Na Novy rok prselo, cely den. Byli jsme doma. V sobotu rovnez tak, dest cely den. Vydali jsme se odpoledne alespon do Jardilandu, obchodu se zahradnickymi potrebami, rostlinami a zviraty, at se Diddus aspon podiva na rybicky a na kralicky a at zase nesedime cely den doma. Jenze, ouha, u vchodu byl plastovy pes, jako zivy a Diddus jsme od neho nemohli odtrhnout. Nejaci kralicci ji pak uz vubec nezajimali. Asi ji ho koupim k narozeninam. :D Vecer sel Vuthe pracovat do restaurace misto tatinka, ktery zalehl s migrenou. Po dlouhe dobe jsem byla sama doma a udelala jsem tolik veci! :D Uvarila jsem polivku, vytridila nejake papiry a pripravila seznam ukolu, ktere musim ted na zacatku ledna zvladnout. Dokonce jsem i naladila po dlouhe dobe kytaru a trochu si zabrnkla.
V nedeli zase cely den proprseny, a v nedeli je tu vse zavrene, clovek ani nema kam jit... Takze jsme opet byli doma a Diddus tu behala jak tygrik v kleci. Ale docela dobry, kreslenim, knizkami, jedenim a pohadkou se zabavila. Upekla jsem mufiny, Diddus se muze po tech cokoladovych utlouct. Hrozne ublizene brecela, kdyz jsme ji nechteli dat treti, protoze by pak nevecerela. My meli jeden a zbyle tri si dala dnes. Jesteze pro nas jsem udelala vanilkove s liskovymi orisky, ty ji tolik nelakaji. :D Vecer jsme si zahrali onu cinskou damu, co jsem koupila Vuthemu k Vanocum.
Dnes je pondeli a opet dest. Rano jsme jeli nakoupit, obchod byl uplne prazdny. A odpoledne logopedka, prazdniny skoncily, konecne je tu opet stary dobry rezim. :) Dokud tu byli Vutheho bratri byla zabava a taky tolik neprselo, tenhle posledni vikend byl ale dlouhy.

Chtela jsem udelat jakousi rekapitulaci minuleho roku, ale asi to nedam, moc si nevybavuju, kdy co bylo... Prvni pulrok jsem totiz jeste nepsala blog. Co si tak globalne vybavuji je, ze s Diddus to bylo hodne narocne, kazda vyprava koncila nasim totalnim vycerpanim. Hodne se vse zlepsilo, kdyz jsme konecne v kvetnu meli potvrzenou diagnozu a take po navsteve Cech. Zacala taky chodit do tech jesli, to urcite take melo nemaly efekt. A ted uz si predstavuju, jak budeme moci jit do zoo, ikdyz jsem po lonske dubnove navsteve prohlasovala, ze me tam nikdo uz nedostane ani heverem. :D
Ale tech fotek! To sem nejakou dam, Diddus tolik vyrostla!

Volala jsem kvuli necemu N. Tak me s..e!!! Nebudu to tu ani vypisovat, to je furt stejna historie, ale alespon si musim trochu ulevit. :D

Leden

 Unor

Brezen

Duben

Kveten

V cervnu jsme byli v Cechach, to mame dva miliony fotek, a z toho vybirat nelze.:)

Cervenec

 

A v srpnu uz jsem zacala psat blog ... :)

V utery jsme jeli s Vutanou do Emauss. S Vuthem jsme se stridali u Diddus v oddeleni hracek, druhy si vzdy prosel, co potreboval a ona si tam mezitim hrala. Pri odchodu se nechtela vzdat bile plysove ovecky, porad prohlasovala "agneau agneau" (ovecka, ovecka), tak se ptam pana, kolik stoji a on, ze to je dobry, ze si ji mame vzit. :) Pak jsme se chteli projit v lese, ale nechtela slapat, zasli jsme tedy aspon na hriste. A vecer jsme byli v restauraci, Vutana hlidal, Diddus vzorne spala. Pri prichodu do restaurace, koho nevidime. N. mamu a segru. A dostali jsme stul hned vedle nich... No co, pozdravili jsme, prohodili par frazi a pak az pri odchodu jim poprali hezky novy rok. S N. segrou jsme byli predtim velke kamaradky, pracovaly jsme spolu v Dublinu, znala jsem ji driv nez N. Ale po rozchodu se to vyvinulo spatnym smerem, od te doby spolu nemluvime, ale to je delsi historie...

Ve stredu jsme se probudili driv nez Diddus. Vuthe mi pral krasne narozeniny, hladil mi bricho a rikal, ze pristi rok uz budeme ctyri. :) Odpoledne jsme se nadlabli dortu a Vutana pak sel na vlak. Ani jsme s nim nesli, aby to Diddus zas neobrecela. Pak mi volali kamaradky, jestli mam chvilku. Sla jsem s nima kolem seste ven, dostala jsem tulipany a kabelu. Takovou vetsi, kam si muzu dat i papiry apod. To jsem presne potrebovala, neb od tety jsem dostala krasnou malou kabelku, tak jsem ted vybavena. Mela jsem radost, ze si na me takhle vzpomnely. No a pri navratu me cekal darek od Vutheho. Zlate nausnice. Taky takove, jake jsem presne chtela. :) Male, abych si je nemusela sundavat na spani. A hlavne zlate, protoze se mi za posledni rok zahadne vyvinula alergie na vsechny jine kovy. Predtim jsem mohla nosit cokoliv, ted me ale do peti minut svedi usi a cervenaji mi. Vuthe mi svym darkem udelal velkou radost, jsem rada, ze mam neco od nej, co ted budu mit porad na sobe. A hlavne, jaka zena nedostava rada sperky!;)
 Tak jsem mela pekne narozeniny, a jak rika tatinek, mam naslapnuto na ctyricitku! :D

Na Silvestra jsme byli doma, Diddus sla normalne spat v hodinu, jak je zvykla, jen jsme pred spanim spalili nejake prskavky. My jsme si pripravili stul s dobrotami a koukali se na Limonadoveho Joe, dalsi z vanocnich dvdcek.

