Vcera a dnes stravila Diddus poprve v te denni nemocnici. Ja to doslovne prekladam, urcite je pro to v cestine nejaky jiny termin, jako treba denni terapeuticke centrum nebo tak neco. Je to tam fajn, personal moc mily, sdilny. Dnes mi poradili, jak na to s obrazky a fotkami, co se tyce denniho planovani a pak napr. vyberu jidla. Je to pry dlouhodoby proces, ale kdyz se vytrva, prinese ovoce. Vcera jsme objednali na netu sadu piktogramu a pak se jeste vrhnu na foceni a plastifikovani dalsich veci, lidi, jidla... No a zacneme snad konecne trochu vic komunikovat! :)
Jinak ji tam chvali, pry je videt, ze je inteligentni a ze ma potencial a ze si mysli, ze i mluvit bude. Tak jsem rada. Sic kdo vi, jak co bude, ale moc si neumim predstavit, ze by nikdy nemluvila. Ikdyz clovek si neumi predstavit spoustu veci, a nakonec se popere se vsim, co mu zivot prinese. Co mu zbejva;)
Dnes jsme byli s Diddus na obede u znamych, co jsou puvodne kamaradi N., ale i presto, ze uz nejsme spolu, me zvou, kdyz tu jsou. Bydli v Parizi a jsou tu na dovolene. Didda snedla trochu testovin - uspech, neb testoviny uz opet jist nechce (krom cinskych nudli z restaurace, ktere ji prinesl Vuthe k veceri a kterych snedla plny talir, po trech dnech vecera neco jineho nez mrkev a okurku) a pak si tam spokojene behala po zahrade v ponozkach. Jednu chvili tam behala nadsene za motylem, dokud ji nezmizel z dohledu. Kolem ctvrte jsme jely, neb byla unavena (vstavala v 6) a pres den jinak nez v aute neusne. Tak jsem vyuzila situace a stavila se v mem oblibenem bioobchudku, kde muzu zaparkovat primo pred nim, a jit si v klidu nakoupit, aniz by mi tam hrabosila ve vsem zbozi. Tak jsem si pak vecer vyrobila domaci musli a zitra budu pect chleba. Koupila jsem ji takove hezke detske susenky s hlavou tygrika a ani se jich nedotkla, tak to zkusim znovu zitra.
středa 5. srpna 2015
pondělí 3. srpna 2015
Po trech letech a jednom mesici...
... jsem opet pocitila potrebu psat. Za ty tri roky se toho hodne zmenilo. Jedna z veci je pocitac, muj z irska s "normalni" klavesnici je mrtev, pisu tedy na francouzske a nevim, jak tam nastavit ceskou diakritiku. Tot po technicke strance. Co se tyce stranky vztahove, pred rokem a ctvrt jsem se rozesla s Didduscinym tatinkem (dekujice Bohu, ze jsme nebyli vzati). K duvodu tohoto kroku se jeste asi vratim, taky je to tema, ktere bych si rada "zpracovala" vypsanim se. Bylo to narocne, tezke rozhodnuti, bolestny proces pro vsechny zucastnene, ale rozhodne toho nelituju. Ba naopak. Mam noveho pritele, ktery je zlaty. Ac vse neni vzdy jednoduche, s nim po boku muj zivot jednodussi je, muzu se na nej spolehnout, a to je neco, ceho si nesmirne vazim, protoze tohle jsem predtim nemela. No a pak je tu dalsi velka zmena, ktera se tyka Diddy. Uz tak od minuleho podzimu jsem mela podezreni, ze neco neni v poradku a me obavy se mi potvrdily. V kvetnu jsme mely prvni vysetreni u psychiatricky, ktera hned po prvnim kontaktu mela jasno - porucha autistickeho spektra. Od te doby se toho hodne deje, dalsi vysetreni, a zitra jde poprve do "denni nemocnice", kde budou i ostatni deti s podobnymi problemy, kde si budou hrat jako ve skolce, ale jsou tam odbornici, kteri je budou nasmerovavat a pozorovat a na konci toho (jde tam sedmkrat) bychom meli mit nejaky zaver. Pak by se mohlo zazadat o asisteta do skolky, zatim ale bude chodit do jesli, kam zacala v kvetnu a kde se ji libi, tam muze chodit az do ctyr let, takze jsem rada, ze od zari ma kam jit, neb to na ni ma evidentne dobry vliv.
