Toz tedy ten melatonin, co v sobotu rano vypila, zabral takovym nehoraznym zpusobem, ze usnula odpoledne na celou pul hodinu! :D Odpoledne jsme se vydali na nakup do biosamosky pro ingredience na nepecene kulicky. V tomhle stavu se mi nechce jet na barak pect, jsem na to moc unavena. Pak jsem vysadila Vutheho u skateparku a jela s Diddus domu. Nataceji nejake video, tak tam nemohl chybet. Jeste se me ptal, jestli muze jit, neb to bylo na dve tri hodiny, a nechtel me nechavat samotnou s Diddus v tomhle polokomatovem rozpolozeni, ale ja jsem nasla jeste nejake zasoby energie a navic jsem tusila, ze v noci se tentokrat vyspime. A taky ze jo. Nedali jsme melatonin, Diddus usnula pozdeji, ale zato spala az do pul sedme bez jedineho probuzeni! Jaka to slast!:)

V nedeli jsme se vydali do onoho lesa, kam jsme se minule nedostali. Prosli jsme se a vecer jsme vyrabeli kulicky. Jsou vyborne. V noci opet spala dobre, prisla jen dvakrat, o pul jedenacte a v pul pate.

V pondeli jsme sli rano prochazkou pro zeleninu, Diddus krasne slapala s obema za ruce. Driv nechtela, vzdy jen se mnou, s Vuthem jen, kdyz jsem tam nebyla ja. A ted jde s obema. :) Odpoledne sel Vuthe do autoskoly a my k logopedce, videla jsem, ze se krouti, tak jsem ji tam vzala na zachod a vycurala se, poprve nekde jinde nez doma nebo v jeslich. Vyzvedl ji Vuthe, ja jsem sla jeste dokoupit susene svestky a datle na dalsi druhy kulicek. :) Potkala jsem znamou z fotokurzu. Je to takova mila usmevava bytost, dobrota z ni cisi. Pred rokem a neco ji zemrel manzel, zustala sama se tremi detmi. Pritom vzdy rozdava tolik pozitivni energie, mam k tomu velky respekt.
Vecer jsem mela ruce leve, rozbila jsem misku, ktera se roztristila tak, ze jsme museli omyt vse v kuchyni a vyhodit slaninu, kterou jsem zrovna prazila na panvi, a pak jsem shodila pernicky, ktere se rozplacly neuschnutou polevou na linu. :D Zkousela jsem primet Diddus ke zdobeni, ale nechtela, chtela je jenom jist. Tak to budu muset cely voddrit sama!;)
V noci toho zase moc nenaspala, prisla petkrat. Ale dobry, jak mame naspano dve noci, hned se to da lip zvladnout.

Dnes je utery, jesle, takze jsem vyuzila volneho odpoledne a nazdobila pernicky.

Vcera byl den hrozny. Unava me uplne znicila, jesteze byly jesle, a tak jsem mohla cele dopoledne a odpoledne lezet a nic nedelat. Bohuzel jsem nemohla ani usnout, kazdy maly zvuk me vynervoval na takove obratky, ze jsem proste nemohla zklidnit telo a mysl, aby si odpocinuly. Bylo to takove celodenni polokoma. Fuj. Napsala jsem email jedne z tech sester, co se s ni vidame, tak mi dala radu, at ji nedavame melatonin pred spanim, ale az kdyz se probudi kolem te jedne v noci. Tak jsme to zkusili, jenze normalne ji ho michame do presnidavky nebo jogurtu, co ma jako dezert. Takze jsme to zamichali do stavy, no dvakrat si lokla, ale jinak nechtela. Prisla zase asi sestkrat. Jednou ale s pauzou asi dvou hodin, to jsem jasala, ze jsme mohli spat dve hodiny v kuse. To je fakt uz tragicky... Navic je vikend, takze venku lidi v barech a nam pod okny hraje harmonikar. Nikdy mi nevadil, i pres dosti zavazny fakt, ze hraje porad jednu pisnicky dokola. Ale dnes v noci... stavam se agresivni, predstavovala jsem si, jak jdu dolu v pyzamu se sekyrou a useknu mu hlavu. Tak jsem to zacala vypravovat Vuthemu a i jsme se nasmali. Snazime se to brat s humorem, ale teda ty dva posledni dny uz nam moc do smichu nebylo...
Dnes rano byl hudebni krouzek, pry to s Diddus probiha vyborne. Sice se trochu vynervovala, kdyz jsme odchazely, nebot jedne holcicce jeste neprisla maminka a ona mermomoci chtela, aby taky odesla, preci tam nemuze zustat, kdyz uz krouzek skoncil a jdou tam jine deti, to je logicke. Rozhodilo ji to tak, ze se mlatila venku pestmi do hlavy. Nastesti se vcelku rychle uklidnila.
Doma pak dopila stavu s melatoninem. :D Jsme ji zapomneli uklidit.. Ale rikam si, tim lip, pac ted cekam a sleduji, jestli to vubec ma nejaky efekt. Zatim mi totiz pripada, ze je to k nicemu. Vypada ale dneska fakt unavene. Se nedivim, kdyz spi asi tak pet hodin denne...
Ta sestra mi nabidla konzultaci pristi stredu, takze jsem samozrejme souhlasila. Nevim, co mi bude moct asi tak poradit, ale takhle to dal fakt nejde...

