Dnes jsme se vydali na vypravu do Caen. Je to mesto hodinu a ctvrt odsud, vetsi nez Cherbourg. Nase prvni zastavka byla Ikea, tady totiz nemame. Jeli jsme tam cilene na obed na kulicky, vsichni jsme si pochutnali a Diddus pak mela jeste zmrzlinu, tak byla spokojena. Pohrala si tam, kde se dalo, ale vzdy, kdyz uz bylo treba jit, sla bez vztekani. Pri nakupu byla polovinu doby v kosiku, pak ale chtela chodit, a chovala se opravdu zvlasnte - jak jsem si rikala, ze kdyby to clovek nevedel, ze je autista, ani by si toho nevsiml, tak dneska bylo podle me videt, ze je "jina". Pobihala, porvavala a mlatila se do hlavy. Nevim, co to ma, ty posledni dny, porad se placa do hlavy, nastesti dlanemi a ne pestmi. Pritom byla fakt celou cestu v aute zlata a i potom, vypadala spokojene, tak nevim, proc tohle dela. Jedna z tech sester nam rika, ze takovehle veci ji slouzi jako stimulace. Ja to ale nechapu, jak jako stimulace, aby neco vnimala? Po prestehovani si najdu v Havru skupinu rodicu deti autistu a take jsem videla, ze v Rouenu poradaji skoleni pro rodice autistu, takze se ucite zapisu. Vidim cim dal tim vic, ze tomu potrebuju vic porozumet.
Jinak jsme pokoupili, co jsme chteli, nejdulezitejsi byla samozrejme vanocni svetylka. :)
Pak jsme se vydali jeste do mesta, uz byl otevreny vanocni trh, samozrejme i s kolotocem. Ale byl jen jeden, takze to se da. Diddus tak pred nim postavala a evidentne vahala, jestli chce nebo nechce. Loni se na nej hrnula, ale po zkusenosti v lete, kdy se ji neco nelibilo (zastavovali kvuli ni kolotoc), asi nevedela, jestli tam tedy chce nebo ne. Kdyz zastavil, vylezla si nahoru a ja s ni sla k auticku. Vlezla si tam. Tak jsme koupili listek. A dobry. Ze zacatku koukala dost vyjukane, ale po pulce si i zatocila trochu volantem. Druhe kolo nechtela. My si dali svaracek, teda Vuthe si dal, ja si aspon lizla, ja ho miluju, ale meli i svareny jablecny most, takze jsem si taky mohla na necem pochutnat. A pak hura na cestu zpet. Diddus byla opet vzorova, ale neusnula, pritom opet v noci nespala. Ted spi, na jak dlouho... Vzdy usne v osm hned a o pulnoci prijde poprve. Vuthe s ni zase v noci byl, a rika, ze opakuje sve ritualy - vstane, zapne cd, urovna Totoce a dve plysove hello kitty, prikryje je (to je schopna delat dlouho, ma na to jakysi system, jak to musi presne byt), lehne si - a po nejake chvili vse nanovo. My si na to zaciname zvykat. Si rikam, ze nas ten prichod miminka ani nerozhazi. :D

Fotky z telefonu. Na druhe jsou pekne videt modriny, ktere si Diddus zpusobila mlacenim hlavy o sedacku v aute v nedeli... Ta treti je moje oblibena, Vuthe jako Otec Vanoce (tak tady rikaji Santovi, proste tomu dedkovi v cervenym;)) a Diddus sibalsky skritek. :)