Zas je tu vikend

Vcera a dnes se Didduska vycurala do zachoda. Vcera tedy chtela curat do sprchoveho koutu, ale ja ji kvapem posadila na zachod, dnes si vsak sama rekla rovnou na zachod! Ze by se blyskalo? No uvidime, uvidime. Kazdopadne ted s ni o vikendu nebudu, ale treba se zadari i tatinkem. Vymenili jsme si vikendy, on ma pristi tyden koncert, a tak ma Diddus ted dvakrat za sebou a my pak take. A toz jsme se vcera rozhodili, ze pojedeme na vylet do Le Havru. Na barak jit pracovat nemuzem, neb tam jsou Diddus s N. a ma byt hezky.

Fotka Totoce, jak stoluje a nas z dnesni snidane. Vuthe sel rano pro cerstve croissanty a coko rolky a bagetku, tak jsme si pochutnali.

Cesta do skolky

Kvetinky

Vcera kveceru se jeste Vuthe sel projit do mesta, vyfotil nejake fotky a stavil se za kamaradem, co ma obchod, aby mu pomohl obleknout dreveneho manekyna. Je pry desne tezky a v jednom se to neda. Jenze on mu prekopal i cely ten model! Pry pro nej mel pripravene vse cerne a bile boty a Vuthe mu rekl, ze to nejsou podzimni barvy a navrhl mu jinou kombinaci. A tak ma manekyn hnede boty, sede kalhoty a zelenou bundu. :D A cestou zpatky se jeste stavil v kvetinarstvi a prinesl nam darky, pro me orchidejku (doufam, ze tentokrat ji zvladnu udrzet pri zivote a kvetu, ta, co mi dal k narozeninam, ma vsechny kvety uschle a uz nekvete, pritom list i stonek jsou zelene) a sobe maly kavovnicek, pry protoze se mu libil ten hrnek. :)
Ja se uspesne prokaslala vecerem a ranem, Vuthe Diddus odvedl do skolky (jsem je vyfotila z postele, jak ji v chodbe obouva rano boty, takovy pekny okamzik), pak pro ni sel, aby ji privedl na obed (zase jsem je vyblyskla, z okna, Diddus se hrozne rada kouka nahoru, jestli tam jeden z nas je, vzdy je nadsena, kdyz je tomu tak). Pry si nechala obleknout zasteru na malovani (to predtim odmitala) a pekne malovala. Po obede jsme ji tam odvedli spolu, pak zasli do lekarny pro sirup na muj kasel a vydali se do Emauss. Vuthe koupil pro Diddus vesacek s zirafou, aby si mela kde v pokojicku veset batuzek a ja to tam tak nejak prochodila s telefonem na uchu. Volal N. Myslela jsem si, ze kvuli tomu, aby mi rekl, jestli teda muze hlidat Diddus 9. rijna, to je patek, a my bychom chteli jet pryc uz rano. Cekam na odpoved uz tri dny, pac jeste nevi, ale kvuli tomu nevolal, chtel mi sdelit, ze dostal ten byt, ktery chtel. Uplne novy, tripokojovy, kousek od centra. Tak jsem za nej rada, byl stastny, ale teda zacal s tim, jak chce ted Diddu vidat casteji, kdyz bude mit ten byt, a jak je na ni emocionalne navazany a zacal se vyptavat, kdy se to chceme jako stehovat a ze ji pak urcite bude vidat min... Toz rikam, ze sice nebudeme jezdit kazde dva tydny, ale ze kazde tri nebo ctyri, ale ze to ve finale vyjde nastejno, ze i tak se stalo nekolikrat, ze ji i mesic nevidel. A na to mi rekl, ze pry to ale vzdy byla moje chyba, ze jsem bud byla v Cr nebo mela neco, kdy jsem ji chtela mit dva vikendy za sebou. Toz jsem mu pripomnela, ze jsem mu za to vzdy nabidla vymenou jiny vikend, ze mohl mit treba dva za sebou a na to se nikdy neozval... Nehlede na to, ze jsem mu kolikrat opakovala, ze muze kdykoliv zavolat a vzit si ji na odpoledne, a to neudelal ani JEDNOU! Pritom bydli kousek. Krom toho nebyl ani jednou ve skolce, nepta se, jak to mame dal se schuzkami u psychiatricky, logopeda, zdr. sestry... Proste se nestara, ale hlavne, ze je desne emocionale navazany. Kdyz jsem to prevypravela Vuthemu, hrozne ho to nastvalo. On je povahy mirne, klidne, chapave, maloco ho rozhodi, ale tohle ho nejak dostalo (hlavne to, ze mi daval za vinu, ze ji nekolikrat i mesic nevidel). Zato ja zachovavam ledovy klid, nikterak se s nim nehadam, at si rika, co chce. Me plany jsou jasne, a s tim nic nenadela. Kdyby bylo nejhur, a on se chtel nedejboze nejak soudit, mam tolik svedku, ze se vubec nestara, ze to by musel mit v hlave piliny, aby do toho sel. Zatim ale tvrdi, ze chape, ze chci pryc z Cherbourgu, a ja proto drzim usta a krok, ticho po pesine, jako by se nechumelilo a nehodlam se poustet do nejakych sporu. Jeste jsem zapomnela dodat, ze kdybych mu nepujcila barak, nema si ji na vikendy ani kam brat... Taaaaak, jsem se hezky vypsala! :)

Rouen, cukr a kasel

V sobotu jsem odvezla Diddus "k tatovi", jakoze teda jemu, ale do meho baraku. On ji mel do nedele vecer, kdy si pro ni prijela jeho mama a odvezla si ji k sobe, neb N. mel v pondeli rano schuzku kvuli bydleni. Tak po roce a ctvrt si zacina neco hledat. :D No lepsi pozde, nez nikdy, to je jasny.
My jsme si zasli v sobotu vecer do kina na film Life, zalozenem na pravdivem pribehu fotografa Dennise Stocka, co fotografoval Jamese Deana. Libilo se nam to. Jednak je to o foceni, tak to uz je hned pro nas zajimave a druhak me prijemne prekvapilo vykresleni osobnosti Jamese Deana.
Zato my jsme tomu foceni tenhle vikend moc nedali. V nedeli jsme se vydali do mesta Rouen, mne bylo v noci nic moc, bolelo me v krku a spatne jsem spala, ale i tak jsme jeli. Prosli jsme si krasne historicke centrum a ja nevyfotila ani jednu fotku. Proste se mi nechtelo. Pri prohlidce mistni katedraly jsme zaznamenali, ze v pet bude varhanni koncert, a tak jsme sli. Pro oba to byla premiera. Pekne to bylo, jen tam byla zima (jak prekvapive, v kostele;), a to me asi jeste donakraplo. Vecer v pizzerii jsem snedla ctvrtku pizzy a mela jsem dost a noc byla zas desna. Rano prselo, jedine, na co jsem mela chut, byl nejaky cerstvy dzus. Podarilo se nam ho sehnat v obchodnim centru, po jeho vypiti jsme si rekli, ze jedeme domu. Jenze jak jsme meli cas, stavili jsme se v dalsim meste Caen, kde jsme zavitali do Ikey, pac u nas nemame, a koupili si par veledulezitych veci. Oranzovy pled na gauc, takovou peknou uzkou policku na ramecky a dalsi serepeticky, popinaci kytku, krabici na papiry, krabicku sroubu ruznych velikosti, neb Vuthe ted stale neco nekam privrtava a drevena raminka.
Pote jsme zamirili pro Diddus k babicce. Byla odena v cervenych puncochacich se srdicky a satech se srdicky, ktere si vybrala v obchode. Skoda jen, ze je to velikost dva roky, puncochy ji sjizdeni, saty maji kratke rukavy a gumicka se ji zarezava do rukou... Takze po prijezdu domu, kdyz se sla koupat, jsem vse zabalila a schovala, aby na to zapomnela, neb v tomhle ji nemuzu nechat chodit snad ani doma. Pry to tolik chtela... No nektere veci fakt nepochopim. Krom toho nam dala tasku s vecmi, co Diddus nesnedla, coz je od ni hezke, jenze krom piticek a presnidavek, tam byla kinder vajicka, chocobons, susenky, a ze vseho pulka ujedena - za jeden den. No a jelikoz neni zvykla, melo to samozrejme sve dusledky, ve ctyri rano zvracela. Dnes jsem mluvila s N., pry s ni promluvi. On sam otocil, neb mluvil s nekym, kdo mu vypravel o poslednich americkych studii vlivu vyzivy na autisty. At je na tom pravdy, kolik chce, alespon uz ji nebude davat tri zmrzliny! :D My jime celkove dost zdrave, takze ja si s tim tolik hlavu lamat nemusim. Ikdyz je fakt, ze Diddus zboznuje parky a klobasy, to je jeji nezdravy hrich.Ona je takovy masozrout. Ale ji hodne ovoce a syrove zeleniny a sladkosti kupuji sporadicky.
Vcera byla ve skolce, dnes jsme doma, ja jsem porad nemocna, Diddus se byla jen odpoledne projit s Vuthem ve meste, a pry byla hodna.
Dnes rano jsem se vzbudila v sest svym huronskym kaslem a vzpomnela jsem si na to, jak me N. vzdycky rikal, ze kasel se musi zadrzovat, jinak se kasle jeste vic, a plisnil me, ze to nedokazu (fakt nevim, jak nekaslat, kdyz ma clovek kasel...). Lezlo mu to moje kaslani na nervy. A Vuthe me pul hodinu masiroval zada a pak me hladil po vlasech, sam uz nezaspal... Ja se tak mam...