No a proc jsem se vlastne vratila k tomu psani. Celkove to tak nejak jde, ale obcas jsou momenty nebo dny, kdy by si ji clovek "hodil". Takovy "autisticky den" jsme prozili predevcirem. Ja si to obcas nekdy ani neuvedomuju nebo na to zapomenu, ze je "jina", ale pak jsou situace, kde je to tak evidentni... Byli tady tri bratri meho pritele, co ziji kazdy v jinem meste. Tak jsme naplanovali, ze pojedeme do jednoho pristavniho mestecka, tam se najime v restauraci (mame tam jednu, co zname, a kde pani majitelka je hodna a schovivava i k Didduscinym vylevum a navic se tam da hned vedle ni zaparkovat). Jenze, prijedeme tam a tam na celem nabrezi to nejhorsi, co si muze rodic autisty predstavit - pout! Nemohli jsme zaparkovat u te restaurace, a museli jsme projit celou tu pout, no horor. Samozrejme se zastavovala u kazde atrakce a stanku a tak jsem nakonec zakoupila listek na jeden kolotoc, tam ale zacala tak rvat, ze pan musel zastavit v pulce, abych ji sundala. Jenze od te chvile uz neslo nic. Do restaurace se najist s ostatnimi ani nahodou, jen rev a sezeni na chodniku bez zadne nadeje, ze se hne. Tak jsem ji vzala na zada, sla do ulice, kde nebyla pout, koupila kus slanyho kolace a vodu v pekarstvi a najedly jsme se na chodniku. Ze by nam clovek dal korunu. V pekarne si nabidla dva zele bonbony (maji tady vsude takove ty boxy s bonbony primo ve vysce malych deti - to je fakt neco, co bych zakazala, ja ji to proste nevysvetlim, ze nemuze, ona to nechape...) a to same potom v trafice, kde jsem sla koupit noviny, v naivni nadeji, ze poctu az si pak bude hrat na hristi. Odnesla jsem ji na zadech na hriste, chodit nechtela ani nahodou, tam si chvili pohrala a pak uz to zase zacalo. Tahani za ruku, ze chce nevimco a nevimkam, hrat si na hristi nechtela... Rekla jsem si, ze uz nikdy nikam nevyrazim bez sveho auta, neb jsme takhle byli zavisli na ostatnich. Ale zase na druhou stranu, vsechno zle je pro neco dobre, aneb vse, co se deje je dobre. Kdyz se k nam pripojili Vuthovi bratri a jejich dva bratranci, uvideli tam volejbalovou sit, pujcili mic a sli jsme hrat. Diddus se vysvlikla, sundala si kalhoty a zula boty a behala tam s nama po hristi a byla spokojena. V aute pak vytuhla tak, ze jsem ji jen donesla do postele a spala az do rana. Kdyz se tady na to tak koukam, tak to zas tak hruzne nevypada, ale ja nevim, na me byl ten ten hrozne narocny, byla jsem uplne vycerpana. Jedna blba neocekavana pout a vse je razem uplne jinak. A clovek by tak rad ji dopral, kolotoc i nejakou tu blbost-hracku, prijde mi to vzdycky smutny, takovehle situace. Na kolotoci breci a jednou na jine pouti jsme zkouseli takoveto tahani provazku, kdy na konci dostane hracku, jenze to taky skoncilo krizi, neb chtela jen jednu kontretni hracku, ne zadnou jinou. Takze proste pro nas poute jsou vyskrtnuty ze seznamu aktivit, rovnez tak zoo a podobne aktivity, ktere by clovek tak rad se svymi detmi delal... Treba se to jednou zlepsi, ale prozatim holt na to musime zapomenout. Jedine, kdy se ji libil kolotoc, bylo o Vanocich v jednom malem mestecku, kde byl jen ten jeden jediny kolotoc, to pak slo a tocila by se na nem donekonecna.
No teda, koukam, ze toho mam hodne co napsani... Porad se mi to vsechno toci v hlave, tak to sem postupne zkusim vse zapsat. A pak taky zkusim vlozit nejake fotky, jestli to jeste bude umet;)
Jeee, je to jednoduchy!:) Tak tady jedna po navratu z Cech na konci cervna, v satickach od babicky Marusky.
