To je prekerni situace, kdyz se toho deje hodne, takze ani nestiham psat, a pak je toho tolik, ze si to vse ani nepamatuju!

Ve ctvrtek jsme byli odpoledne na navsteve u kamaradky Julie. Prselo, ale my jsme se vybavili a vydali se i presto pesky, aby se Diddus trochu vyvetrala, kdyz jsou ty prazdniny a nechodi do jesli. Ona byla stastna, neb mela holinky a mohla se probrouzdat vsemi louzemi, co jsme cestou potkali. Koupili jsme nejakou cokoladu, zcela zahadne slovo chocolat Diddus umi pouzivat a vi, co to znamena. :D To se mi libi. "Jeji prvni slovo bylo cokolada." :)
Vidim, ze si umi spojovat veci v hlave, ale neumi je rict. Vyjadruje se zpivanim. Kdyz napriklad vidi lod, rybu nebo zviratka z farmy, zacne k tomu zpivat prislusnou melodii pisnicky, kde se o danem objektu nebo zvireti zpiva (kouka se pritom na videa, takze ma ten obrazek). Tak jsem rada, ze si to alespon takhle spojuje, ikdyz nemluvi. Dokaze uz neco dobre zopakovat, ale sama nerekne.
U Julie si Diddus krasne hrala, sedela zpusobne za stolem a montovala figurinku pana Brambory. Tak povidaji, jak si krasne hraje, ze jejich dvou a pul lety synek potrebuje, aby si neustale hral nekdo s nim. To sice jo. Ale pak najednou se zvedla, a zacala svuj pulmaraton ode zdi ke zdi za hlasiteho hykani a kriceni, meli tam na navsteve taky babicku a ta mela novy pristroj do ucha, chudak... Alespon si ozkousela, ze to opravdu dobre funguje!

V patek se Didduska vzbudila zase po seste. Cely den prselo. Vuthe sel odpoledne pomahat kamaradovi se stehovanim (kdyz odchazel, rikam mu, davej na sebe pozor, nevimproc jsem si rikala, ze si neco udela. A taky ze jo, uklouzl na schodech a narazil si zada, v oblasti krku a boli ho klicni kost. Tak ho kazdy den mazu balzamem, snad ho to prejde. Snad jsem to neprivolala ja svou predtuchou!). Ja jsem sla s Diddus ven, holinky plastenka, zaskakly jsme do obchodu a k zelinari pro kvetak a dyni na vydlabani. Doma jsem pak udelala livance ze spaldove mouky s ryzovym mlekem, rikam si, ze kdyz to namazu marmeladou, treba si i Did da. A dala si:) Snedla jeden a pul. Jinak ji moje zdrave uchylnosti samozrejme moc nezajimaji. Ale zkousim, co se da, a cukru se snazim vyhybat. Ona se spokoji i s horkou cokoladou, ale tak jednou tydne ji dopreju i lizatko nebo nejaky ten preslazeny kinder vyrobek, ale snazim se fakt minimalne. K veceri jsem ji po dlouhe dobe zkusila udelat testoviny, ani se jich nedotkla. Tak mela rychlovku, toustovy chleba zapeceny se syrem. Veceri ji bud to anebo omeletu. Sunku ani syry nechce, chleba jedine suchy, testoviny ani ryzi neji. K obedu musi mit maso, anebo bramborovou kasi. A jeste sni cinske nudle od rodicu z restaurace, ale to musi byt jeden urcity specificky druh a priprava. Jednou udalali jine a ani se jich nedotkla. Nastesti ma rada ovoce a i syrovou zeleninu, ji i nanovo jogurty a k snidani pije kakao, takze nejakym nedostatkem zivin dle me netrpi.

