Jen takovy rychly post - nebojte se, nerodim, jenom nestiham... :D Jak jsou ty prazdniny, nejak ten cas rychle utika a vecer misto psani blogu mastime karty. A ja kynu jak testo na vanocku...
Fotime, vse brzy doplnim.

V sobotu po hudebnim krouzku jsme se vydali k fotografovi, neb musime prilozit prukazovou fotku k te zadosti o uznani hendikepu. To bylo neco, primet ji, aby se divala do objektivu a mela zavrenou pusu. (Rekli jsme, ze je to na pas, neb ten bude za necely rok taky potrebovat novy, takze proto takova pravidla.) Fotky podle toho vypadaji. Dal nam dve ruzne za cenu jedne, pry snad z toho alespon jednu uznaji... No na tu prukazku to staci, na pas uvidime. Nevim, jak ma clovek primet autisticke dite, ktere nerozumi pokynum, zavrit pusu a koukat urcitym smerem.
Po obede jsme skypovali a ja se pak natahla a Diddus kupodivu se mnou. Za pet minut spala a probrala se az za dve hodiny! Jinak uz normalne odpoledne nespi. Ja jsem se vydala na nakupy, uzit jeste slev. Koupila jsem Diddus jeste nejake obleceni, dve holcici pyzamka pro miminko (mame vse takove neutralni a spis klucici), sobe kabelku prostredni velikosti, kam se mi vejde fotak, kdyz jdeme nekam courat a jedny saty, do kterych se samozrejme nevejdu, ale ktere se mi libily a ktere byly slevnene se 44 na 7 euro. Jsem musela! :D No Diddus se libily moc... Taky jsem poridila prebalovaci podlozku a na vecer kilo uzenin, muj tehotensky hrich, furt na ne mam chut... Snad me to pak zase prejde!

V nedeli zacalo pocasi, ktere ma pretrvavat i tento tyden - kazdou chvili se strida slunce, dest, kroupy a fouka silny vitr. Svitilo asi hodinu, tak ze to risknem a vyrazime ven. Jen co jsme vylezli z domu, zacaly padat kroupy. :D Dobehli jsme do auta a jeli za mesto, pak to zase prestalo, takze jsme se i chvilku prosli.

Tento tyden zacaly dvoutydenni prazdniny, ale jesle budou jeste v utery otevrene a logopedka taky premava. Zitra prijede strycek Vutana, tak bude mit Diddus zabavu. Jinak uz spi skoro tyden bez plin bez nehod, ochutnala jiny jogurt, nez ji normalne, ale snedla jen pulku. Ale ochutnala, to je vykon!:) Neustale sjizdi dokola dvdcko Dorotka a papousek, co ji poslala babi Maruska. Venku se stale nekde zastavuje a kouka na napisy, ale opakuje pismena z hlavy, ktera si pamatuje. :)

Vcera jsem mela odpoledne schuzku v nemocnici s anesteziolozkou, Vuthe byl mezitim venku s Diddus. Chteli jsme pak jit nekam ven pofotit par fotek s brichem, jenze nejprve nam zhatilo plany pocasi a pak i Diddus, ktera usnula. Vydali jsme se tedy na nase oblibene misto, rikali jsme si, ze se to jeste vycasi, a ze se Diddus treba probudi, ale nic z toho se nekonalo. Tak jsme se v aute fotili sami, bychom nemeli dlouhou chvili. Alespon mam pro Verunku fotku s chlupatou salou! :) Ale teda rikam si, ze bych asi mela zacit pouzivat krem na vrasky, jestli uz neni pozde! :D Driv mi to vyplnoval tuk, ted mam ten oblicej nejakej povislej, ackoliv se cinim a cpu se maslem a dorty. No nevim teda, s tim uz se asi nic nenadela, holt mi tahne na tu ctyricitku, ze ano... Po hodine spanku jsme Diddus probudili, sice se ji to nelibilo, ale pak by v noci nespala. Stavili jsme se na svacince v mekaci, ano prosim, v pet hodin jsem snedla hamburger, ale to jenom kvuli tomu, ze to je smazeny syr a to ja miluju a musela jsem ho nutne vyzkouset! Ale nic moc teda, priste si ho udelam radsi doma. Vecer sla Diddus do postele az v devet a stejne nam chodila vyzityrovat do obyvaku co ctvrt hodiny. Usnula pak kolem desate.
Dnes, ve ctvrtek, rano, jsem mela v devet schuzku s porodni asistentkou, jakoze priprava na porod. Vse mi krasne vysvetlila, poradila, muzu vesele rodit! :D (Diddus jsem rodila planovanym cisarem, takze o normalnim porodu vim houby, tak snad tentokrat se to zadari "normalne"). Pak jsme zasli s Vuthem na trh pro masicko, pro Diddus do jesli, obed, a odpoledne jsem stravila sama doma. Jeste jsem na pude dohledala nejake veci, upekla babovku a rozcilovala se nad tim N. telefonem. Nechteji to prepsat, neb jeho ucet neni solventni. Ja se na to fakt vy... Clovek jim doda vsechny dokumenty, a pak zas tohle. Fakt uz me z toho klepne. Takze mi musi dat bud udaje k jinemu uctu anebo ja to proste zrusim a zaplatim penale a nazdar, aspon bude vyreseno.
Vuthe s tatinkem mi vymenili to urvane zrcatko. Mysleli si, jak to bude hracka, ale ouha, museli rozmontovat cele dvere, zabralo jim to cele odpoledne.
Za chvili se mi vrati z jesli hykal Diddous a zitra uz je zase patek. Tak strasne to leti!!!