A fotky teda zadne nemam! Jen Vuthe neco malo vyfotil. Me v katedrale, jak si prohlizim vystavu a vzajemne jsme se zvecnili, jak nam chutnala pizza. :D Teda Vuthemu docela chutnala, jenze chudak musel dojist ty moje tri ctvrtiny. Jeste ze on tim jedenim hubne! :D

Houby a zmrzlina

Streda byl krasny den. Jesle jsou ve stredu zavrene, a tak jsme se rozhodli jet na vylet, neb svitilo slunicko. A rozhodli jsme se pro les. Didduska je v lese rada, docela ted rada chodi, ne jako driv, ze udelala par kroku a chtela nest. A Vuthe byl nalakan na houby, stava se z nej nadseny houbar :D Zakoupil si kapesni atlas hub, chodi a rozhrabuje listi a travu klackem a pak nad houbami studuje, ktera to asi je. :D Stejne pak skonci tim, ze se me zepta, jestli tuhle berem. A ja lupenate neznam, takze neberu, ac v tom atlase jich je spoustu s oznacenim tri vidlicek, coz znaci velmi chutna. Nebyly to sice zne jako s dedou a babi, ale nasli jsme, pekne jsme se prosli, vecer nakrajeli na suseni na dva plechy a jeste zbylo na kyselicu. Uz nam zbyva jen jeden pytlicek ceskeho zelicka, buuuu! Asi se vrhnu na nakladani zeli.
Vcera a dnes byla Diddus cely den v jeslich. My jsme vcera jeli do Frevalu, neb jsme tam neco pri odjezdu zapomneli, cestou zpet nam to nedalo, nakoukli jsme do toho zneciho lesa, a nasli tri obri houby behem peti minut. Pak jsme se stavili v obchode, ktery me svym nazvem vyvolava usmev na rtech, v prekladu to znamena "Pan Kutil", koupili jsme potrebne veci na pridelani policek, a dnes uz vsechny ctyri visi na stenach. Krasa. Ja jsem dnes vytridila satni skrin, cela taska poputuje do mistniho charitativniho obchodu, ktery se jmenuje Emmaus. Je to velky retezec, vsude po Francii, zalozeny otcem Pierrem. Lide tam davaji, co uz nechteji a ostatni tam chodi nakupovat, vytezek jde na chude. My tam chodime casto, najdou se tam zajimave kousky obleceni, napr. Diddus jsem tam koupila cerveny svetr, co ma na fotkach z vyletu, hned se do nej zamilovala a nosila by ho porad. Je to rucne pleteny, stal me 2 eura. Maji tam hracky, nadobi, nabytek, elektroniku, knihy, tasky, galanterii, kola, kocarky, proste vsechno. Tady celkove hodne lidi otaceji veci, mne se to libi, radeji, at se neco vyuzije vickrat, nez aby to skoncilo v odpadu a my kupovali porad nove a nove. Nemam to rada, ceny jsou nadsazene, vse je z Ciny, vsude hordy odpadu, pritom je tolik starych veci, co jeste slouzi. Nerikam, ze nekupuji nic noveho, jisteze jo, ale do Emmaus chodim pravidelne a kdyz neco poridim tam, mam z toho dvojnasobnou radost.:)

Konec prazdnin

Dovolenka skoncila, deda s babi v utery rano odejeli a my uz v pondeli vecer, neb v utery rano se konal nastup do jesli.

 Uzili jsme si to pekne, sice nebylo kazdy den uplne posviceni, co se pocasi tyce, ale i tak jsme si uzili plaze, nejvice asi posledni den, co Diddus vlezla do 17ti stupnoveho more. Zacala se tam vrhat, no a tentokrate mela to stesti, ze tam mela s kym jit, me by do toho ledu nikdo nedostal ani heverem. ;) Take jsme si s Vuthem zajeli do Caen, mesta hodinu a ctvrt od nas, jen tak na odpoledne. Prosli jsme si botanickou zahradu, pak mesto, par obchodu a vecer si  zasli do japonske restaurace.
 V nedeli byli k nam pozvani Vutheho rodice na kachnu s knedlikem a se zelim (vse dovezeno z Cech, samozrejme, domaci kachynka ze zahradky byla vyborna!) a strudlicek a oni nas na oplatku pozvali na veceri k nim do restaurace. To uz jsme nikdo dezert nezvladli, tak jsme ho dostali zabaleny domu. Bylo to vse fajn, i pro nas, ikdyz jsme byli u sebe, to bylo jako dovolena.

Navrat do jesli probehl uplne v poklidu, Diddus ted chodi i na odpoledne, bala jsem se, ze ji to bude dlouhe, ale naopak, ona se tam vyslovene tesi. Dnes hlasili, ze ma noveho partaka, jmenuje se Leon. Hraji si spolu takovym zpusobem, ze je slysim az na ulici, kdyz jdu Diddus vyzvedavat. :D Takova dracata. No hlavne, ze tam chodi rada.

Nestiham psati...

...tak alespon par obrazku a po dovolence to vse doplnim!