Ach jo, dnes se vratila Didda ze skolky jak utrzena ze retezu. Zase krici a je velmi nespokojena. Jestli to bude jako minule, tak mi dozajista hrabne. Za hodinku pojedeme za Vuthem do mesta, snad ji to trochu uklidni. Je teprve streda, musim vydrzet do nedele a pak jeste jeden tyden ...

Mno. Odpoledne bylo moc fajn, zajeli na nase oblibene hriste, kde nebyva nikdy moc lidi a jsou tam pekne prolezacky. Diddus se vyblbla, dokonce si i hrala s ostatnimi detmi. Stava se, ze to na hristi neni nic moc - jakmile se priblizi, deti prchaji (napr. chce s nima delat takovou tu houpacku pro dva, a oni jdou hned pryc, jakmile prijde) a jindy je to uplne v pohode. Zalezi na detech, nekterym vubec neprijde jina, jinym jo, ale nevadi jim to, a dalsim to vadi. Clovek nikdy nevi, jak to bude probihat.
I Inus se zhoupla. Kdyz jsme tam byli poprve, moc se ji to nelibilo, ale vcera uz to bylo lepsi. Jestli to nebylo tim, ze tam byl i tatinek. :)

Na pul sestou jsme odvezli Vutheho na staz a jely domu. Vecer byl pekelny. Ja jsem se radovala, jak to tentokrat jde dobre, no tak to mam ... 😢  Kricela, nervovala se, brecela. Do toho Ina mela teplotu, dle me zub (dnes rano uz nema). Rikala jsem si, ze budou unavene, ale ani jedna nechtela spat, Didda usnula v deset a Ina v pul jedenacte. Pote jsme diskutovali s Vuthem pres telefon, cim to muze byt. Tak jednak on tu zase neni a druhak se vratila z materske vychovatelka, ktera ma mit Diddu na starosti, pricemz Didda zboznuje tu, co ji nahrazovala. Sice tam je jeste na pulku casu, ale stejne je to zmena. Asi tohle vsechno dohromady. Taky urcite hraje roli moje "forma". Minuly tyden jsem mela spoustu energie a veskere Diddusciny krize jsem zvladla uklidnit. Ted uz jsem unavena a nezvladam to. Obcas na ni kriknu, cimz se to samozrejme cele jeste zhorsuje. Ja bych si potrebovala proste odpocinout, aspon na jeden den, ale o tom si muzu jen nechat zdat.

Vzala jsem si Vutheho kartu a stahla jeho fotky z vyletu a ze vcerejsiho hriste. Jak tam vypadame stastne a spokojene. Taky ze jsme, jen proste clovek vzdycky foti ty pekne momenty, to peklo potom zustava mezi ctyrma stenama... Ze bych to zacla fotit? 😉  Jestli by to ale vubec na fotkach tak vyznelo, to je mozna i vyzva... Jen Verunka mela vcera kratkou ukazku na zivo v primem prenosu pres Skype. :)
No tak jo, hlavu vzhuru! Heslem nasledujicich dni je "prezit" !!!