V patek jsem stravila cele odpoledne u Julie, pily jsme chicoré a jedly bagetu s maslem a cokoladou. Dve tehotny...:D
A v sobotu me cekal druhy den skoleni o autismu. Diddus s Vuthem byli cely den doma, neb hodne prselo. V poledne clovek mel pocit, ze je vecer. N. rikal, kdyz jsme se videli naposledy u nej, ze si Diddus vezme v sobotu vecer do pondelka. Neozval se. (To uz sem ani nepisu, ze si chci stezovat, ale bylo mi doporuceno, at si to vse pisu, a ja jsem si uvedomila, ze vse je jen taky na blogu, tak v tom pokracuji, at v tom mam poradek. No a aspon taky vite, ze jo...;))
V nedeli pokracoval hnusopocas, spatne jsem spala, a tak jsem se rano probudila s desnym hladem. :D Sla jsem s Diddus do kramu po kure, ktere jsem upekla a k tomu jsem udelala bramborovou kasi. Diddus se narvala kase a kurete se ani netkla. Po skypovani a obede jsme se rozhodli k uklidu, kdyz uz je tak hnusne a nemuzeme ven. Ja umyla dukladne koupelnu a zachod a Vuthe kuchyn a lednicku.
V pondeli po logopedii me tahla do mesta. Stava se to zvykem, ze pak vzdy nekam jdeme. A neomylne do obchodu, protoze chtela nejaky mls. Nechala jsem ji vybrat, sahla samozrejme po kinder, ale jen takovem tom maxi, te male tycince, skromne to devce. Ale co nasledovalo potom, to me dostalo. Zpusobne cekala ve fronte a pak si polozila tycinku sama na pas a cekala, az zaplatim. Driv to byly vzdy sceny, neb nechapala, ze si ji nemuze vzit hned.
V utery odpoledne, kdyz sel Vuthe pro Diddus do jesli, pry byly vsechny vychovatelky shromazdene kolem bazenku s balonky a byly mrtve smichy. Pak uvidel proc. Diddus si dala pod svetr dva balonky jako prsa. A hned to po ni opakoval dalsi chlapecek... :D
Dnes je streda, volny den. Diddus je v dobrem rozpolozeni, dava mi pusinky a pohladila bricho a rekla mala mala a jmeno sve sestricky. :) No jsem zvedava, jak se na to bude tvarit, az ji tady bude cely den vriskat. (Treba nebude, treba to bude klidne miminko, kdo vi....) Tim se dostavam k tomu, co me nejvic zaujalo na tom skoleni, a to, jak autiste vnimaji podnety z vnejsiho sveta. Zvuky, svetla, pohyby, dotyky... Muze jim vadit uplne nepatrna vec, ktere my si mnohdy ani nevsimneme, je pak vlastne normalni, ze clovek nevi, proc se nervuje nebo breci. A napriklad pohyby vnimaji vic zrychlene nez my, takze kdyz se k nim nekdo blizi - pro nas normalnim tempem - pro ne se to muze zdat natolik rychle, ze jim to nahani strach nebo je to stresuje. No je toho tolik... Musim se holt smirit s tim, ze asi nikdy nebudu vedet presne, co vse ji a do jake miry, vadi, ale rikam si, ze letama se clovek prece jen dost veci dovtipi pozorovanim. A podobna skoleni jsou super. Dalsi je v dubnu v Caen, tak uvidime, jestli to nejak zvladnem i s miminkem, protoze tam bych vazne moc rada, bude to specializovane na male deti, tohle bylo spis pro skolni vek. A v breznu tu bude mit konferenci autisticka celebrita Josef Schovanec. Tak mam po porodu co na praci! (Uz jsme objednali odsavacku mlika...:D ).