No a proc jsem se vlastne vratila k tomu psani. Celkove to tak nejak jde, ale obcas jsou momenty nebo dny, kdy by si ji clovek "hodil". Takovy "autisticky den" jsme prozili predevcirem. Ja si to obcas nekdy ani neuvedomuju nebo na to zapomenu, ze je "jina", ale pak jsou situace, kde je to tak evidentni... Byli tady tri bratri meho pritele, co ziji kazdy v jinem meste. Tak jsme naplanovali, ze pojedeme do jednoho pristavniho mestecka, tam se najime v restauraci (mame tam jednu, co zname, a kde pani majitelka je hodna a schovivava i k Didduscinym vylevum a navic se tam da hned vedle ni zaparkovat). Jenze, prijedeme tam a tam na celem nabrezi to nejhorsi, co si muze rodic autisty predstavit - pout! Nemohli jsme zaparkovat u te restaurace, a museli jsme projit celou tu pout, no horor. Samozrejme se zastavovala u kazde atrakce a stanku a tak jsem nakonec zakoupila listek na jeden kolotoc, tam ale zacala tak rvat, ze pan musel zastavit v pulce, abych ji sundala. Jenze od te chvile uz neslo nic. Do restaurace se najist s ostatnimi ani nahodou, jen rev a sezeni na chodniku bez zadne nadeje, ze se hne. Tak jsem ji vzala na zada, sla do ulice, kde nebyla pout, koupila kus slanyho kolace a vodu v pekarstvi a najedly jsme se na chodniku. Ze by nam clovek dal korunu. V pekarne si nabidla dva zele bonbony (maji tady vsude takove ty boxy s bonbony primo ve vysce malych deti - to je fakt neco, co bych zakazala, ja ji to proste nevysvetlim, ze nemuze, ona to nechape...) a to same potom v trafice, kde jsem sla koupit noviny, v naivni nadeji, ze poctu az si pak bude hrat na hristi. Odnesla jsem ji na zadech na hriste, chodit nechtela ani nahodou, tam si chvili pohrala a pak uz to zase zacalo. Tahani za ruku, ze chce nevimco a nevimkam, hrat si na hristi nechtela... Rekla jsem si, ze uz nikdy nikam nevyrazim bez sveho auta, neb jsme takhle byli zavisli na ostatnich. Ale zase na druhou stranu, vsechno zle je pro neco dobre, aneb vse, co se deje je dobre. Kdyz se k nam pripojili Vuthovi bratri a jejich dva bratranci, uvideli tam volejbalovou sit, pujcili mic a sli jsme hrat. Diddus se vysvlikla, sundala si kalhoty a zula boty a behala tam s nama po hristi a byla spokojena. V aute pak vytuhla tak, ze jsem ji jen donesla do postele a spala az do rana. Kdyz se tady na to tak koukam, tak to zas tak hruzne nevypada, ale ja nevim, na me byl ten ten hrozne narocny, byla jsem uplne vycerpana. Jedna blba neocekavana pout a vse je razem uplne jinak. A clovek by tak rad ji dopral, kolotoc i nejakou tu blbost-hracku, prijde mi to vzdycky smutny, takovehle situace. Na kolotoci breci a jednou na jine pouti jsme zkouseli takoveto tahani provazku, kdy na konci dostane hracku, jenze to taky skoncilo krizi, neb chtela jen jednu kontretni hracku, ne zadnou jinou. Takze proste pro nas poute jsou vyskrtnuty ze seznamu aktivit, rovnez tak zoo a podobne aktivity, ktere by clovek tak rad se svymi detmi delal... Treba se to jednou zlepsi, ale prozatim holt na to musime zapomenout. Jedine, kdy se ji libil kolotoc, bylo o Vanocich v jednom malem mestecku, kde byl jen ten jeden jediny kolotoc, to pak slo a tocila by se na nem donekonecna.
No teda, koukam, ze toho mam hodne co napsani... Porad se mi to vsechno toci v hlave, tak to sem postupne zkusim vse zapsat. A pak taky zkusim vlozit nejake fotky, jestli to jeste bude umet;)
Jeee, je to jednoduchy!:) Tak tady jedna po navratu z Cech na konci cervna, v satickach od babicky Marusky.
neděle 1. července 2012
Početla jsem si v blogu, staré příspěvky z roků 2010 a 11, to je vtipný... Poněkud se mi změnil životní styl, hihi.