Vcera v tom mem komatickem stavu se mi vybavovaly myslenky na dedu a babicku. Na nas byt v Podoli, jak jsme jezdili na chatu, na babicciny dobroty, na spolecne Vanoce. Na to, jak se me babicka vzdycky ptala, kdyz jsem se odnekud vracela, co chci uvarit a ja pokazde odpovedela, ze svickovou. Na to, jak jsme s babickou chodili do divadel (deda uz kvuli zdravi nemohl, hlavne kvuli dychani) a o prestavce si vzdy daly chlebicek a babicka svou exgra light cigaretu. Jak jsme s dedou hrali karty, koukali se na Hercula Poirota a jak jsme castokrat vedli intelektualni debaty. Jak deda pecoval o sve citrusy. Jak nosil klobouk nebo baret a miloval vsechno francouzske (konak, vino, syry). Jak babicka pokazde vecer usnula pred televizi a pak, kdyz si lehla, rikala, ze ten clovek, co vymyslel postel, by mel dostat medaili. Jak mi babicka delala pudink s lentilkama, kdyz jsem byla nemocna. A jak jsme s dedou chodili vyzvedavat jeho duchod na postu a pak sli vzdy do cukrarny na zmrzlinu nebo do lahudek na vlasak. A na to, jak jsem je oba dva videla naposledy. Ja to netusila, oni to podle me vedeli. Oba se usmivali, byli nezni, zanechali mi krasnou posledni vzpominku. A tolik ostatnich uzasnych vzpominek... Dekuji!

Melu z posledniho. Unava si vybira dan.

Vcera jsme byli doma, odpoledne jsme vyrazili autem k lesu, ze se aspon trochu projdem, ackoliv jsme byli uplne hotovi. Diddus usnula v aute, to uz se dlouho nestalo. Takze i ona je unavena. Les se tudiz nekonal, hodinu jsme jezdili, aby se trochu prospala. Za cil jsme zvolili jednu vyhlasenou pekarnu, ktera se nachazi asi dvacet minut autem od Cherbourgu, maji tam vyborne sladke dobroty. A cukr jsme fakt potrebovali... Cestou zpet jsme vzali plyn a benzin, to Diddus vzbudilo, a jeli jsme domu. Krasna to prochazka! :D
Doma mi pak ale udelala Didduska velikou radost! Cmarala si po papire, jako obvykle cary, kruhy, tecky, ale najednou koukam, ze kresli, jakoze doopravdicky! Tak se priblizim a opravdu, nakreslila kocku a jeste jeden oblicej !!! :) Tolik toho zvladla za posledni dobu, zachod, slova, a ted i tohle. Jeste kdyby se ji tak k tomu chtelo spat. :D Ale to bych toho asi chtela moc. Kazdopadne vecer jsme sli do postele v pul devate, Diddus jeste svitorila v posteli, netusim, v kolik hodin usnula. Ja hned v tech pul devate a spali jsme do sesti! Takze v noci asi ani neprisla, a jestli prisla, ani jeden z nas o tom nevi. Ale nestacilo mi to, jsem porad jeste hotova, asi zavedu rad chozeni spat se slepicema, do ty pulnoci je to aspon jisty, ze se nevzbudi.