Par fotek z tydne pouze z telefonu:

 V nedeli jsme se nakonec po skypovani vydali na vystavu tabulek. Nasla jsem to na netu, a vypadalo to tak pekne barevne, ze i Diddus by se to treba mohlo libit. Rekla jsem si, ze nutne musim vymyslet nejakou aktivitu, neb cely den doma byt nehodlam! No a ono vysvitlo slunicko! Prosli jsme se pak kolem toho vystavniho salu a vydali se dokonce jeste na hriste. Diddus si pohrala, s jednou holcickou se tam rehtaly, neb obe litaly nahoru a dolu po klouzacce. Kdyz se k ni Diddus ale priblizila a zacala do ni dloubat prstem a rikat "fille" (holcicka), dostala strach a sla se schovat k mamince. Chudak Diddus, ona je takova vehementni a deti, co ji neznaji, z ni maji asi strach. Asi ne nadarmo casto chodi za vetsimi kluky, kdyz jsou take na hristi. Tem to nevadi. :D Ale pochvalila jsem ji, jak hezky rekla holcicka, a to to zna jen z knizky. Jejim hitem je knizka od Heleny Zmatlikove, co ji poslala teta prateta k Vanocum. Naucila se na ni spoustu novych slov - holcicka, kluk, pan, pani, list, vajicko, cop (ona je to tedy pomlazka, ale tady slovo pomlazka neexistuje, takze tomu rikam proste cop). Ale ze by si rekla, ze ma hlad nebo zizen, to ne! :D

Pondeli: Stresuju. Mam pocit, ze budu rodit za dva tydny a ze vse musi byt ted hned hotove a pripravene. :D A tak jsem byla tridit na pude, snesla veci pro miminko na vyprani, stahla ze vsech tri casti kocarku vse, co se da vyprat, udelala misto ve skrini... Tak ma Vuthe dole hromadu a postupne pere a susi a nosi mi to nahoru a ja rovnam a jsem spokojena. :D Uz si hodlam pripravit i tasku do porodnice. Nevim, co tak blaznim. Ale miminko je desne zive, mam pocit, ze se chce prokopat ven. Diddus si tam sedela jako hribecek a ani se nehla. Te se ven nechtelo. Tak uvidime. Ale stesti preje pripravenym! :)
Upekla jsem buchtu, sla s Diddus na logopedii a pak za Vuthem na skatepark. Diddus byla stestim bez sebe, zboznuje to tam a hlavne se muze  povozit. :)

V utery rano jsem byla na kontrole, vse v poradku, nahore dalsi dve kila. Celkove to dela 11, a to jsem nechtela pribrat vic nez 10. Cheche. No ono s tema dortickama a jinyma laskominkama, to neni tak jedoduchy. :D Volala jsem N., ze potrebuju okopirovat jeho obcanku a aby mi podepsal formular na prepsani telefonu na jeho jmeno. Uz je nastehovany, takze jsme se tam s Diddus vydaly (jesle byly zavrene, stavka, jak jinak:D), chtela jsem to tam okouknout. Byla jsem mile prekvapena, byt je pekny, a co se tyce bezpecnosti, jsem tak nejak uklidnena. Mistnosti jsou mensi, kuchyn otevrena v obyvaku, takze mu nezbyde nic jineho, nez ze bude mit Diddus porad na ocich. Ne jako na baraku, kde bylo patro, kuchyn za obyvakem a kde se konaly snedene vanocni ozdoby a ukousnute kusy sklenicek... Didda byla rada, ze ho vidi, zustala tam s nim dve hodiny. Ja jsem si zatim jela naskenovat tu obcanku a formular a pak jsme zajeli na nakup. V ulici byly prace, a ja jsem to pri couvani naprala do naskladanych kovovych trubek, kterezto jsem jaksi prehledla a kompletne si tak urvala prave zrcatko a skrabla a lehce promackla prave dvere. Jupi...

Ve stredu bylo hnusohnusne, lilo jako z konve. A ve ctvrtek Diddus s radosti naklusala do jesli. Ja jsem mela v deset schuzku kvuli nejakym papirum danovym a pak jsem chtela jit rovnou na plavani, ale probehlo to tak rychle, ze jsem sla jeste domu. A nachytala jsem Vutheho pri cinu... Ostrihal si vlasy na kratko! :D Takhle jsem ho jeste nikdy nevidela. No samozrejme mu to moc slusi, je krasny. :) Tak jsem mu to zacistila kolem usi a vzadu a sla plavat. Odpoledne jsem zasla s Mariette na kafe, pak jsme zajeli pro zrcatko, ktere Vuthe zkusi sam namontovat a stavili se v mekaci na zmrzline (bohuzel jinde tu zmrzlinu v zime nesezeneme, ledatak v obchode nanuka), jakoze to fakt s tim omezenim sladkosti myslim vazne. :D
Vecer sel Vuthe na skate. Uvarila jsem rybi polevku s cervenym kari a kokosvym mlekem, tak se nemuzu dockat, az se vrati a dame si. :)

