Ve ctvrtek odvedl Vuthe Diddus do jesli a ja jela ke kamaradce pro jejiho syna. Chodi do stejnych jesli jako Diddus. Ona je taky tehotna, ale ma komplikace a musi zustat v klidu. Tak ma vypracovany uzasny bojovy plan, kdy kdo ho odveze a vyzvedne. V jeslich meli predstaveni. Ze zacatku pry Diddus chtela nutne na jeviste, ale pak se usadila a divala se a pry se ji to libilo. Na konci rekla jedna maminka svemu synovi, aby sel rict panim, co delaly predstaveni "merci" a Diddus se pry pak zvedla a sla k nim a podekovala jim taky. :) K obedu jsme meli masove kulicky s testovinami, vse snedla. Odpoledne pry byla v jeslich nevrla, doma ale byla v pohode. Nechtela tam svacit, ale doma si dala. K veceri snedla omeletu ze dvou vajec, okurku, papriku, rajcatka, presnidavku... Posledni dobou ji chutna. :)
Kdyz jsem ji sla vyzvednout, stavila jsem se v pekarne, ze ji koupim cokoladovou rolku. V hlave jsem si rikala - vezmu jen jednu pro Diddus nebo i jednu pro nas? Pak si reknu, jen pro ni, objednam jednu a slecna se slovy "takze tri cokorolky" mi nabalila tri. :D Asi mi cetla myslenky a rikala si, jen at si doprejeme! :)
Vecer jsme byli nejaci utahani, a tak kolem desate, ze se na chvilku natahneme. Totalne jsme vytuhli. Rikam, ze jsme jak duchodci. No co, jen at se naspime do foroty!

V patek rano odvedl Vuthe Diddus do jesli a pak se jeste vratil ke mne do postele. Povidali jsme si dve hodiny, az do jedenacti. :) On sel potom ven, vyhlidl si na internetu svetr, a tak se sel podivat do kamenneho obchodu, jestli ho tu maji. (On totiz krom toho, ze vari, uklizi a pere i rad nakupuje! Ale nastesti ma i chlapske zajmy, jako skate a kolo, ktere si sam postavil a ktere je bez brzd - tzv. fixie. Kdyz je potreba doma neco opravit, namontovat, postavit, nevaha a vrhne se do toho. A krasne foti. Je to takovy muj Pan Dokonaly. :) )
Pote vyzvedl Diddus, naobedvali jsme se a ja ji tam po o odvedla. A ze jen zaskaknu pr neco do mesta a pak zapsat Diddu na ten hudebni krouzek. Sla jsem do divadla koupit listky pro Vutheho k Vanocum. Jenze pokladnik je muj znamy. Prokecali jsme hodinu a pak mi rekl, ze to je jeste brzy, ze na tohle predstaveni se prodava az od 21. listopadu. Pak jsem se zasla podivat do obchodu s cherbourskyma destnikama. Je to mistni tradice, super kvalit, dozivotni zaruka. Cena tomu odpovida. Jsou zname i z filmu "Paraplicka z Cherbourgu" s mladickou Catherine Deneuve. Je to cele zpivane, ale krasne. Romantika. :)
Cestou do kulturniho centra jsem zasla pro vajicka (miminko si porucilo vajicka a sardinky :)), potkala dalsi znamou (pracuje v novinach Zapadni Francie v kulturni sekci, vzdy mi pise clanky o mych vystavach. Je moc mila, gratulovala mi k miminku.) a pak konecne dorazila na misto. Samozrejme pozde, prave zavirali kancelar. A tak jsem prokecala dalsi hodinu se sekretarkou a reditelkou o detech a tehotenstvi. Ta reditelka chodi take na hudebni krouzek se svym synem, rikala, ze to nevadi, ze neni zapsana, ze to muzu zaplatit kdykoliv. Cestou domu jeste potkam tetu N., pak vybehnu ty dve patra, pozdravim Vutheho, kouknu na hodiny a rikam, no tak to se ani nebudu svlikat a jdu pro Diddus. To je Cherbourg. Mozna mi to i trochu bude chybet, nevim. Ale do noveho mesta se tesim a sem budeme stejne jednou mesicne jezdit. A navic jsem cely prokecala a zase nic neudelala! :D
Odpoledne pry Diddus byla v lepsim rozpolozeni, ale zase nechtela svacit. No meli jogurty, ona ji jen dve znacky, jine nechce. Presnidavky sni jakekoliv, tak jsem jim to vysvetlila.
Vecer je vzdycky tak spokojena. Ma rada ten vecerni sled udalosti - vecere, pyzamo, vycistit zuby, cdcko a do postele. Ma vzdy usmev od ucha k uchu. Holt po mamince je rada v postylce. :)

Jinak ja jsem v rozkladu. Na chodidle dve kuri oka, v normalnim oku neco, co mi kazdy vecer prekazi, jakoby neco drhlo a na obliceji odporny cerveny ekzem kolem oboci a nosu. Vuthe rika, ze to pry se svlekam ze stare kuze, abych mela novou, jeste krasnejsi. :) No on je schopny mi rict i po ranu, jak mi to slusi. To asi nez si vezme bryle. A k tomu ma asi jeste laskou zaslepene oci. :) Snad mu to vydrzi. Naporad.:) Vecer mi odstranil ma kuri oka, tak mam tak na mesic pokoj. Ja nerada chodim na pedikuru, i k holici. Jedine, co muzu, jsou masaze a i kosmetiku snesu.

V sobotu sel Vuthe rano na trh, prinesl cokorolky a vyborny kvaskovy chleba, co kupujeme pravidelne u jedne pani. Ja sla pak s Diddus na jedenactou na hudebni krouzek. Ze zacatku ze zpivalo, tak byla nadsena. Jenze pak to zacalo. Pani lektorka predstavovala hudebni zvony. Diddus se samozrejme na ne hned chtela vrhat, nechape, ze musi pockat, nez si je bude moci vyzkouset. Totez potom s dalsimi nastroji, nechtela vubec spolupracovat, krik, brek, valeni se po zemi... Tak jsem ji odnesla, dala ji kabat, ze jdeme. Byl uz skoro konec, tak jsem pockala (za Didduscina ryku) na konec, abych rekla lektorce, ze kdyz to tak vidim, asi uz neprijdeme. Normalne jsem se rozbrecela... To se mi jeste nestalo, ale proste bylo tak videt, jak ona se neumi prizpusobit a jak je jina, nez ostatni deti. Rikala jsem si, co budeme delat, jak to bude v skolce a vubec... Obcas je clovek takhle tvrde konfrontovan s realitou a zacne si pokladat spoustu otazek... Ja jsem prevazne optimista, jenze v takovyhle situacich si rikam, ze bych mela byt asi i trochu vic realista. Jenze clovek nikdy nemuze vedet, jak se to bude vyvijet. A predstavovat si nejake katastroficke scenare nehodlam. No, ale hodna pani lektorka mi navrhla, at zkusime prijit pristi sobotu v pul desate na jiny krouzek, jsou tam vetsi deti a jen se zpiva a hraje na nastroje, a bez rodicu. Tak to zkusime. Je to od ni hezke, kez by to slo, protoze Diddus se jinak vse okolo hudby moc libi. Tak uvidime. Ne nadarmo jsem prisla v patek pozde, nic neni zaplacene a kdyz to nepujde, holt toho nechame.
Po navratu jsme popovidali s rodinkou pres skype, pak se naobedvali a vyrazili na burzu knih. Nakoupili jsme par zajimavych a mimojine i Krtek a raketa ve francouzstine z roku 1966! Ulovek par excellence!:) A taky mam knizku textu od Mileny Jesenske. Co takhle clovek tady nenajde...

Dnes je nedele. Venku je opet hnusno. Tak uvidime, co po obede podnikneme. Ale cely den doma asi nedame (ac nam dvema by to nebylo proti srsti;)), Diddus uz slozila vsechna puzzle, vymalovala omalovanky...
Jo a zapomnela jsem na nejdulezitejsi! Didduska se vcera poprve vykakala do zachoda! Hura, jupi, slava, vyveste prapory! Ja vim, ze prvni vlastovka (nebo-li prvni h...o) jaro nedela a ze to bude jeste dlouha cesta, ale mela jsem vazne radost! :)

A zde slibene moje fotky z minule nedele na plazi. Nejtezsi je vybrat. Tak jich je zase hromada. :)

V nedeli bylo stale jeste krasne. Vyrazili jsme tedy na vylet, nejprve do botanicke zahrady Vauville, ktera se nachazi na zapadni strane naseho poloostrova, tudiz u Atlantskeho oceanu. Takze pote jsme se samozrejme jeste vydali na plaz. Bylo tam docela dost lidi, uzivali si prvniho listopadoveho dne na slunicku. Didduska si hrabala v pisku, a pak si olizovala prsty a krasne ji to krupalo mezi zuby. Holt ona rada slane i sladke.
V pondeli logopedka a pote prochazka v pristavu. Doma si Diddus krasne hrala sama v pokoji, davala na talirky plastove pecivo a dokonce se koukala i na panenky. Brala je do ruky, dlouze se na ne divala, sahala jim na oci.. no je to uspech, ze ji zajima i neco jineho nez Totoc. Celkove i ostatni plysaci, vytahala je z kosiku a obcas si s nejakym pohraje.
V utery po prazdninach konecne skolka, Diddus sla rada. My jsme byli rano na druhem ultrazvuku, pan doktor vse premeril a pry je vse v naprostem poradku a jak ma. A potvrdil, ze je to holka. Odpoledne jsme byli po nakupech. Vecer se se mnou Diddus koukala na fotky, a tak jsem zkusmo ukazala na me, posleze na ni a na Vutheho a rekla mama, Didda a Vuthe a ona to po mne zopakovala a spravne ukazala prstem !!! To me dostalo. A tak pekne to vyslovila! Predtim nikdy nechtela... Dnes jsem ty fotky otevrela znovu a ona ukazala na me a rekla mama! A ja ji pak znovu ukazala Didda a Vuthe a ona to zopakovala. No kez by ji to vydrzelo, obcas se ji takhle neco povede, ale pak uz to nechce nebo neumi zopakovat. Ale tentokrat to tak pekne rekla a evidentne mela radost, neb videla, ze my mame radost. :)
Od vcerejska uz je zase osklivo, Vuthe sel s Diddus pro ovoce a zeleninu, a tak ja doplnuji blog. V nedeli jsme vyfotili spoustu krasnych fotek, to je hrozny, ja nevim, kterou sem dat driv! Dam jen ty od Vutheho a z ultrazvuku, ty moje az v dalsim prispevku, bych to to nezahltila.
Taky jsem si rikala, ze si budu muset dat alespon tydenni pauzu od internetu, nebo aspon od facebooku. Furt na neco koukam, odpovidam, otviram clanky... Coz o to, jenze ja tu mam takovych restu! A vim, ze kdyz necham internet internetem, tak to vsechno dodelam. Potrebuji vytridit papiry, skrin a dodelat album z minuleho roku. Nafotit veci, co chci dat k prodeji na internetu. Vyridit nejakou korespondenci, zasit par veci... A toto vse co nejdrive, Vanoce se blizi, tak se chci trochu pripravit. Ac to nejak extremne neprozivame, ale stejne, nejakou peknou vyzdobu bych rada vyrobila a take neco napekla. Jsem na sebe zvedava... :)

 

To je prekerni situace, kdyz se toho deje hodne, takze ani nestiham psat, a pak je toho tolik, ze si to vse ani nepamatuju!

Ve ctvrtek jsme byli odpoledne na navsteve u kamaradky Julie. Prselo, ale my jsme se vybavili a vydali se i presto pesky, aby se Diddus trochu vyvetrala, kdyz jsou ty prazdniny a nechodi do jesli. Ona byla stastna, neb mela holinky a mohla se probrouzdat vsemi louzemi, co jsme cestou potkali. Koupili jsme nejakou cokoladu, zcela zahadne slovo chocolat Diddus umi pouzivat a vi, co to znamena. :D To se mi libi. "Jeji prvni slovo bylo cokolada." :)
Vidim, ze si umi spojovat veci v hlave, ale neumi je rict. Vyjadruje se zpivanim. Kdyz napriklad vidi lod, rybu nebo zviratka z farmy, zacne k tomu zpivat prislusnou melodii pisnicky, kde se o danem objektu nebo zvireti zpiva (kouka se pritom na videa, takze ma ten obrazek). Tak jsem rada, ze si to alespon takhle spojuje, ikdyz nemluvi. Dokaze uz neco dobre zopakovat, ale sama nerekne.
U Julie si Diddus krasne hrala, sedela zpusobne za stolem a montovala figurinku pana Brambory. Tak povidaji, jak si krasne hraje, ze jejich dvou a pul lety synek potrebuje, aby si neustale hral nekdo s nim. To sice jo. Ale pak najednou se zvedla, a zacala svuj pulmaraton ode zdi ke zdi za hlasiteho hykani a kriceni, meli tam na navsteve taky babicku a ta mela novy pristroj do ucha, chudak... Alespon si ozkousela, ze to opravdu dobre funguje!

V patek se Didduska vzbudila zase po seste. Cely den prselo. Vuthe sel odpoledne pomahat kamaradovi se stehovanim (kdyz odchazel, rikam mu, davej na sebe pozor, nevimproc jsem si rikala, ze si neco udela. A taky ze jo, uklouzl na schodech a narazil si zada, v oblasti krku a boli ho klicni kost. Tak ho kazdy den mazu balzamem, snad ho to prejde. Snad jsem to neprivolala ja svou predtuchou!). Ja jsem sla s Diddus ven, holinky plastenka, zaskakly jsme do obchodu a k zelinari pro kvetak a dyni na vydlabani. Doma jsem pak udelala livance ze spaldove mouky s ryzovym mlekem, rikam si, ze kdyz to namazu marmeladou, treba si i Did da. A dala si:) Snedla jeden a pul. Jinak ji moje zdrave uchylnosti samozrejme moc nezajimaji. Ale zkousim, co se da, a cukru se snazim vyhybat. Ona se spokoji i s horkou cokoladou, ale tak jednou tydne ji dopreju i lizatko nebo nejaky ten preslazeny kinder vyrobek, ale snazim se fakt minimalne. K veceri jsem ji po dlouhe dobe zkusila udelat testoviny, ani se jich nedotkla. Tak mela rychlovku, toustovy chleba zapeceny se syrem. Veceri ji bud to anebo omeletu. Sunku ani syry nechce, chleba jedine suchy, testoviny ani ryzi neji. K obedu musi mit maso, anebo bramborovou kasi. A jeste sni cinske nudle od rodicu z restaurace, ale to musi byt jeden urcity specificky druh a priprava. Jednou udalali jine a ani se jich nedotkla. Nastesti ma rada ovoce a i syrovou zeleninu, ji i nanovo jogurty a k snidani pije kakao, takze nejakym nedostatkem zivin dle me netrpi.