Preji vam vsem krasny novy rok 2016. At jsou vase deti stastne, protoze jejich rodice jsou stastni. At jste vsichni zdravi a nic vam nechybi. At vas laska a klid v dusi provazi celym timto rokem, bude urcite krasny, citim to!:)

V patek spala Diddus do pul devate, pak si hrala se svymi darky. Dopoledne rychle uteklo. V pul druhe jsme skypovali s rodinou a pak prijela N. mama vyzvednout Diddus. Odpoledne jsme se divali na Pane, Vy jste vdova s francouzskymi titulky, jeden z mych darku. :) Klukum se to libilo, i se smali. Ve ctvrt na devet vecer privezli Diddus. Byla vesela a uplne v pohode. Kdyby se vratila pokazde v takovem stavu, vubec bych si nestezovala. Privezli dalsi darky, ktere tou jsou ale jen na "docasku", pak pujdou k N. do bytu.

V sobotu jsme pozvolna vstavali, jeste kol jedenacte jsme byli v pyzamu. A Vutheho brachove, ze pry jedou na Mont Saint Michel. Je to 80 metru vysoky prilivovy ostrov s klasterem, zapsany na seznamu svetoveho dedictvi Unesco. Od nas asi dve hodiny autem. A tak jsme se rozhodli, ze jedem taky. Behem deseti minut jsme se vypravili a hura na vylet! Diddus byla vzorna, v aute, v restauraci, na prochazce. Nadhera. Vratili jsme se po osme, takze se Diddus trochu najedla (moc tomu jidlu ted neda, ale uz jsem si zvykla, ze je to ve fazich - ma obdobi, kdy ji a odobi, kdy toho moc nesni) a sup do postele. Vuthe take zalehl v jedenact, takze ja jsem vybirala fotky a doplnovala blog.

V nedeli jsme vyprovodili VuThearu na vlak, sli jsme s nim i na peron a kdyz vlak odjel, Diddus hrozne brecela. To me docela prekvapilo. Jeste nikdy takhle nikoho vyprovodit nebyla, ani na nadrazi nikdy nebyla. Asi jak videla, ze nastoupil a odjel, tak ji doslo, ze jen tak "nezmizel", ale ze proste odjizdi a rozbrecelo ji to.  Pak jsme se vydali s Vutanou do Maison de bisquit - Susenkoveho domu. :) Je to uzasne misto se samymi dobrotami. Maji vsechno a jejich susenky jsou vynikajici. Koupili jsme krabici susenek, nugat, jednu specialni horcici a dokonce kambodzsky pepr. A jedno velke kulate barevne lizatko pro Diddus. V aute zpatky asi po puli cesty uz nechtela lizatko a zacla hrabosit v batohu a pak povida "Totoc". Jo, Totoc, odlozila ho tam, kdyz mela v jedne ruce lizatko a za druhou jsem ji drzela, neb tam bylo hodne lidi. Tak jsme se otocili a jeli pro nej. Jesteze ted mame v zaloze Blanickeho rytire - Totocova dvojnika, co nam poslala Verunka. Teda musim je vedle sebe vyfotit, neb je takhle krasne videt, co toho puvodni Totoc uz prozil.

V noci me vzbudila hrozna bolest v zaludku, byla jsem vzhuru asi dve hodiny. Rano po probuzeni to bylo to same. Cely den jsem nemohla temer nic pozrit, ani se napit, vse se mi vracelo. Jestli je to tim, ze miminko je moc vysoko, jak rekl doktor, a tlaci mi hlavou na zaludek, no nevim, jen jsem se modlila, aby to do druheho dne preslo, protoze bez jidla a hlavne piti, to by asi dlouho neslo. Kolem seste prisli nahoru brachove, a tak jsem se vyhrabala z postele a prevlikla. Diddus se na ne vrhala a pak si dosla pro boty a bundu a tahla je za ruku ven z bytu. Tak ji vzali dolu do restaurace za rodicema (maji jeste takovou mistnost za kuchyni, kde jedi a kde jsou, kdyz zatim nejsou v restauraci hoste) a uplne v pohode. Kdyz si vzpomenu na zacatky - nechtela tam ani strcit nohu, to byly sceny, pak jedine se mnou, pak s Vuthem a ted si tam jde sama...:D To jsem rada. Tak zvazujeme, ze ji dnes vecer nechame s Vutanou a pujdeme do restaurace, kdyz uz je mi tedy dobre a kdyz mam zitra ty narozeniny. :)

Fotky z Mont Saint Michel, tu prvni jsem stahla z netu, jen pro ilustraci, by bylo videt, ze je to ostrov.