Je neděle 9 hodin ráno. Didoušek mě zase vyštípal z postele po osmý (vzbudil se tedy už v půl šestý). Dřív byla v klídku se mnou v posteli, pila a chrupala, teď ale vydává už asi dva týdny neustále zvuky, které mají asi upozornit na to, že je zde a že žádný takový, válet se v postýlce, ale hezky s Diduškou do světa! No včéra jsme si ho užily. V poledne přišla Elodie a přinesla oběd (jojo, mám to dobře zařízené:), a pak na třetí jsem šla s Diddou na svatbu, jen na obřad a následný přípitek, no i tak se to protáhlo na pěkné tři hodiny. Bylo vedro, no, teda, ehm, když koukám, jak je v Čechách, je asi slovo vedro značně nadnesené, ale prostě na místní poměry bylo teplo, tak Didouš občas trochu hudral, ale bylo to fajn. Večer jsme šla dolů do kavárny na jedno, byli tam celí tři klienti! V sobotu večer! Konal se tu totiž nedaleko hudbení festival, takže všichni byli tam.
Teď koukám z okna, obloha jako vymetená, na oknech ale ještě kapky deště z rána, kdy bylo šedivo a pršelo. Jójo, tady se to mění každých pět minut. Asi se půjdu projít s Didouškem ven, nadýchat se vzdoušku, odpoledne budeme zavřené doma, hrajeme opět s Thomem, Pierrem a Williamem hru o trůny... To je zajímavé, že jsem jediná žena, co s nima hraje. Jiným se nechce. Ono jde o to se jen poprvé překonat a pojmout docela složitý pravidla, pak už to je zábava.
Tak, teď opět pár fotek Didouška (příště budu moci dát i se mnou, včéra jsme na svatbě vehementně fotili).
Je neděle 9 hodin ráno. Didoušek mě zase vyštípal z postele po osmý (vzbudil se tedy už v půl šestý). Dřív byla v klídku se mnou v posteli, pila a chrupala, teď ale vydává už asi dva týdny neustále zvuky, které mají asi upozornit na to, že je zde a že žádný takový, válet se v postýlce, ale hezky s Diduškou do světa! No včéra jsme si ho užily. V poledne přišla Elodie a přinesla oběd (jojo, mám to dobře zařízené:), a pak na třetí jsem šla s Diddou na svatbu, jen na obřad a následný přípitek, no i tak se to protáhlo na pěkné tři hodiny. Bylo vedro, no, teda, ehm, když koukám, jak je v Čechách, je asi slovo vedro značně nadnesené, ale prostě na místní poměry bylo teplo, tak Didouš občas trochu hudral, ale bylo to fajn. Večer jsme šla dolů do kavárny na jedno, byli tam celí tři klienti! V sobotu večer! Konal se tu totiž nedaleko hudbení festival, takže všichni byli tam.
Teď koukám z okna, obloha jako vymetená, na oknech ale ještě kapky deště z rána, kdy bylo šedivo a pršelo. Jójo, tady se to mění každých pět minut. Asi se půjdu projít s Didouškem ven, nadýchat se vzdoušku, odpoledne budeme zavřené doma, hrajeme opět s Thomem, Pierrem a Williamem hru o trůny... To je zajímavé, že jsem jediná žena, co s nima hraje. Jiným se nechce. Ono jde o to se jen poprvé překonat a pojmout docela složitý pravidla, pak už to je zábava.
Tak, teď opět pár fotek Didouška (příště budu moci dát i se mnou, včéra jsme na svatbě vehementně fotili).
čtvrtek 28. června 2012
neděle 24. června 2012
Nedělní přeludium
Je hnusno, prší, bolí mě zub, obě dvě kolena a blbě spim. Ale jinak se máme výborně! :) Dokonce mám novou taktiku na Didouškovo nespaní přes den - dám ji do nosítka, tam během procházky usne a vydrží spát tak tři čtvrtě hodiny. Tak to se každý den protáhnu, jen se obávám, že ty kolena mě bolí z toho (ač váží jen šest kilo). No ale za to, že vpodvečer nehudrá a nemrzutí z únavy, mi to stojí.
Dnes odpoledne máme v plánu hrát deskovou hru Hra o trůny, inspirovanou knihou a následně i seriálem. Já teda osobně nejdříve viděla seriál a teď čtu knihu, docela mi překvapivě tenhle obrácený model vyhovuje. Hra je na několik hodin, pro tři až šest hráčů, nás bude dnes pět, to je rekord, zatím jsme hráli jen ve čtyřech. Vyrobila jsem na svačinku jahodové tiramisu, takový letní dezert, ať alespoň něco máme letní. Je patnáct stupňů... ale tak asi pořád lepší než české tropy!
