Totoc

Dnes rano byla Diddus opet v dennim centru. Chvali ji tam, pry behem svaciny jedina sedi u stolu, a dnes dokonce rekla non, merci a encore (jeste - pri hre, kdy chtela pokracovat). No ona je vzdycky zpusobnost sama, kdyz je s jinymi lidmi, ale pak doma se vybije! :D
Odpoledne jsme se presunili na barak, neb nic nemame, az zase v pondeli rano.  Pobliz tady bydli Vuthovi znami, u kterych je vecirek na rozloucenou Vuthova kamarada, ktery jede na rok jako dobrovolnik do Toga. Doufam, ze se mu tam bude libit, a ze prijede se spoustou zazitku a fotek. Take, jako my dva, foti, ale vyhradne na film. Nechal nam tu na ten rok svuj zvetsovak, tak jsem na nas zvedava, jestli se vrhneme do vyvolavani. Ja uz to trochu umim, naucila jsem se to ve fotografickem atelieru, kam chodim pres skolni rok kazde utery na tri hodiny.
Tak jsme se tam vydali, maji psa a tak Diddus byla nadsena, hned volala "Totoc!". Tak nazyvala tatinkova psa, kdyz jsme byli v cervnu v Cechach. A tak se jmenuje jeji plysovy pes, ktereho od naseho navratu neda z ruky. Vzdala se pro nej sve bezruke panenky, bez ktere se nehla na krok behem poslednich dvou let. A ted se nikam nemuze bez Totoce. V aute na nej ma dokonce i sedacku, kam ho musim vzdycky pripoutat! :D Dnes pri odjezdu na nej dal Vuthe batoh, no to bylo povyku, muselo se to prerovnat, aby Totoc mel dostatek mista. :D Take mu dava bryndak, utira mu zadek ubrousky, prikryva ho perinkama, houpe ho na houpacce, no ma se s ni krasne! Take si tam trochu hrala s jejich chlapeckem, jsou mu skoro tri a take nemluvi, tak si rozumeli. :) V pul desate me vzala za ruku a ze jdem domu. No usnula pak hned. Vuthe sel s nami, aby mi s ni pomohl domu, ale jeste se tam na kole vratil. To jsem rada, protoze on uz nikam nechodi, je porad s nami. Ja mu kolikrat rikala, jen jdi ven vecer, jak jsi chodival driv a on na to, ze se mu nechce, ze je mu s nami dobre. Predtim chodil, protoze byl sam. No priznavam, ze me to zahreje u srdce, protoze v mem byvalem vztahu to takhle nebylo. Ne ze by byl N. nejakej opilec, ale potreboval porad byt se spoustou lidi. Coz proc ne, nekdo to takhle ma, ale obcas mi prislo, ze jsou pro nej dulezitejsi nez my dve... Tvrdil, ze tomu tak neni, jenze tvrzeni a konani jsou dve odlisne veci.
Jo a pri odchodu Diddus vsem zamavala, to se nestava casto.
Take je tu na tyden Vutheho teta se strejdou z Parize, privezli nam domaci rajcata a tri druhy podivuhodneho ovoce, ktere ani nevim, jak se jmenuje, tak jsem zvedava na ochutnavku. To v Parizi sezenou vsechno, i kambodzske speciality. V Cherbourgu se nesezene nic! :D Ale zase tu mame vyborne ustrice a musle, ted je musli sezona, muzeme se po nich utlouct.

A par fotek s Totocem na zaver: