Musle

To je fakt nevtipny, psat bez diakriticky, vcerejsi prispevek evokuje nejakeho hada namisto pisku a more...:D

Vcera odpo jsme vyrazili na kolech na hriste, poprchavalo, ale dalo se to, zadna prutrz to nebyla. Diddus je na kole rada, posledni dobou me ale neustale kope po lytkach, nevim, jestli schvalne nebo jestli je ji ta sedacka kratka. Ona je takovy muj obrik, vsichni se divi, ze ji je jen tri a pul, je pry na svy vek velika. No po me to nema, to je jasny. :)
Vecer mi Vuthe uvaril musle na vyvaru ze zeleniny a bilem vine. Lahoda!!! Davame si je casto v restauraci, porce 500 g stoji kolem 9ti euro, a v obchode kilo stoji eura dve. Tak jsme si zkoukli na youtube recept a Vuthe je pripravil a byly vynikajici. Tak uz nemusime na ne chodit do restaurace, stejne je to vzdycky risk, jestli Diddus bude chtit byt hodna nebo ne. Kdyz jsme byli na muslich posledne, jedna baba tam neustale otacela oci v sloup, jak jakoze Diddus desne rusi, a to pritom byla hodna. :D Nereknu, kdyby to byla buhvijaka restaurace, to by clovek pochopil, ze si chteji jidlo v klidu vychutnat, ale tohle byla takova obycejna brasserie, jinam bychom s ni ani nesli.

Dnes cely den prsi a je 16 stupnu. Ja nevim, ze nemuze bejt nejaka rovnovaha, jakoze by vam nekolik stupnu ubylo a nam pribylo a i o  ten dest bychom se podelili. :)

Didda je v posteli, tady tak hezky usina. Vezme si takovy detsky tablet, ktery dostala od babicky a dedy v Cechach a pousti si na nem pisnicky, az usne. Proste s usinanim a spanim na baraku nesrovnatelny... Clovek si aspon trochu trochu oddachne;) Tak ted jdeme zacit ten oddech talirem ratatouille, k tomu mame ryzove cinske nudle, myslim, ze takhle to asi nikdo na cely planete neji, je to trochu ulitla kombinace, ale nam to chutna!:)

Plaz

Vcera jsme se sli jeste projit na plaz. Diddus si tam vzdy chvili pohraje s piskem, ale pak se jdeme projit za plaz do zelene, a podle me ji to bavi vic. No preze vsechno je preci jen ceska holka! ;) Nejhorsi je, kdyz se chce vrhat do vody, to ji nevysvetlim, ze je to studeny a ze pri vichru a dvaceti stupnich tam proste nemuze... Toz pak vzdy odvedu pozornost prave prochazkou. Jinak si dobre uvedomuju, jak se tu mame, lidi sice hudraj, ze je to prd leto, ale podle me porad lepsi nez ty vyhne, co mate v Cechach.
Pri ceste domu Diddus vytuhla takovym zpusobem, ze jsme ji jen prenesli do postele, zuli ji boty, a spala takhle az do rana. Bez vecere, s piskem v hlave... No nedivim se ji, pro tech dvou spatnych nocich, i my se krasne vyspali.
Dnes rano jsme dorazili do denniho centra a Diddus se tam vrhala na kliku, jeste bylo zamceno, tak se dobyvala dovnitr, pak hned vzala za ruku jednu z pani a na me se ani nepodivala a sla si po svem. No jsem rada, ze se ji tam libi! :)

(Ne)spani

Tyhle dve noci stravene na baraku byly vyzivne. Diddus tady nechce sama usinat, nevim proc, asi je tu na ni moc tma, ve meste je prece jen celkove svetleji i v noci a do toho se v noci budi, coz v Cherbourgu nikdy nedela. No ostatne my tu taky spatne spime, takze ono to celkove bude nejake zapeklite, asi nejake spatne zony. Je nedele pul pate, tak kolem sedme pojedeme zpatky domu, neb zitra rano jde Diddus zase do denniho centra. Tak se tesim, ze se dnes vypsim, neb to nejak spatne snasim toto. Hlava me boli, nezmuzu se na nic. Chudak Vuthe mezi malovanim i uvaril obed. Ja akorat umyla nadobi.
Vcera bylo hezky, tak jsem nechala Diddus nahou, minule se tady dvakrat vycurala do zachoda. A tentokrat si na nej nechtela za boha sednout. Cele odpoledne ani kapka. Tak ji rikam, ze ji teda budu muset dat plinu. Vubec se nebranila a hned jak jsem ji dala, tak ji naplnila. Proste to drzela az do pliny. Tak nevim, co se od minuleho vikendu zmenilo...
Jinak posledni dny docela dobre ji, ale jen maso! :D Ba ne, taky zeleninu a ovoce, ale vubec nechce zadne prilohy, ani brambory ani testoviny, ni chleba, proste jenom maso. Tak porad vyvarim maso, pricemz ja bych klidne mohla byt vegetarian, maso vubec nepotrebuju, mohla bych zit o rejzi a zelenine. Ale kdyz uz to vyvarim, tak si taky dam, to je jasny. A i Vuthe si s radosti da, ikdyz jinak on narocny neni, sni i moji pohanku a jahly! :D

