Hudral

Vcera jsem nepsala, neb jsem ani nemela moc co psat. Vuthe cely den brousil nahore podlahu a ja byla s Diddus dole. Ona vsechny tyhle zvuky ruznych brusek, sekacek, ale i vysavace, pracky... nesnasi. Tak to bylo vyzivne. Ale po par hodinach si holt zvykla, a uz ji to nevadilo, dnes jako by se ani nebrousilo. :) Vcera jeste mela teplotu, ale uz mensi, uz dostala dolipran jen jednou, ale nechtela porad skor nic jist. Dneska uz si dala spagetky, pekne po svem zpusobu. :D Teplotu uz nema, aspon zitra muze jit do centra. V pondeli a ve stredu jde naposledy. Ve ctvrtek prijedou tata s Maruskou, a po jejich odjezdu pujde opet do jesli.  Bude chodit utery, ctvrtek, patek, dopoledne a odpoledne, na obed domu. Chci vyzjistit, jestli by mohla chodit ve stredu do toho centra, neb se ji tam libi, a navic tam s nimi pracuji specializovane, tak to snad i nejak napomaha rozvoji. No a ja budu mit konecne cas vrhnout se na ty fotky, plan dne-tydne, piktogramy, ja to takhle pri beznem provozu s Diddus nezvladam. Vecer jsem hotova, kdyz konecne usne a pres den me nenecha temer nic delat. Jsou dny lepsi, kdy se i na chvili sama zabavi, a dny horsi, kdy od rana hudra. Jako dnes. A mne pak obcas utecou nervy, a sprdnu ji na tri doby, ba si i zarvu. Ano, rvu na sve autisticke dite, jsem matka herodes. Ja vim, proc je Diddus zrovna mym ditetem, ma me naucit trpelivosti, ktere se mi nikdy nedostavalo a myslim, ze ji mam diky ni vic a vic. Nic jineho mi ani nezbyva, ale jak rikam, obcas mi to stejne ujede. Dnes od rana natahovala a pobrekavala, ale takovym tim desne otravnym zpusobem, bez slz, bez zjevneho duvodu. Treba nejaky duvod ma, ale jak jaksi chybi komunikace, clovek se muze vse jen domnivat. No a tak jsem se tak domnivala, az mi dosla trpelivost a zarvala jsem. A vite, co je na tom nejhorsi? Ona se uplne uklidnila a prestala. Ani mi neprislo, ze by se lekla nebo ji to nejak extremne vadilo, proste jako by na to cekala. Tak ja nevim, dyt prece se furt vsude pise a rika, ze revem se nic nezpravi. :D Ja to nechci zlehcovat ani se nijak sebeomlouvat, spis me to prekvapuje a proste tem jejim reakcim casto nerozumim. Doufam, ze se nase komunikace zlepsi, az se pustim do tech obrazku.

Jinak se toho moc neudalo, vcera rano se tu stavil Vuthuv nejmladsi bratr, privezl nam rajcata od tedy z Parize. Oni bydli na predmesi a maji zahradu. Kdyz nam je minule privezli, tak nam chutnali, ze jsme si rekli o dalsi. To je co, se nezinyrujem, proste jsme si rekli, jestli nam jeste poslou. :D
A take jsme predelali spani, dali jsme vedle nasi matrace druhou velkou matraci, a tak Diddus spi s nami. A je klid, konecne se tu tak nejak vyspime. Je to lepsi.
Dnes jsem uklidila cely obyvak, kez by to do pristiho tydne vydrzelo, Diddus uz zacina zase hrabosit, no v pet jedeme zpatky do bytu, tak snad...:)