Zde Diddusky veledilo a par fotek s poslednich dni:

V nedeli odpoledne jsme se sli jeste projit do lesa. Vuthe bydlel s rodinou hned vedle nej, kdyz jeste pronajimali dum, ukazoval nam, kde si staveli s bratry chyse a kde chodil do skolky. Didduska byla spokojena, krasne slapala. Pak jsme se jeste staveli na hristi.

V pondeli poklidny den, logopedka chvalila Diddus, jak pekne opakuje slova. I doma je tomu tak, sama si vezme knizku a rika, co umi. U zviratek pokrocila, uz umi pes, kocka, kralik, slepice, kuratko, kohout, jehne, koza a kun a pro prase a kravu jen zvuk, jaky delaji. Vse ve francouzstine. Take umi slunicko a stromecek. Krteckovi stale rika ktk a zajicovi z krtka cesky zajic. :)
Sli jsme se pak jeste projit na plaz, ale hrozne foukalo, takze to byla rychlovka.

V utery bylo ve skolce predstaveni a odpoledne byli na ponicich. Vse pry probehlo dobre, ikdyz byli v manezi, neb prselo, byla spokojena.
Dorazil nam vanocni balicek od tety-pratety, my se mame! Dekujeme!:)

Jinak Didduska nespi, zacina to na me dolehat. Boli me hlava z nevyspani a take z jejiho pisteni a kriceni. Zacinam na ni zretelne zvysovat hlas, kdyz takhle pisti, protoze to se vazne neda. Vypada, ze to chape, ale pak na to zase zapomene a zacne nanovo. To bude opet ta slavna stimulace, ktera me asi jednou dovede do naruce doktora Chocholouska. :D Kdyby clovek byl aspon vyspanej, ale tohle uz je na me trochu moc... Dnes rano jsme si rikali, ze si nebudeme moct pronajmout jakykoliv byt v Le Havru. Ona beha, dupe, krici, to by se chudaci sousedi zblaznili (staci, ze se z toho za chvili zblaznime my :D). Bude to muset byt nejmene prizemi, nejlepe dum. Navic zacinam pochybovat, ze bude moct sdilet pokoj se svoji sestrickou, kdyz se budi padesatkrat za noc a do toho si prozpevuje, nez tedy uzna, ze uz je jakoze den (v pet nebo sest) a zacne hykat a kricet.

Dnes je nedele, druha adventni. Chteli jsme zustat doma a vyzdobit byt, ale Didduska byla jineho nazoru. Behala tu, kricela, piskala, vztekala se a me zacala lehce trestit hlava (stale totiz nespime). Tak ji Vuthe oblikl a ona cela zarila, jak videla, ze pujde ven. A ja jsem si uvarila caj s medickem od ceskych vcelicek od teticky, k tomu zakusuji horkou matovou cokoladu a konecne muzu vklidu doplnit blog. A vyzdobu spachame vecer.

Ctvrtek poklidny, jeslovy. Odpoledne jsem zasla do bioobchudku pro par nezbytnosti a pak na kafe s kamaradkou. Vecer jsem se pustila do vareni gulase. Mel byt na patek k obedu, ale my na nej meli takovou chut, ze jsme si dali uz vecer, ano, ve ctvrt na jedenact... Mnam. V patek v poledne jsme ho meli zase a dokonce ho jedla i Diddus! Behem toho, co jsem varila, sla Diddus na velkou, a to s Vuthem! Hura! Pokrok, uz nemusi jit jen se mnou a navic Vuthe musi byt stastny, ze neni traumatizovana. Nakonec ta jeho reakce minule byla spis ku prospechu. :)