Totoc

Dnes rano byla Diddus opet v dennim centru. Chvali ji tam, pry behem svaciny jedina sedi u stolu, a dnes dokonce rekla non, merci a encore (jeste - pri hre, kdy chtela pokracovat). No ona je vzdycky zpusobnost sama, kdyz je s jinymi lidmi, ale pak doma se vybije! :D
Odpoledne jsme se presunili na barak, neb nic nemame, az zase v pondeli rano.  Pobliz tady bydli Vuthovi znami, u kterych je vecirek na rozloucenou Vuthova kamarada, ktery jede na rok jako dobrovolnik do Toga. Doufam, ze se mu tam bude libit, a ze prijede se spoustou zazitku a fotek. Take, jako my dva, foti, ale vyhradne na film. Nechal nam tu na ten rok svuj zvetsovak, tak jsem na nas zvedava, jestli se vrhneme do vyvolavani. Ja uz to trochu umim, naucila jsem se to ve fotografickem atelieru, kam chodim pres skolni rok kazde utery na tri hodiny.
Tak jsme se tam vydali, maji psa a tak Diddus byla nadsena, hned volala "Totoc!". Tak nazyvala tatinkova psa, kdyz jsme byli v cervnu v Cechach. A tak se jmenuje jeji plysovy pes, ktereho od naseho navratu neda z ruky. Vzdala se pro nej sve bezruke panenky, bez ktere se nehla na krok behem poslednich dvou let. A ted se nikam nemuze bez Totoce. V aute na nej ma dokonce i sedacku, kam ho musim vzdycky pripoutat! :D Dnes pri odjezdu na nej dal Vuthe batoh, no to bylo povyku, muselo se to prerovnat, aby Totoc mel dostatek mista. :D Take mu dava bryndak, utira mu zadek ubrousky, prikryva ho perinkama, houpe ho na houpacce, no ma se s ni krasne! Take si tam trochu hrala s jejich chlapeckem, jsou mu skoro tri a take nemluvi, tak si rozumeli. :) V pul desate me vzala za ruku a ze jdem domu. No usnula pak hned. Vuthe sel s nami, aby mi s ni pomohl domu, ale jeste se tam na kole vratil. To jsem rada, protoze on uz nikam nechodi, je porad s nami. Ja mu kolikrat rikala, jen jdi ven vecer, jak jsi chodival driv a on na to, ze se mu nechce, ze je mu s nami dobre. Predtim chodil, protoze byl sam. No priznavam, ze me to zahreje u srdce, protoze v mem byvalem vztahu to takhle nebylo. Ne ze by byl N. nejakej opilec, ale potreboval porad byt se spoustou lidi. Coz proc ne, nekdo to takhle ma, ale obcas mi prislo, ze jsou pro nej dulezitejsi nez my dve... Tvrdil, ze tomu tak neni, jenze tvrzeni a konani jsou dve odlisne veci.
Jo a pri odchodu Diddus vsem zamavala, to se nestava casto.
Take je tu na tyden Vutheho teta se strejdou z Parize, privezli nam domaci rajcata a tri druhy podivuhodneho ovoce, ktere ani nevim, jak se jmenuje, tak jsem zvedava na ochutnavku. To v Parizi sezenou vsechno, i kambodzske speciality. V Cherbourgu se nesezene nic! :D Ale zase tu mame vyborne ustrice a musle, ted je musli sezona, muzeme se po nich utlouct.

A par fotek s Totocem na zaver:

Denni "nemocnice"

Vcera a dnes stravila Diddus poprve v te denni nemocnici. Ja to doslovne prekladam, urcite je pro to v cestine nejaky jiny termin, jako treba denni terapeuticke centrum nebo tak neco. Je to tam fajn, personal moc mily, sdilny. Dnes mi poradili, jak na to s obrazky a fotkami, co se tyce denniho planovani a pak napr. vyberu jidla. Je to pry dlouhodoby proces, ale kdyz se vytrva, prinese ovoce. Vcera jsme objednali na netu sadu piktogramu a pak se jeste vrhnu na foceni a plastifikovani dalsich veci, lidi, jidla... No a zacneme snad konecne trochu vic komunikovat! :)
Jinak ji tam chvali, pry je videt, ze je inteligentni a ze ma potencial a ze si mysli, ze i mluvit bude. Tak jsem rada. Sic kdo vi, jak co bude, ale moc si neumim predstavit, ze by nikdy nemluvila.  Ikdyz clovek si neumi predstavit spoustu veci, a nakonec se popere se vsim, co mu zivot prinese. Co mu zbejva;)