V sobotu jsme se rano vydali na trh pro chleba a pote na nakup do supermace. Diddus byla hodna, sedela hezky v kosiku, pak az v druhe puli nakupu hykala, dosti hlasite, takze se za nami vsichni otaceli, ale pro me byla hodna. Znam horsi, jako ze se vymani ze sedatka a pak vsude pobiha a my ji nahanime... Odvezla jsem Vutheho pred barak, aby nemusel tahat ty tasky z parkoviste, kdyz je narazeny. Nase ulice je prujezdna, ale jen z jedne strany. Na jejim konci je nekolik kebabu a uprostred nich byl zaparkovan kamion, co privezl dodavku zbozi. Tak zpusobne cekam, az vytahaji vsechny baliky, rikam si, pak se hne. A ono prd ho! Podival se v klidu na me, vzal si papiry a sel je podepisovat do vsech tech kebabu!!! Cekam pet minut, nic. Zacnu tedy troubit. Jednou, dvakrat, trikrat, po ctvrte uz dlouze, az konecne vyleze. Prijde k autu a pry, ze jsem sem nemela zajizdet, ze on dodava zbozi. To je sice pekne, ale jednak najel z protismeru, kde se nema a druhak jsem ho jeho zbozi nechala vylozit, mohl pak zacouvnout, nechat me projet a jit si vyrizovat svy papiry. Tak mu rikam, ze zbozi ma vylozene, at couvne, ze projedu. A on na me, at si pockam! Ja ze to teda ne a on, at si zavolam policajty! Otocil se a odchazel! To nemel delat! Chytl me ten pravy nerv! :D Vylezla jsem z auta, jdu za nim a zacnu rvat, jo, rovnou kricim, ze jsem tehotna, ze mam v aute dite, ze v ulici bydlim a ze mam pravo si vylozit nakup u sebe v baraku, jeho dodavka nedodavka a ze chci okamzite projet. On najednou uplne schlipnul, nalezl do kamionu, zacouval,  ja projizdim, kyvla jsem mu jakoze teda diky a on mi jeste omluvne zamaval. Az mi ho bylo nakonec lito. :D Ale teda byla jsem na sebe pysna, takhle rozcupovat padesatiletyho Araba. No, je to jasny, s tehotnou zenskou neni radno si nic zacinat! :D

Po odbede jsme se vydali na barak. Vyprat, zamknout dvere, co nechal N. po vikendu odemcene a zkontrolovat, jestli vypnul topeni (nevypnul). Behem casu, co se pralo, jsme sli na prochazku, bylo po prsavem tydnu konecne krasne slunecno a i teplo (18 stupnu). Bylo to moc fajn, nafotili jsme par peknych fotek, nasavali slunce a Diddus se honila za vsemi psy, co jsme potkali. Cestou zpatky jsem vylozila Vutheho u skateparku, byla tam haloweenska soutez. Chtela jsem tam trochu pobyt i s Diddus, ale jak jsem trochu ocekavala, neslo to. Didduska chtela absolutne na skate mezi ostatni (je zvykla, ze ji Vuthe vozi), jenze tam bylo hodne lidi, jezdili rychle, bylo to nebezpecne. Takze samozrejme zacala brecet, tak jsem s ni jela domu. Vydlabaly jsme dyni, ja ji oblekla do kostymu a vyfotila ji. Byl to tedy orisek, neb porad sfoukavala svicku jako na narozeninovem dortu. :) Pak se vykoupala, snedla kus chleba (celozrnneho - nevidane!), omeletu ze dvou vajec a jogurt a sla spat. Ja jsem zkousela naladit kytaru, kterou mi ona rozladila, ale to takovym zpusobem, ze mi to nejde. Musim si sehnat baterky do ladicky. Vuthe dorazil v deset, zmrzly jak holubi vejce (to rikavala moje babicka, fakt me ted ty jeji prirovnani hodne rozesmivaji... :D), tak jsme se navecereli, on mi povypravel, jake to bylo, pochvalil mi mou prvni vydlabanou dyni a pak se ptal, co jsme vsechno delaly my.:) Po skonceni souteze ho pry tahali do baru, ze musi zapit, ze bude tatinkem, ale on ze ne, ze jindy, az i ja budu moct byt s nim. On je tak zlatej, jsem rada, ze ho mam! (Ac by mi to ani nevadilo, kdyby sel, vsak ja byla zvykla, ale udela to cloveku prece jen radost.)