Didoslávek je poslední dny vtipný, už hodně kominukuje, všemu se řehní, ale mám pocit, že začíná mít exkluzivní období. U mě a u Nordahla dobrý, ale jakmile si ji vezme někdo jiný - kouká dosti podezřívavě a občas dokonce vyrobí i podkovičku a začne natahovat. No, ale to jsem snad někde četla, že to je normální, že to zase pomine.
Pár fót z posledních dní:
Dnes odpoledne máme v plánu hrát deskovou hru Hra o trůny, inspirovanou knihou a následně i seriálem. Já teda osobně nejdříve viděla seriál a teď čtu knihu, docela mi překvapivě tenhle obrácený model vyhovuje. Hra je na několik hodin, pro tři až šest hráčů, nás bude dnes pět, to je rekord, zatím jsme hráli jen ve čtyřech. Vyrobila jsem na svačinku jahodové tiramisu, takový letní dezert, ať alespoň něco máme letní. Je patnáct stupňů... ale tak asi pořád lepší než české tropy!
Didoslávek je poslední dny vtipný, už hodně kominukuje, všemu se řehní, ale mám pocit, že začíná mít exkluzivní období. U mě a u Nordahla dobrý, ale jakmile si ji vezme někdo jiný - kouká dosti podezřívavě a občas dokonce vyrobí i podkovičku a začne natahovat. No, ale to jsem snad někde četla, že to je normální, že to zase pomine.
Pár fót z posledních dní:
neděle 17. června 2012
Den otců
To je zaujímavé, že den otců připadá na stejný den v Čechách i ve Francii, zatímco den matek je v den jiný. Aha, tak jsem mrkla na net a našla toto:
V České republice, kde se ještě Den otců oficiálně neslaví, se koncem roku 2008 objevily návrhy, aby se tento významný den stal součástí našeho kalendáře tak, jako je tomu již ve většině zemí.
To tady tedy v kalendáři je a já jsem musela připravit i dárek, neb jsem rovněž obdržela ke dni matek. Pár dní před ním jsem prohazovala, částečně z legrace, "Co asi tak dostanu ke dni matek?", a ono ejhle, zabralo to! :)
Tak vše nejlepší, tatínkové!
A zde pár fotek s tím naším (jak vidíte, už opět vlasatým a vousatým):
V České republice, kde se ještě Den otců oficiálně neslaví, se koncem roku 2008 objevily návrhy, aby se tento významný den stal součástí našeho kalendáře tak, jako je tomu již ve většině zemí.
To tady tedy v kalendáři je a já jsem musela připravit i dárek, neb jsem rovněž obdržela ke dni matek. Pár dní před ním jsem prohazovala, částečně z legrace, "Co asi tak dostanu ke dni matek?", a ono ejhle, zabralo to! :)
Tak vše nejlepší, tatínkové!
A zde pár fotek s tím naším (jak vidíte, už opět vlasatým a vousatým):
neděle 10. června 2012
Aspoň pár nových fotek
Tak jsme zase tu! Minulé dva týdny jsem strávila nad tanečními fotkami (sem pro ukázku pak taky nějakou hodím), tak teď je načase se zase věnovat podstatnému! :) Ještě jsem tedy ani nešáhla na fotky z Čech, to snad příští týden napravím a vyrobím alba.
Didoušek úspěšně bojuje se zvedáním se na břiše, a dokonce se pokusila v sedátku o jakýsi sed. Už má i našlápnuto na otočbu ze zad na břicho, ale ještě se nepřekulí před spodní ruku.
A jinak prdlá matka se baví - viz fotky s humorným kloboučkem! Musím říct, že když jsem ho nadzvedla (viz poslední foto), vážně jsem se nasmála. Chudák dítě... :)
Didoušek úspěšně bojuje se zvedáním se na břiše, a dokonce se pokusila v sedátku o jakýsi sed. Už má i našlápnuto na otočbu ze zad na břicho, ale ještě se nepřekulí před spodní ruku.
A jinak prdlá matka se baví - viz fotky s humorným kloboučkem! Musím říct, že když jsem ho nadzvedla (viz poslední foto), vážně jsem se nasmála. Chudák dítě... :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)