Dnes od rana hudram. :D Pritom jsme vcera zalheli v deset vecer a spali az do osmi! Diddin pekne spi, docela slusne ji, nemam si nac stezovat. Ale tak nejak se citim zavalena horou ukolu, ktere bych rada (nektere i musim) vyridila jeste pred porodem. A cas se zacina nejak kratit... Jednak bych tedy rada vse dokoncila, druhak se citim jak balon a neumim si predstavit, ze to takhle bude - a jeste vic - skoro dva mesice. Do toho Diddus samozrejme vubec nerespektuje mou potrebu si oddachnout a neustale stotisickrat za den me taha za ruku, ze neco chce. Takze ja se z toho tak na 80-90 procent zvednu (nekdy reknu ne, a nehnu se, ac pak nasleduje krik a vztek) a tak ze 40ti procent z toho nakonec stejne reknu ne, neb chce napr. v kuchyni neco sladkeho hodinu pred veceri nebo se dozaduje tabletu hodinu pred spanim. Ta zbyvajici procenta chce treba, abych si s ni prohlizela knizku, coz mi necini zadny problem, ale ona si ji proste sama nedonese, musim se zvednout a prinest ji a pak si - klidne i na stejnem miste - prohlizime. V tomhle mem stavu absence komunikace zacina byt znacne vycerpavajici.
Venku je hnusno, sedivo, je nedele, takze je vsechno zavrene. Takze tak, proste dnes jsem vstala levou nohou! :D

Vcera jsem byla cely den na stazi o autismu, bylo to zajimave, dozvedela jsem se par veci, co jsem jeste nevedela. Pristi sobotu je druha cast. Didduska byla s Vuthem cely den a mela se dobre, urcite lip nez se mnou, pac se mnou neni zadna sranda. :D Rano byla na hudebnim krouzku, na obed sli do Mekace, pak do obchodniho centra na eskalatory a na takovata auticka motorky, co se do nich vhodi mince a oni se hybou, ale ona po nich dokaze lezt znacnou dobu i bez toho, aby se hybali. Pak se stavili na skateparku a u kamarada v obchode a ve meste jeste na konickovi (obdoba auticek), kde pry pul hodiny lezla nahoru a dolu. Kdyz jsem se vratila, Vuthe byl vyrizeny, ale pry to bylo fajn, zadna scena se nekonala.

Ve ctvrtek a patek byly jesle. Ve ctvrtek mela na sobe novou mikinu, ve ktere ji evidentne bylo teplo, ale odmitala si ji sundat, neb ma krasne trpytive srdicko na hrudi. V patek rano jsem ji dala lehci svetrik, ktery je na knoflicky. Nesmela jsem ji ho nandat pres hlavu, musela jsem rozepnout a pak zase zapntou vsechny knoflicky. Vcera na te stazi se hodne mluvilo o senzorickych vjemech, rikala jsem si, ze je toho tolik, co ja ani nevim, ze ji vadi, protoze my to proste ani nevnimame... Spoustu veci clovek ani nevypatra. S tim oblecenim jeste jo, s jidlem tak nejak taky, ale co se tyce zvuku, svetel, pohybu, dovtipime se jen nekterych veci. A pak, kdyz je treba v jeslich nespokojena, muze to byt jen jedna uplna malickost, ktera by nas ani nenapadla, a vsichni si lameme hlavu, co ji je.. Nemluve o tom, ze kdyby ji treba neco bolelo, taky se to stezi dozvime...

Ve stredu jsme jeli na nakupy do Caen. Diddus ve vsech obchodech tropila psi kusy, ale nikde se nikdo ani naznakem nepohorsoval. Jen se obcas po ocku koukli anebo se i usmali, ale nikomu nevadila. Ze by efekt vetsiho mesta? Protoze tady na nas casto koukaji stylem, jakeho to mame nevychovaneho spratka. Koupili jsme Diddus nejake obleceni a miminku alespon jedny saticky, at ma taky neco noveho jen pro ni, kdyz jinak vse zdedi. Mne Vuthe koupil krasnou chlupatou salu (falesnou kozesinu, je heboucka a mekoucka, nejradsi bych s ni i spala:)) a cestou zpet jsme zavitali jeste do Bayeux, neb jsem tam mela vyhlidnute boty, co byly slevnene o 50 procent. Videla jsem je minulou nedeli za vylohou, kdyz jsme tam byli na vylete, ale bylo zavreno. Pak jsem samozrejme koupila jeste dorticky v te uzasne cukrarne. To bude v utery, ceka me vazeni...

Tak a ted se mi snad podari nahrat konecne ty fotky z minuleho vikendu.