Dnes jsme byli s Diddus na obede u znamych, co jsou puvodne kamaradi N., ale i presto, ze uz nejsme spolu, me zvou, kdyz tu jsou. Bydli v Parizi a jsou tu na dovolene. Didda snedla trochu testovin - uspech, neb testoviny uz opet jist nechce (krom cinskych nudli z restaurace, ktere ji prinesl Vuthe k veceri a kterych snedla plny talir, po trech dnech vecera neco jineho nez mrkev a okurku) a pak si tam spokojene behala po zahrade v ponozkach. Jednu chvili tam behala nadsene za motylem, dokud ji nezmizel z dohledu. Kolem ctvrte jsme jely, neb byla unavena (vstavala v 6) a pres den jinak nez v aute neusne. Tak jsem vyuzila situace a stavila se v mem oblibenem bioobchudku, kde muzu zaparkovat primo pred nim, a jit si v klidu nakoupit, aniz by mi tam hrabosila ve vsem zbozi. Tak jsem si pak vecer vyrobila domaci musli a zitra budu pect chleba. Koupila jsem ji takove hezke detske susenky s hlavou tygrika a ani se jich nedotkla, tak to zkusim znovu zitra.

Po trech letech a jednom mesici...

... jsem opet pocitila potrebu psat. Za ty tri roky se toho hodne zmenilo. Jedna z veci je pocitac, muj z irska s "normalni" klavesnici je mrtev, pisu tedy na francouzske a nevim, jak tam nastavit ceskou diakritiku. Tot po technicke strance. Co se tyce stranky vztahove, pred rokem a ctvrt jsem se rozesla s Didduscinym tatinkem (dekujice Bohu, ze jsme nebyli vzati). K duvodu tohoto kroku se jeste asi vratim, taky je to tema, ktere bych si rada "zpracovala" vypsanim se. Bylo to narocne, tezke rozhodnuti, bolestny proces pro vsechny zucastnene, ale rozhodne toho nelituju. Ba naopak. Mam noveho pritele, ktery je zlaty. Ac vse neni vzdy jednoduche, s nim po boku muj zivot jednodussi je, muzu se na nej spolehnout, a to je neco, ceho si nesmirne vazim, protoze tohle jsem predtim nemela. No a pak je tu dalsi velka zmena, ktera se tyka Diddy. Uz tak od minuleho podzimu jsem mela podezreni, ze neco neni v poradku a me obavy se mi potvrdily. V kvetnu jsme mely prvni vysetreni u psychiatricky, ktera hned po prvnim kontaktu mela jasno - porucha autistickeho spektra. Od te doby se toho hodne deje, dalsi vysetreni, a zitra jde poprve do "denni nemocnice", kde budou i ostatni deti s podobnymi problemy, kde si budou hrat jako ve skolce, ale jsou tam odbornici, kteri je budou nasmerovavat a pozorovat a na konci toho (jde tam sedmkrat) bychom meli mit nejaky zaver. Pak by se mohlo zazadat o asisteta do skolky, zatim ale bude chodit do jesli, kam zacala v kvetnu a kde se ji libi, tam muze chodit az do ctyr let, takze jsem rada, ze od zari ma kam jit, neb to na ni ma evidentne dobry vliv.