Tak a ted par fotek a pak hura na vylet! I dnes je krasne, tak toho musime uzit!

Vcera jsme se rozhodli, ze vyrobime pro Diddusku k Vanocum domecek pro panenky. Jeli jsme koupit takovou malou knihovnu, ze do ni vyrezeme okna a pak ji polepime tapetama, kobercema a tak. Vuthe zacal vcera vyrezavat okno, jenze to nejde, jak si pral a je nespokojen. Ale hodla pokracovat dal, samozrejme, jen zvoli asi jinou taktiku.
Diddus se uz druhy den vzbudila rano desne brzy. Prijde vzdy do obyvaku, lehne si k nam do postele a hyka, zpiva, pokrikuje... Takhle po ranu je to docela narocne, dnes toho mame nejak plne zuby, jsme hotovi. Do toho si predstavujeme, jake to tady v tom dvoupokojaku bude s miminkem, kdyz je Diddus takhle hlucna.. No priznavam, ze jsme meli trochu depku. Obcas to tak na cloveka padne. Odpoledne jsem se byla s Diddus projit, nechtela jit do parku na hriste, tahla me do ulic se prochazet. Tak jsme se couraly mestem asi hodinu. Ja si vybavovala cesky podzim a padl na me stesk a nostalgie. Vuthe sel na nakup, rozhodli jsme se udelat si k veceri domaci hamburgery, bychom si trochu pozvedli moralku. :D A ted se prave vratil s nakupem i s balickem od nejlepsiho cukrare v Cherbourgu, dela vytecne zakusky. Tak to si dame do sosacku.

Jinak Diddus uspesne cura do zachoda a jeste uspesneji kaka do kalhot. Ma nekdo nejaky tip, jak vyprat tyto skvrny? Drhnem to v ruce a nepousti to. Nikdy jsem teda nezkousela nejaky ten pripravek na skrvny (ani nevim, jestli to funguje), radsi bych nejaky babsky trik. ;)
Posledni dny dobre ji, vcera k veceri mela omeletu se slaninou ze dvou vajec a jako dezert si dala jogurt a jeste presnidavku. Ja vcera vecer nebyla doma, sla jsem si ke zname, co vyrabi domaci kosmetiku, pro krem a mydla. Ze jsem zanedlouho zpatky. Dorazila jsem k ni v pul osme, zacly jsme si povidat, ja pak rikam, kolik muze byt hodin, kouknem a ono skoro pulnoc! Jsme si obe mysely, ze je devet nebo deset. No jo, zensky... :D
Kez by i Diddus zacala stebetat. Neustale za mnou chodi a taha me za ruku. Normalni, vim, neumi si rict, co chce. Jenze obcas to podle me ani ona sama nevi. A obcas jde o neco, na co nakonec stejne reknu ne. A ja se pokazde musim zvednout, dojit kam me vede a vyhodnotit situaci. Normalni, ja vim. Ale obcas uz unavne. Zvlastne v nektere dny. Prave jsem ji rekla, ze nikam nejdu, jen se otocila a sla si hrat s legem. Takze ono to pokazde tak urgentni nebude. Jenze jak to rozlisit, ze...  Jsem z toho vseho nejaka unavena...