V sobotu jsme se rano vydali na trh pro chleba a pote na nakup do supermace. Diddus byla hodna, sedela hezky v kosiku, pak az v druhe puli nakupu hykala, dosti hlasite, takze se za nami vsichni otaceli, ale pro me byla hodna. Znam horsi, jako ze se vymani ze sedatka a pak vsude pobiha a my ji nahanime... Odvezla jsem Vutheho pred barak, aby nemusel tahat ty tasky z parkoviste, kdyz je narazeny. Nase ulice je prujezdna, ale jen z jedne strany. Na jejim konci je nekolik kebabu a uprostred nich byl zaparkovan kamion, co privezl dodavku zbozi. Tak zpusobne cekam, az vytahaji vsechny baliky, rikam si, pak se hne. A ono prd ho! Podival se v klidu na me, vzal si papiry a sel je podepisovat do vsech tech kebabu!!! Cekam pet minut, nic. Zacnu tedy troubit. Jednou, dvakrat, trikrat, po ctvrte uz dlouze, az konecne vyleze. Prijde k autu a pry, ze jsem sem nemela zajizdet, ze on dodava zbozi. To je sice pekne, ale jednak najel z protismeru, kde se nema a druhak jsem ho jeho zbozi nechala vylozit, mohl pak zacouvnout, nechat me projet a jit si vyrizovat svy papiry. Tak mu rikam, ze zbozi ma vylozene, at couvne, ze projedu. A on na me, at si pockam! Ja ze to teda ne a on, at si zavolam policajty! Otocil se a odchazel! To nemel delat! Chytl me ten pravy nerv! :D Vylezla jsem z auta, jdu za nim a zacnu rvat, jo, rovnou kricim, ze jsem tehotna, ze mam v aute dite, ze v ulici bydlim a ze mam pravo si vylozit nakup u sebe v baraku, jeho dodavka nedodavka a ze chci okamzite projet. On najednou uplne schlipnul, nalezl do kamionu, zacouval,  ja projizdim, kyvla jsem mu jakoze teda diky a on mi jeste omluvne zamaval. Az mi ho bylo nakonec lito. :D Ale teda byla jsem na sebe pysna, takhle rozcupovat padesatiletyho Araba. No, je to jasny, s tehotnou zenskou neni radno si nic zacinat! :D

Po odbede jsme se vydali na barak. Vyprat, zamknout dvere, co nechal N. po vikendu odemcene a zkontrolovat, jestli vypnul topeni (nevypnul). Behem casu, co se pralo, jsme sli na prochazku, bylo po prsavem tydnu konecne krasne slunecno a i teplo (18 stupnu). Bylo to moc fajn, nafotili jsme par peknych fotek, nasavali slunce a Diddus se honila za vsemi psy, co jsme potkali. Cestou zpatky jsem vylozila Vutheho u skateparku, byla tam haloweenska soutez. Chtela jsem tam trochu pobyt i s Diddus, ale jak jsem trochu ocekavala, neslo to. Didduska chtela absolutne na skate mezi ostatni (je zvykla, ze ji Vuthe vozi), jenze tam bylo hodne lidi, jezdili rychle, bylo to nebezpecne. Takze samozrejme zacala brecet, tak jsem s ni jela domu. Vydlabaly jsme dyni, ja ji oblekla do kostymu a vyfotila ji. Byl to tedy orisek, neb porad sfoukavala svicku jako na narozeninovem dortu. :) Pak se vykoupala, snedla kus chleba (celozrnneho - nevidane!), omeletu ze dvou vajec a jogurt a sla spat. Ja jsem zkousela naladit kytaru, kterou mi ona rozladila, ale to takovym zpusobem, ze mi to nejde. Musim si sehnat baterky do ladicky. Vuthe dorazil v deset, zmrzly jak holubi vejce (to rikavala moje babicka, fakt me ted ty jeji prirovnani hodne rozesmivaji... :D), tak jsme se navecereli, on mi povypravel, jake to bylo, pochvalil mi mou prvni vydlabanou dyni a pak se ptal, co jsme vsechno delaly my.:) Po skonceni souteze ho pry tahali do baru, ze musi zapit, ze bude tatinkem, ale on ze ne, ze jindy, az i ja budu moct byt s nim. On je tak zlatej, jsem rada, ze ho mam! (Ac by mi to ani nevadilo, kdyby sel, vsak ja byla zvykla, ale udela to cloveku prece jen radost.)

Tak a ted par fotek a pak hura na vylet! I dnes je krasne, tak toho musime uzit!