Vcera jsem zjistila, ze jsem se zmylila, ze nase posledni fotka neni limeckova z Vanoc, nybrz toto "selficko" v zrcadle ze Statni opery, tudiz z unora. Tak aby bylo autenticnosti, pravdivosti a poradku ucineno zadost, zde jest :

Vuthe je od utery na stazi v tradicni restauraci. Na tri tydny. V Cherbourgu. Takze spi u rodicu a ja tu "kraluji" sama s holkama. Uz byl takhle ze zacatku staze tri tydny pryc a Didda to dost spatne snasela. Uvidime, jake to bude tentokrat. Snazime se vidat alespon odpoledne, neb pracuje pres poledne a vecer. Ve stredu jsme tedy nechali Inu u dedy a babicky a vydali se do knihovny. Je zima, takze radeji nekam dovnitr nez na hriste. ( A navic hristata jsou pro me zdrojem nervu, ale o tom treba jindy. )  V knihovne to bylo fajn, bylo videt, ze Diddus chodi pravidelne se skolkou, a tak byla v klidu. Potakli jsme tam Vutheho strejdu s rodinou. Vyfotila jsem par fotek, ale jen telefonem.

Pote jsme meli jeste chvili casu, a tak ze si zajdeme na kafe do mekace, ktery je hned za rohem. Z kafe se vyklubal obri dvojity hamburger pro kazdeho - takova svacinka. :D


Ve crtvrtek je den maraton. Odpoledne odvezu Inu do jesli, pak mam asi hodinu volneho casu, nez musim dojet pro Diddu do skolky a odvezt ji k logopedce. Tam ma pulhodinovou seanci. Kolem pate je treba vyzvednout Inu v jeslich a hura domu. Jenze odpoledne volala logopedka, ze je nemocna, zavolala jsem do skolky, ze si teda vyzvednu Diddu az ve ctyri a s Vuthem jsme meli chvili volneho casu pro sebe, no, asi tak pulhodinky. :D
Na stazi se mu libi, tak jsem rada. Diddus taky chodi do skolky rada no a i ten Inek si to v jeslich uziva. Je tam bazen s balonkama, pekna kuchynka ( to ji bavi, "varit", porad neco v necem micha - obcas v kastrulku lzickou, jindy ve vanicce zidlickou ... ;D ). Vcera, kdyz jsem ji sla vyzvednout, me nevidela, tak jsem ji chvili pozorovala. Blbla tam na matraci, skakala a vyskala. Skoda, ze to mame tak daleko, mohla by chodit alespon dvakrat tydne, ale jezdit tam zvlast jen kvuli tomu se mi zatim nechce. Uvidime v zari.

Mno, jeste bych vam mohla napsat, co jsem mela k obedu a co jsem odpoledne nakoupila v supermarketu. No to vite, sama na vsi, s nikym nepokecam, tak se aspon vypisu. :)

Vcera jsme si slapli na dno. Tak jsme se od neho pekne odrazili a jedeme dal !

Dnes rano jsem odvezla Vutheho do mesta, zacina mu tritydenni staz v tradicni restauraci. S Inou jsem zajela na danovy urad optat se na neco ohledne danoveho priznani. Potkala jsem tam babicku, co ma autistickeho vnoucka, se kterou jsme se seznamili na jednom skoleni. Tak jsme si postezovaly a slibily si, ze si zavolame a zajdeme na kavu.

Doma se Inus najedla a sla spat. Usnula v sede, jak je jejim zvykem. Vzdy ji musim jit zkontrolovat a polozit.

A ja se ocitla sama, v klidu a s volnym casem. Mam opruzne veci na praci jako vyplneni nejakych formularu, obvolavani doktrou kvuli datum na vysetreni ... ale vzala jsem si kytaru a po dlouhe dobe si zahrala. A ted si tu posloucham stare pecky, no stare, jak se to vezme, proste nase mladi - Cranberries, No Doubt a tak, Crazy od Aerosmith ... :D  Uz jsem to neslysela nejakou tu dobu, to uz neleti. Ikdyz cas od casu neco v radiu, ktere posloucham vyhradne v aute, zahrajou.

V sobotu vecer jsem se jeste odhodlala jit behat. Po dlouhe pauze. Trochu jsem z toho mela obavy, kde me bude bolet a pichat, ale nakonec jsem ubehla svou obvyklou trasu bez obtizi. Tak jsem se cela natesila, jak pujdu jeste v nedeli a dnes, nebot pote uz tady Vuthe nebude az do pristi nedele, takze nebudu moct. A ono od vcerejska leje jako z konve aneb jak rikaji Francouzi "prsi provazy".


Vcera rano jsme zvladli jeste jeden venkovni bazar, nez zacalo prset. Zakoupili jsme jednu krasnou lampicku (uz delsi dobu jsem se divala ruzne po obchodech a zadna se mi nelibila a hle, tady takova krasna, za dve eura a jeste k tomu vytezek jde na asociaci), zrcadlo a Inusce boticky.

Na obed se tu stavil kamarad Pierre, je tu na prazdninach, pracuje daleko v Alpach v internatu pro deti s postizenim. A odpoledne jsme pripili sampanskym na narozeniny Vutheho tatinka.

Vecer jsem presla k cinum. Vymazala jsem z facebooku kolem padesati "pratel" a od-likela jsem nekolik stranek. Jeste budu pokracovat. Potrebuju, aby tam toho na me vykouklo mene, kdyz uz to otevru. Ale zase jsem se presvedcila o tom, ze jsou na tom i jista pozitiva. Vuthe mi koukal pres rameno (on totiz - stastlivec :) - facebook nema) a uvidel par fotek s carodejnicema. Tak se me zeptal, co ze to a ja mu vysvetlila, co se dela u nas o carach. :) Samozrejme jsem si zasteskla a politovala, ze o tohle vsechno prichazime jak my, tak deti. Treba jednou... Jenze to by chtelo prijet na Mikulase, na Vanoce, na Velikonoce, na carodejnice... Musim rict, ze ve srovnani s Francii mame opravdu krasne tradice.

Didda ma obdobi (doufam, ze je to jen obdobi) echolalii a repetitivniho chovani. Ona to tedy ma porad, ale ted je to nejak vyraznejsi. Opakuje dokola jedno dve slova jak zasekla gramofonova deska a ma zvysenou zalibu ve dverich - otevira a zavira, otevira a zavira, otevira a zavira ...  Ja - drive vzdy netrpeliva - to jednou dotahnu na nejakeho duchovniho guru. Dekuji, Diddus, za lekce meditaci zdarma a jeste k tomu v domacim prostredi !

Ojojoj, tento posledni tyden byl  nejaky narocny. Ja se kazde rano budim s kocovinou. Pritom nepiju. No fakt, mam uplne stejny pocit jako kdybych mela kocovinu, nevim proc, protoze spim dostatecne, jim dostatecne a zdrave, nevim, cim to. Asi naka ta jarni unava.

Dnes byla Diddus na ponicich po prazdninove pauze. Hercules (tak jsmenuje jeji ponik) zesedivel. Pred prazdninami byl jeste cerny a ted je tak sedivy, ze jsme ho obe dve ani nepoznaly.

Krmime dve toulave kocky. Do domu nam nesmi, davame jim jidlo ven. Vuthe jim tam take dal takovou tu prenosnou boudicku. No a asi pred dvema tydny jsme si vsimli, ze jedna je tehotna. A dnes jsou tam kotatka. Tak moc nevim, co s tim, ale asi nic, jen je dal budu krmit a budeme tu mit kocici smecku.

Dnes jsou to tri roky, co jsme s Vuthem spolu. 💗

Tak jsem trochu zahrabala v archivu a nasla prvni nasi spolecnou fotku :

Jednu z naseho prvniho spolecneho vyletu :

A zde nase posledni spolecne foto (je z prosince, jinak mame jen s holkama, a to je neco jineho, to se nemuzeme poradne "normalne" tvarit, nebot je musime nasilim drzet a nutit divat se do objektivu - zatim se nam jeste nepodarila ani jedna, kde se divame vsichni ctyri anebo kde aspon jeden z nas nevypada jako plh ... :D ) :

Mezi tema dvema poslednima je dobry kontrast - na prvni v baru s jiskrou v oku, na druhe slusnaci rodicove s limecky... :D

Bilanci netreba, nase laska roste a sili, patrime k sobe. 💕

Tady je to vlastne desne fajn. :D  Mnohem lepsi nez na facebooku, ktery mi pije krev a kam stejne porad lezu. Kolikrat jsem si rikala, ze si ho zrusim, ale nakonec si vzdy reknu, ze by mi to bylo lito nevidat fotky ostatnich a obcasne novinky a tak. Pes je zakopan ve francouzske sekci ! Mam tam spoustu lidi, co je znam jen tak vagne a nemam k nim nikterak blizsi vztah a hlavne - francouzi jsou fakt mistri mudrlovani a sdileni super zajimavych umelecko politicko undergraundove spolecensko kulturnich kuriozit. No a to vam ani nemusim rikat, co se deje ted okolo prezidentskych voleb. To je neco. To si pak clovek uvedomi tu rozdilnost, tu naprosto odlisnou formu mysleni. Jedna se samozrejme jen o me zname, kteri ale nejsou tou uplnou vetsinou, neb jejich kandidat neprosel do druheho kola. Ale na facebooku nyni volaji po revoluci, chteji vyjit do ulic a bojkotovat druhe kolo voleb. Jenze cesta od monitoru do ulice je daleka a trnita ... :D No uvidime.

A co u nas? Skoncily dvoutydenni prazdniny. Cimz mne prazdniny zacaly. :D Jsem sama doma s Inkem a to je pohodicka. Sice je to rarach, co jiz vsude vleze, ale samotnou ji zvladnu levou zadni. Jedine, co je trochu otrava, jsou ty jeji bryle. Zjistili, ze je astigmatik, takze je musi nosit neustale. Ale to ona nechce. A tak nasazujeme a ona sundava, tak padesatkrat za den. Doba se vsak prodluzuje, uz je nestrhne ve vterine od nasazeni, uz je schopna si je nechat i nejakou tu minutku. To se podda.

Vybirala jsem fotky pro Diddu do skolniho sesitu z dubnovych prazdnin, a tak jsem si tak rekla, proc je nedat i sem na muj opusteny blog... Ja na to proste nemam, psat nejak konstantne, prijde mi, ze mi to zabira moc casu. A ze ho ted posledni dobou bylo malo... Ale uznavam, ze me mrzi, ze alespon nevybiram fotky. Je jich tolik a  nikdo je nevidi ! Tak aspon takovy maly vzorecek z dubnove zahradky. ;)