V patek opet jesle, vse je tam v pohode, Diddus neni nervni, ikdyz nespi. Pousteji jim tam vanocni pisnicky, ona si je pak prozpevuje. My jsme sli odpoledne do nove otevrene knihovny. Je krasna. Pujcili jsme si ctyri filmy. To nam chybelo... Do kina se ted nedostaneme a v telce je nejakej poradnej film tak jednou dvakrat tydne, nekdy ani to ne. A hlavne je vsechno ve francouzstine, ja preci jen radeji v originale. Pak jsme jeste zasli do divadelni kavarny (kde jsme take jeste od jejiho znovuootevreni nebyli) na kaficko se slehackou. Cestou do jesli jsme potkali Nordahla. Takze diky teto nahode vim, co jsem stejne tusila, a to je, ze si ji nebude brat az do doby, co bude mit byt, coz ma byt 15 ledna. Tak jsme se domluvili, ze si ji bude brat alespon obcas na odpoledne, stredy ani vikendy nic nema, takze by s ni mohl na vanocni trh, kde je jeho mama nebo i jine aktivity, tady je 14 stupnu, takze i na hristi se da klidne pobyt. Toz jsem zvedava... Vic uz to snad radsi ani nekomentuji. On uz je holt proste takovy.
Vecer sel Vuthe na promitani noveho skatoveho videa a ja ostrihala Diddus. Lezlo ji to do oci, tak jsem chtela hlavne ofinu, ale nakonec jsem ji to i vzadu pekne vystrihala.

V sobotu byla na hudbenim krouzku, zdobili tam mimojine stromecek, ani odtamtud nechtela odejit. Ja jsem skocila na trh pro chleba a Vuthe pak na hodinu testu do autoskoly. V poledne jsme skypovali s dedou a babi. Po obede sel Vuthe na skate a ja s Diddus na prochazku do mesta. S nadchazejicimi Vanoci je to dost narocne, vsude spousta lidi, hluku, svetel, kolotoc a nevimcojeste, pro Diddus to neni idealni. A tak vymyslim, kudy jit, abychom se vyhnuly vsem zaludnym nastraham. Potkaly jsme meho gynekologa, ktery videl Diddus naposledy pred 4 lety (v lednu tomu tak bude), kdyz ji privedl na svet. A to doslova, protoze to bylo cisarem. Rozplyval se, jak je krasna. Je videt, jak ma deti rad, to ho podle me na jeho praci bavi nejvic.
Vecer k nam zavital Mikulas a nechal nam za okny male darecky. Vuthe dostal adventni kalendar, dvanact cokoladovych lahvicek naplnenych ruznymi likery a se zpravou v lahvi, nebo spise okolo lahve (inspirace se zpravami od Gabci:)). Ma adventni kalendar na obden, neb lahvicek bylo jen dvanact. :D A Didduska dostala knizku Peppa Pig, ponozky s vyztuzenou podrazkou, cokoladky, jedno velke lizatko a hlavne - vajicka hello kitty a kinder vejce. Muzete hadat, na co se vrhla jako prvni... Jinak to pro ni bylo moc informaci naraz, ale tim lip, v klidu jsem mohla schovat vsechny sladkosti, ktere ji budu pomalu davat. Na knizku se koukla az dnes. Ale jinak vypadala, ze se ji to prekvapeni za oknem libilo.:)
Ja jsem pak sla jeste vecer ven na pokec s kamaradkou, vratila jsem se v devet, navecereli jsme se a ze se podivame na film... Jojo, chvilku jsme prokecali a pak jsme si rekli, ze pujdeme radsi spat, nez zase zacne nocni kolotoc.

