Denni "nemocnice"

Vcera a dnes stravila Diddus poprve v te denni nemocnici. Ja to doslovne prekladam, urcite je pro to v cestine nejaky jiny termin, jako treba denni terapeuticke centrum nebo tak neco. Je to tam fajn, personal moc mily, sdilny. Dnes mi poradili, jak na to s obrazky a fotkami, co se tyce denniho planovani a pak napr. vyberu jidla. Je to pry dlouhodoby proces, ale kdyz se vytrva, prinese ovoce. Vcera jsme objednali na netu sadu piktogramu a pak se jeste vrhnu na foceni a plastifikovani dalsich veci, lidi, jidla... No a zacneme snad konecne trochu vic komunikovat! :)
Jinak ji tam chvali, pry je videt, ze je inteligentni a ze ma potencial a ze si mysli, ze i mluvit bude. Tak jsem rada. Sic kdo vi, jak co bude, ale moc si neumim predstavit, ze by nikdy nemluvila.  Ikdyz clovek si neumi predstavit spoustu veci, a nakonec se popere se vsim, co mu zivot prinese. Co mu zbejva;)

Dnes jsme byli s Diddus na obede u znamych, co jsou puvodne kamaradi N., ale i presto, ze uz nejsme spolu, me zvou, kdyz tu jsou. Bydli v Parizi a jsou tu na dovolene. Didda snedla trochu testovin - uspech, neb testoviny uz opet jist nechce (krom cinskych nudli z restaurace, ktere ji prinesl Vuthe k veceri a kterych snedla plny talir, po trech dnech vecera neco jineho nez mrkev a okurku) a pak si tam spokojene behala po zahrade v ponozkach. Jednu chvili tam behala nadsene za motylem, dokud ji nezmizel z dohledu. Kolem ctvrte jsme jely, neb byla unavena (vstavala v 6) a pres den jinak nez v aute neusne. Tak jsem vyuzila situace a stavila se v mem oblibenem bioobchudku, kde muzu zaparkovat primo pred nim, a jit si v klidu nakoupit, aniz by mi tam hrabosila ve vsem zbozi. Tak jsem si pak vecer vyrobila domaci musli a zitra budu pect chleba. Koupila jsem ji takove hezke detske susenky s hlavou tygrika a ani se jich nedotkla, tak to zkusim znovu zitra.