No a proc jsem se vlastne vratila k tomu psani. Celkove to tak nejak jde, ale obcas jsou momenty nebo dny, kdy by si ji clovek "hodil". Takovy "autisticky den" jsme prozili predevcirem. Ja si to obcas nekdy ani neuvedomuju nebo na to zapomenu, ze je "jina", ale pak jsou situace, kde je to tak evidentni... Byli tady tri bratri meho pritele, co ziji kazdy v jinem meste. Tak jsme naplanovali, ze pojedeme do jednoho pristavniho mestecka, tam se najime v restauraci (mame tam jednu, co zname, a kde pani majitelka je hodna a schovivava i k Didduscinym vylevum a navic se tam da hned vedle ni zaparkovat). Jenze, prijedeme tam a tam na celem nabrezi to nejhorsi, co si muze rodic autisty predstavit - pout! Nemohli jsme zaparkovat u te restaurace, a museli jsme projit celou tu pout, no horor. Samozrejme se zastavovala u kazde atrakce a stanku a tak jsem nakonec zakoupila listek na jeden kolotoc, tam ale zacala tak rvat, ze pan musel zastavit v pulce, abych ji sundala. Jenze od te chvile uz neslo nic. Do restaurace se najist s ostatnimi ani nahodou, jen rev a sezeni na chodniku bez zadne nadeje, ze se hne. Tak jsem ji vzala na zada, sla do ulice, kde nebyla pout, koupila kus slanyho kolace a vodu v pekarstvi a najedly jsme se na chodniku. Ze by nam clovek dal korunu. V pekarne si nabidla dva zele bonbony (maji tady vsude takove ty boxy s bonbony primo ve vysce malych deti - to je fakt neco, co bych zakazala, ja ji to proste nevysvetlim, ze nemuze, ona to nechape...) a to same potom v trafice, kde jsem sla koupit noviny, v naivni nadeji, ze poctu az si pak bude hrat na hristi. Odnesla jsem ji na zadech na hriste, chodit nechtela ani nahodou, tam si chvili pohrala a pak uz to zase zacalo. Tahani za ruku, ze chce nevimco a nevimkam, hrat si na hristi nechtela... Rekla jsem si, ze uz nikdy nikam nevyrazim bez sveho auta, neb jsme takhle byli zavisli na ostatnich. Ale zase na druhou stranu, vsechno zle je pro neco dobre, aneb vse, co se deje je dobre. Kdyz se k nam pripojili Vuthovi bratri a jejich dva bratranci, uvideli tam volejbalovou sit, pujcili mic a sli jsme hrat. Diddus se vysvlikla, sundala si kalhoty a zula boty a behala tam s nama po hristi a byla spokojena. V aute pak vytuhla tak, ze jsem ji jen donesla do postele a spala az do rana. Kdyz se tady na to tak koukam, tak to zas tak hruzne nevypada, ale ja nevim, na me byl ten ten hrozne narocny, byla jsem uplne vycerpana. Jedna blba neocekavana pout a vse je razem uplne jinak. A clovek by tak rad ji dopral, kolotoc i nejakou tu blbost-hracku, prijde mi to vzdycky smutny, takovehle situace. Na kolotoci breci a jednou na jine pouti jsme zkouseli takoveto tahani provazku, kdy na konci dostane hracku, jenze to taky skoncilo krizi, neb chtela jen jednu kontretni hracku, ne zadnou jinou. Takze proste pro nas poute jsou vyskrtnuty ze seznamu aktivit, rovnez tak zoo a podobne aktivity, ktere by clovek tak rad se svymi detmi delal... Treba se to jednou zlepsi, ale prozatim holt na to musime zapomenout. Jedine, kdy se ji libil kolotoc, bylo o Vanocich v jednom malem mestecku, kde byl jen ten jeden jediny kolotoc, to pak slo a tocila by se na nem donekonecna.

No teda, koukam, ze toho mam hodne co napsani... Porad se mi to vsechno toci v hlave, tak to sem postupne zkusim vse zapsat. A pak taky zkusim vlozit nejake fotky, jestli to jeste bude umet;)

Jeee, je to jednoduchy!:) Tak tady jedna po navratu z Cech na konci cervna, v satickach od babicky Marusky.

Početla jsem si v blogu, staré příspěvky z roků 2010 a 11, to je vtipný... Poněkud se mi změnil životní styl, hihi.
Je neděle 9 hodin ráno. Didoušek mě zase vyštípal z postele po osmý (vzbudil se tedy už v půl šestý). Dřív byla v klídku se mnou v posteli, pila a chrupala, teď ale vydává už asi dva týdny neustále zvuky, které mají asi upozornit na to, že je zde a že žádný takový, válet se v postýlce, ale hezky s Diduškou do světa! No včéra jsme si ho užily. V poledne přišla Elodie a přinesla oběd (jojo, mám to dobře zařízené:), a pak na třetí jsem šla s Diddou na svatbu, jen na obřad a následný přípitek, no i tak se to protáhlo na pěkné tři hodiny. Bylo vedro, no, teda, ehm, když koukám, jak je v Čechách, je asi slovo vedro značně nadnesené, ale prostě na místní poměry bylo teplo, tak Didouš občas trochu hudral, ale bylo to fajn. Večer jsme šla dolů do kavárny na jedno, byli tam celí tři klienti! V sobotu večer! Konal se tu totiž nedaleko hudbení festival, takže všichni byli tam.
Teď koukám z okna, obloha jako vymetená, na oknech ale ještě kapky deště z rána, kdy bylo šedivo a pršelo. Jójo, tady se to mění každých pět minut. Asi se půjdu projít s Didouškem ven, nadýchat se vzdoušku, odpoledne budeme zavřené doma, hrajeme opět s Thomem, Pierrem a Williamem hru o trůny... To je zajímavé, že jsem jediná žena, co s nima hraje. Jiným se nechce. Ono jde o to se jen poprvé překonat a pojmout docela složitý pravidla, pak už to je zábava.
Tak, teď opět pár fotek Didouška (příště budu moci dát i se mnou, včéra jsme na svatbě vehementně fotili).