Dnes jsme se vydali na vypravu do Caen. Je to mesto hodinu a ctvrt odsud, vetsi nez Cherbourg. Nase prvni zastavka byla Ikea, tady totiz nemame. Jeli jsme tam cilene na obed na kulicky, vsichni jsme si pochutnali a Diddus pak mela jeste zmrzlinu, tak byla spokojena. Pohrala si tam, kde se dalo, ale vzdy, kdyz uz bylo treba jit, sla bez vztekani. Pri nakupu byla polovinu doby v kosiku, pak ale chtela chodit, a chovala se opravdu zvlasnte - jak jsem si rikala, ze kdyby to clovek nevedel, ze je autista, ani by si toho nevsiml, tak dneska bylo podle me videt, ze je "jina". Pobihala, porvavala a mlatila se do hlavy. Nevim, co to ma, ty posledni dny, porad se placa do hlavy, nastesti dlanemi a ne pestmi. Pritom byla fakt celou cestu v aute zlata a i potom, vypadala spokojene, tak nevim, proc tohle dela. Jedna z tech sester nam rika, ze takovehle veci ji slouzi jako stimulace. Ja to ale nechapu, jak jako stimulace, aby neco vnimala? Po prestehovani si najdu v Havru skupinu rodicu deti autistu a take jsem videla, ze v Rouenu poradaji skoleni pro rodice autistu, takze se ucite zapisu. Vidim cim dal tim vic, ze tomu potrebuju vic porozumet.
Jinak jsme pokoupili, co jsme chteli, nejdulezitejsi byla samozrejme vanocni svetylka. :)
Pak jsme se vydali jeste do mesta, uz byl otevreny vanocni trh, samozrejme i s kolotocem. Ale byl jen jeden, takze to se da. Diddus tak pred nim postavala a evidentne vahala, jestli chce nebo nechce. Loni se na nej hrnula, ale po zkusenosti v lete, kdy se ji neco nelibilo (zastavovali kvuli ni kolotoc), asi nevedela, jestli tam tedy chce nebo ne. Kdyz zastavil, vylezla si nahoru a ja s ni sla k auticku. Vlezla si tam. Tak jsme koupili listek. A dobry. Ze zacatku koukala dost vyjukane, ale po pulce si i zatocila trochu volantem. Druhe kolo nechtela. My si dali svaracek, teda Vuthe si dal, ja si aspon lizla, ja ho miluju, ale meli i svareny jablecny most, takze jsem si taky mohla na necem pochutnat. A pak hura na cestu zpet. Diddus byla opet vzorova, ale neusnula, pritom opet v noci nespala. Ted spi, na jak dlouho... Vzdy usne v osm hned a o pulnoci prijde poprve. Vuthe s ni zase v noci byl, a rika, ze opakuje sve ritualy - vstane, zapne cd, urovna Totoce a dve plysove hello kitty, prikryje je (to je schopna delat dlouho, ma na to jakysi system, jak to musi presne byt), lehne si - a po nejake chvili vse nanovo. My si na to zaciname zvykat. Si rikam, ze nas ten prichod miminka ani nerozhazi. :D

Fotky z telefonu. Na druhe jsou pekne videt modriny, ktere si Diddus zpusobila mlacenim hlavy o sedacku v aute v nedeli... Ta treti je moje oblibena, Vuthe jako Otec Vanoce (tak tady rikaji Santovi, proste tomu dedkovi v cervenym;)) a Diddus sibalsky skritek. :)

Tak abych vcera prinesla trochu svetla do tech chmuru, vyrobila jsem nahradni variantu adventniho vence, takovy adventni kosik. A moc se mi libi. :) Musim ho pres den vzdy schovat, aby se v nem Didduska nerochnila. V noci vubec nespala. Od pulnoci zacala chodit. Vuthe s ni byl pak od tri az do rana u ni v pokoji. Pry vubec nespala, cile si tam vypravela v posteli a zabrala az za svitani. A ted tady blbne, nechapu, kde se v ni bere ta energie. A to cele odpoledne stravila na ponicich. Pry byla spokojena, protoze byli s poniky venku na prochazce. Minule zustali v manezi, protoze prselo, a to se ji nelibilo.
Ja jsem byla rano u kamaradky, odvezla jsem jejiho synka do jesli (uz je doma po operaci a pristi tyden uz ho zkusi zavezt sama, uz bude moct pomalu zacit zase delat vse normalne) a pak jsem se stavila vyzvednout jednoho Jeziska. Odpoledne jsme byli na nakupu. Oba mame stale jeste trochu schliplou naladu, snad nas to brzy prejde. Vecer jsme dali Diddusce adventni kalendar. Vyloupla si cokoladu, snedla ji a pak samozrejme chtela dalsi. Snazili jsme se ji vysvetlit, ze az zitra, ale brecela a mlatila se do hlavy. Rychle ji to ale preslo. Tak nevim, asi to neni to prave orechove pro autisty. Bude-li to zitra to same, schovam ho a vyloupam jen ty cokoladky (jsou nastesti jednotlive balene) a obcas ji dam. Uvidime.