Dnes je venku krasne teplo a slunicko. Diddus byla ve tri u logopedky a pak jsme se sli projit. Vuthe se od nas odpojil na hristi a sel na skate. Diddus se klouzala na skluzavce, houpala, dokonce jsem ji mohla dovolit sundat si bundu, jak bylo pekne. Potkaly jsme tam Nordahlova strejdu a sestrenici, tak jsme si popovidali. Doporucili mi knizku pro Diddu, kde je pekne v obrazcich vysvetleno, jak mamince roste bricho a pak je tu miminko. Tak ji asi poridim, obrazky by mohly pomoci, aby se mohla alespon trochu pripravit. Zvladly jsme to dobre, Diddus docela spolupracovala, takze jsem ji nemusela nikam vyzvedavat a prenaset a domu pekne slapala. Ale i tak jsem toho mela dost. Po navratu domu otevru facebook, a tam ctu, jak se vsechny tehule cejtej uzasne, jak je to nejlepsi obdobi, jen kvetou. A ja tady v pulce hudram... Samozrejme jsem stastna, ze budeme mit miminko, ze se nam hned zadarilo, ze mi nic neni, nemam zadne komplikace... Ale uprimne, pro me teda tohle balonovstvi a velrybstvi zadne uzasne obdobi neni. Tahat ty kila navic me unavuje, nemuzu na kolo, ani si zabehat, vsechno me skrti, obri prsa mi vadi pri spani. No jo, nejsem zadnej prototyp bohyne Zeme, co s radosti roste a plodi. :D Ale jsem stejne moc vdecna, ze muzu v podstate vsechno delat, mam kamaradku, co ma komplikace, a to pak musi teprve neco, prezit tech devet mesicu... Ale nejhorsi na tom je, ze se clovek stydi o tehle pocitech vubec mluvit, jakoby se muselo behem tehotenstvi jen nad bobtnanim se rozplyvat a jen na chvili pomyslet, ze je to pekna pruda, bylo rouhanim se nejvetsim.

V patek vecer jsem odvezla Diddus s N. na barak, tam jsem vyprala jednu pracku a hura zpet do Cherbourgu. Vuthe me pozval do restaurace, chteli jsme vyzkouset jednu, co vsichni vychvaluji a my tam jeste nebyli. Bylo to dobre, ale dle toho, jak vsichni chvalili, jsme cekali lepsi. Holt ocekavani jsou vetsinou nanic, ze...;) V sobotu jsme jeli nakoupit do normalniho obchodu (uz jsou vsude Vanoce, lidi uz koukaji na hracky, taky koumame, co by Diddus asi tak udelalo radost, ona si bohuzel nerekne) a pak do bio samosky, pro pohanku, jahly, spaldovou mouku, cokoladu pro Diddus do mleka, hrach, sezam a take jsem vzala na vyzkouseni marmeladu, ktera neni slazena cukrem, ale dzusem z hroznu. Vecer jsme byli v kine na novem filmu Woody Allena "Irrational man". Shrnula bych to tak, ze to bylo zabavne. :) V nedeli jsme se vydali na bazar, koupili jsme Diddus pletene saty a elektricke akvarium, ktere sviti jako lampicka a ryby se v ni toci do kolecka. Jednou snad budeme mit opravdove, ja akvaria vzdycky milovala. Pak jsme jeste zvladli dve fotograficke vystavy.
Od soboty vecer do nedele byla Diddus u babicky Arielle. Privezla nam ji vecer v sedm, samozrejme v aute vytuhla a po probuzeni brecela a byla k neutiseni. Ona pry spatne spi, i na baraku i u ni, chodi pozde a budi se. Ale jinak pry byla moc hodna a i hezky jedla. Take se nas ptala, co ma koupit Diddus k Vanocum... tak abychom zhavili mozkove zavity, navic ma pak jeste brzy nato narozeniny.
Chvili jsem Diddus utesovala, ale pak si rikam, zkusim ji dat pyzamo, treba pujde hned spat. A bingo, sama si chtela vzit pyzamo a pak pelasila rovnou do postele. Usnula hned a vzbudila se az rano v pul osmy, a vse v pohode. Ted je dokonce sama v pokoji, posloucha pisnicky a promenuje se ve svych novych satech, ktere si samozrejme hned musela vzit.
Fotili jsme jen na takovy stary fotak na film, co zkousime, takze fotky z vikendu nejsou. Tak prihodim jeste ze ctvrtka vykoupanou Diddusku a me, jak chladim z okna quiche, na ktery se Did vrha, kdyz je jeste horky.