pátek 24. září 2010

Výlevná

Mno, tak co se událo za těch pár dní nového? Nezapsala jsem se na aquaaerobik, ale v pondělí jsem byla na první hodině tanečního kurzu, který vede přítelkyně Nordahlova tatínka, Pascale. Hodina se mi líbila, a tak to vypadá, že budu chodit.
Klarinet leží v kufříčku, jest to na mě nějak velké sousto, je to o dost těžší, než jsem očekávala. A tak hledám učitele, alespoň na začátek. A tady v tý p......říliš nevelké městě je to teda pěkný ořech. Hudební škola je nějaká top class, člověk musí nejdřív odchodit rok teorie, než může začít nástroj. Pruda. Mno, tak snad se někdo co nejdříve najde.
Příští pátek mám zavěsit výstavu, na kterou nemám ještě nic vytištěno, ani rámy koupené. Vůbec se mi do toho nechce. Mám nějaký stav marnosti, říkám si, že je to stejně k ničemu. Dneska ráno jsem si tak v posteli přemýtala a byla opravdu blízko rozhodnutí to zrušit. Ale teď zase váhám. Nějak mám ale krizi, co se týče lidí tady, prostě jsem cizinec, je to znát. A jestli se to změní, tak možná až za pár let.
Taky jsem si obarvila vlasy na velmi tmavo, téměř černo. Nejnadšenější z toho nejsem, ale není to zas tak hrozný. Někomu se to líbí, někomu méně, ale nejpozoruhodnější na celé věci je, že (včera jsme byli venku) se o tom zmiňují zásadně jen příslušnící mužkého pohlaví. Každý něco řekl, zatímco z holek, slečen či žen ani jedna. Ani nejmenší zmínka ve stylu: "Aaa, ty máš novou barvu?", prostě nic. Což mi přijde zvláštní, protože přece normálně se k tomuto tématu vyjadřují spíše holky, ne? Já mám prostě pocit, že mě nemají rádi:( Skoro žádná se se mnou nebaví. Tedy jen z jednoho okruhu lidí, pak je tu ještě jeden a tam jsou i holky normální, ale ti zas tak často ven nechodí. Ale možná jsem jen paranoidní, spíš nechtějí investovat svou energii do náročného rozumění mé značně nedokonalé francouzštině, kdo by chtěl, že. No nevím, celkově mi tu některé typy vztahů připadají dost povrchní. Jsem asi rozmazlená. Asi určitě.
Óooo, to je příjemné, takhle se z toho vypsat. To víte, tohle tady nikomu říct nemůžu, to bych si jen uškodila a byla označena za choromyslnou. Jsem zvědavá, co budu říkat za pár let...

A dneska večer musim zase ven, chjo, to je život. Přijede Nordahlův kamarád Floris, který bydlí momentálně v Rennes. S ním pařit, to je něco - on se nezastaví a končívá to různě...:) Ale já ho mám moc ráda, je hodnej a vtipnej. Na začátku mého pobytu tady se jako jeden z mála neustále snažil se mnou konverzovat v angličtině jak to šlo, ikdyž to pro něj bylo evidentně bolestné....:) Kolikrát jsem mu byla vděčná, že se se mnou baví, že nesedim někde sama jak trubka, když se Nordahl na chvíli někam vzdálil... to je děs, mám já tohle ve svým věku zapotřebí?! Asi mám, no...:)
Taky jsem se tedy rozhodla, že než skuhrat a litovat se, zapíšu se na příští semestr zase na uni v Caen a budu pokračovat ve francouzštině. Rvu si vlasy, že jsem tento semestr prošvihla, ale což, asi to tak mělo být. Proč, to sice nevim, ale to se určitě brzy vokáže...:)

Žádné komentáře:

Okomentovat