvolavaji...
Zasli jsme pak na obed do restaurace, neb jsme meli desnou chut na rybu. Jako dezert jsme si dali tiramisu, z ktereho jsme byli zklamani, toz jsem dnes udelala domaci. :)
Ve ctvrtek jsem byla akcni. Vysterilizovala jsem odsavacku mlika, lahvicky a dalsi serepeticky (i dudliky, ktere ale pochybuju, ze uzijeme, neb Diddus se po nich desne vrha, jakmile nejaky vidi), jela jsem se zapsat do porodnice k porodni asistentce, cestou se stavila na poste - a jelikoz mist k parkovani nikde moc nebylo, dvakrat jsem uspesne zaparkovala do rady. Mela jsem z toho vzdy hruzu, ale zacala jsem se nutit, kdyz za mnou nikdo nebyl a nestresoval, dyk prece kdyz ostatnim to jde, tak se to taky musim naucit! No uz je to lepsi a fakt se to obcas hodi. Odjel strycek Vutana. Jsem rada, ze tu pres prazdniny byl, Diddus ho ma rada a ma tak alespon taky zmenu, ne jen nas dva. I pro nas je to fajn, zahrat si karty, zajet na vylety...
Vecer me zmohla hrozna unava, Diddus po me porad neco chce a ja bych jen lezela a odpocivala... A to az tak, ze jsem napsala jeji babicce, jestli si ji nechce vzit na vikend. A ona ze jo a v patek si ji vyzvedla az do nedele. A tak my mame pre! :) Tak jsme si rikali, ze je to mozna nas posledni vikend jen ve dvou...

Prazdniny 1. cast

Minule utery jsem byla u zubare. V patek mi totiz praskla stolicka, kdyz jsem jedla celozrnny chleba. Sla ven. Moc z ni nezbyvalo, pry mela byt vytrzena uz davno. A tak jsem vyfasla antibiotika. Vcera to bylo tyden a porad to jeste citim. Ale hlavne, ze se to stalo ted a ne za mesic okolo porodu nebo po. Dorazil nam balicek od Maji, zrovna na den jejich narozenin. Didduska se hned chopila svych darecku, lzickou musela ihned snist obed (napichovala si na ni brambory:)) a pak predstavila igracka cele rodine svych mini hracek. To je jeji, miniaturni postavicky, zviratka, ruzne je stavi a sklada. Nevim, jestli je to ted i v Cechach, ale tady Kinder ted delaji ve vajickach takzvany Infini mix, kde jsou ruzne casti, ktere se daji pak vsechny propojovat dohromady. Jsou holcici a klucici, v holcicich ruzne postavicky, miminka, zviratka, kocarky a v klucicich roboti a dinosauri. Jelikoz Diddus jednou dostala 6 klucicich, zacal skladat i Vuthe, a tak ted musim kupovat pro oba! :D
Ve stredu jsme vyrazili i s Vutanou na nakup do bioobchodu a pak do susenkoveho kralovstvi pro dobroty. Ve ctvrtek bylo hezky, a tak jsme se prosli kolem more u baraku ve Frevalu. Jeli jsme schvalne tam, neb jsme toho vyuzili a privezli odtamtud pracku, ta stara tady definitivne doslouzila.

Didduska stale opakuje pismenka a uci se nova slova. Ja se sotva sinu, mam pocit, ze mi to bricho musi kazdou chvili prasknout. A to mi zbyva jeste mesic!!! A Vuthe udelal testy v autoskole a bude moct zacit jizdy!!! :)