Vuthe dostal od Diddusky darek k nedelnimu dni otcu. :)

A v sobotu to byla jizda !

V patek mel Vuthe vyjimecne volno, a tak jsme si zajeli do Barfleuru na obed na grilovanou rybicku a suncicku. Vyuzili jsme toho, ze mame jen jedno dite, Didda byla ve skolce. ;) Shodou nahod se tam vyskytl muj ucitel z foto krouzku se zenou a nejakymi znamymi a byli posazeni ke stolu hned vedle nas. Stolky byly dost natesno, a tak prislo docela vhod, ze je zname, neb Inek potreboval samozrejme komunikovat a obcas si k tomu zahykal. :D

V nedeli jsme se vydali na bazar, kteryzto byl ale tak velky a hlucny, ze to  neslo. Diddus to nedavala, a my vlastne taky ne ... Tak jsme vyrazili na prochajdu do lesa, ktera byla moc fajn. Maly zadrhel se vsak vloudil, v pulce cesty si tak rikam, ze vlastne nemam zadnou tasku ani nic a ptam se tedy Vutheho, ma-li klice od auta. Prosacoval se a pry, ze ne. Ja mu to neverila, neb on si rad ze me takhle strili, ale po par minutach jsme uverila, ze je fakt nema. A tak jsme se otocili a pelasili zpet. Klice byly v zapalovani, s mym plysovym priveskem krokodyla viditelne na sto metru, no meli jsme kliku, asi se nikomu nechtelo krast ojetou dacii.

Ina ma rymu a kasel, chude. Nastesti teplota neni a naladu ma veselou. Didda rano prohlasovala "vacances" (prazdniny), nechtelo se ji do skolky. Jeste mesic, tady zacinaji prazdniny az druhy tyden v cervenci. Ono abyste si nemysleli, jaka jsem matka Herodes, ta jeji skolka je povinna. Jak je to specialni program, ktery stoji dost penez, nemuze proste jen tak nejit. Ikdyz jsme chteli tyden navic na posledni navstevu Cech, musela jsem poslat zadost. Mno, ale ja bych ji tam stejne poslala, pac Herodes proste jsem a dva mesice mi budou v lete stacit, ted jeste nabiram sil.

Manduca unese 22 kilo, kdyby to nekoho zajimalo. Akorat pri stoupani uz to neunesu ja ... :D

Tridenni vikend je za nami. V pondeli byl opet statni svatek. Zbyva posledni mesic prazdnin, pomooooc ! Cely prvni mesic budu s holkama sama. Nevim, jak to me nervy nebohe zvladnou. S Diddus to jde dobre, kdyz neco delame a jsme aktivni, nejlepe venku z domu. Doma se nudi, nabizene aktivity ji bavi asi tak pet minut. Takze porad nekam jezdime, misto zahrady mame dzungli a v trizeni veci na vyhoz jsem taky nepokrocila ani o pid.
Ani spocitat neumim, kolikrat Diddus za ten vikend brecela nebo se nervovala. Stale je neco spatne. Nesmi si vzit do auta bundu, kdyz je vedro, nesmi tisickrat zavrit a otevrit dvere ... A my toho taky spoustu nesmime, naprikald zatahnout pres den zaves, kdyz sviti dovnitr moc slunicka ci rozsvitit, kdyz je jeste den, ale sero a tak. Coz samozrejme neni zadne drama, ale kde najit tu stredni cestu. Nutit ji, ze si musi zvyknout, neb tak to je ci se obcas podridit, aby byl klid ... Kazdopadne do jakeho stavu ji dostal pres den zatazeny zaves... Nejak me to posledni dobou unavuje.
Na socialni urovni dela vsak pokroky. Ma dobry kontakt s lidma, nevadi ji navstevy, umi rict dobry den a i dat pusu. Hezky zpiva, rada bych ji nasla nejaky hudebni krouzek od zari.
Inuska je zlaticko, je tak pohodova a stale vesela. Ma takovou radost ze zivota. Tim se to vyrovna, je fakt, ze mi kolikrat zvedne naladu. Clovek by obcas depkoval, ale kdyz se na ni podiva, ani to nejde ! :) V nedeli na vylete v Saint Vaast la Hogue poprve ochutnala zmrzlinu a poprve sla po svych, kdyz jsme ji drzeli za ruce. Bohuzel uz jsme nemeli baterku ve fotaku, tak to zdokumentujeme jindy. Ale podle me to jeste nejaky mesic potrva, nez se sama rozbehne. Navic po ctyrech se premistuje jako tryskac, takze ani nema potrebnou motivaci.
Uplne jsem zapomnela na patek, to bylo moc fajn. Diddus byla ve skolce a Vuthe mel volno, neb ve ctvrtek pracovali az do pulnoci. Zasli jsme si na obed, bylo krasne, a tak jsme mohli byt na terase. Inuska pulku obedu spala v kocarku, tak to bylo temer, jako bychom byli sami. :)

V sobotu se Diddus svezla na kolotoci. To musim rict, ze taky hodne pokrocila. Drive byla nejprve scena, neb nechapala, ze musi pockat, az se zastavi, aby mohla nastoupit a pak klasicky, kdyz byl konec (ale to uz nema s autismem nic spolecneho, to znaji urcite vsichni;)). Ted vzorne cekala, predem si vybrala auticko s Hello Kitty a na konci uplne v pohode odkracela.
Odpoledne jsme se stavili ve fotografickem atelieru, kam jsem chodila behem dvou let na krouzek, jestli se tomu tak rika i pro dospele. :) Meli den otevrenych dveri. Tak jsme pozdravili zname tvare, vsichni shledali, ze Didda udelala velke pokroky a Inek se tam nechal od vsech nosit a vubec ji nevadilo, ze je nezna (nas si jen poocku hlidala, jestli jsme tam;)).