Konec tydne byl hodne akcni. V sobotu rano, behem toho, co jsem koupala Inu, se Didda sama oblekla, obula si boty, vzala si bundu, a hlasila "promener". No tak dobre, rekla jsem, ale autem, neb je zima, prsi a fouka vitr. Vyrazili jsme pro chleba, a kdyz uz jsme byly na ceste, zajeli jsme do Saint Vaast la Hogue pro ustrice, abychom meli neco dobreho na vikend. Diddus cestou snedla pres pulku bagety. No jo, cerstvoucke a jeste teple, to mizi jak mavnutim kouzelneho proutku. Pote jsem ji doma prevlekla, odvezla na poniky a v poledne zase privezla, to vse za  neustaleho vyndavani a nadavani Inka do autosedacky. Odpoledne jsme zajeli do mesta za Vuthem, zajeli na nakup a pak ho v pul seste vysadili v miste staze. Meli jsme v planu, ze v nedeli rano ho vyzvednu, nechame Inu rodicum a pojedeme s Diddou na vylet do Hérouville Saint-Clair. Jenze vecer dorazil k rodicum nejmladsi bracha a nabidl se, ze ho hodi domu. A tak o pulnoci dorazili. Sli jsme spat v pul treti, takze ja rano vyspavala a na vylet jsme vyrazili az kolem poledne. Odpoledne se vydarilo, Didda si pohrala na hristi (i Vuthe si pohral, neb tam byla takova skluzavka, kam Didda neumela sama vylezt, tak musel lozit s ni:)), prosli jsme se parkem u zamku, prozkoumali tamni ctvrte. Vse fajn, az na Didduscin novy zasek - nechce nikde chodit na zachody. Jedine doma, u rodicu v restauraci a ve skolce. Jinak se vsude jinde brani zuby nehty, breci, a radsi nejde vubec, ikdyz potrebuje. Nevim, co ji to popadlo. Kazdopadne to doslo az tak daleko, ze sla i na velkou venku...
Mno, vecer jsme si zajeli k rodicum pro Inka, tam jsme se navecereli a shledli vysledky voleb. Tak nastesti to ten Macron vyhral. (Jo, to jsem zapomnela, ze pred vyletem to sel jeste Vuthe odvolit.)

V pondeli byl statni svatek. Odpoledne jsme se vydali na venkovni bazar, ted jsou o kazdem vikendu potazmo svatku. Koupili jsme Diddus klapky na usi Hello Kitty, jednu lampu - globus (uz mame druhou, ja jsem si ji vzdycky prala a nikdy jsem ji nemela, tak si to ted vynahrazuju ;) ) a jeden rucne vyrabeny svetricek na panenky. Tak krasny, ze bych ho chtela i pro holky ve velkem. Ja bych tak chtela umet plest, ale nejsem manualne nijak extremne manualne zrucna... Doma Vuthe namontoval barieru na schody, uz je treba. Tak ma Diddus co zavirat. K obedu jsme meli maso s omackou a ryzi - desne dulezita informace. :D To ale hlavne proto, ze Diddus uz sni ted i maso i ryzi a dokonce si necha ryzi polit omackou! Drive to bylo jen jedno nebo druhe, a to jeste ryze se nechtela ani dotknout, jedla jen brambory nebo testoviny. Jedine, co stale odmita jsou sunka a syry a i ostatni mlecne vyrobky neji. A mliko taky nepije. A roste jako z vody. Proste se da krasne rust i bez mlika. ;) Ja taky nesnasim mleko a mlecne vyrobky, teda ja je mam rada, co se chuti tyce, ale nedela mi to dobre, boli me z toho hrozne zaludek, az nekolik hodin po pozreni. :(

Dnes rano jsme odvezli Vutheho do mesta a ja jsem nanovo sama s holkama. Ina se prave probudila a Didda tu bude co nevidet ze skolky. Tak pak uz jen prihodit nejakou tu fotku z vyletu.

Tak jsem je stahla, ale jen moje, Vuthe si vzal s sebou fotak. A Diddus se vratila ze skolky bez medvidka, volali mi, neb ho tam nasli a ze mi ho privezou domu. A ja si rekla, ze to lajsnu a zkusime to bez nej. Uz je na nej min fixovana, tak uvidime, jak to bude, az pujde spat.

Vcera jsem zjistila, ze jsem se zmylila, ze nase posledni fotka neni limeckova z Vanoc, nybrz toto "selficko" v zrcadle ze Statni opery, tudiz z unora. Tak aby bylo autenticnosti, pravdivosti a poradku ucineno zadost, zde jest :

Vuthe je od utery na stazi v tradicni restauraci. Na tri tydny. V Cherbourgu. Takze spi u rodicu a ja tu "kraluji" sama s holkama. Uz byl takhle ze zacatku staze tri tydny pryc a Didda to dost spatne snasela. Uvidime, jake to bude tentokrat. Snazime se vidat alespon odpoledne, neb pracuje pres poledne a vecer. Ve stredu jsme tedy nechali Inu u dedy a babicky a vydali se do knihovny. Je zima, takze radeji nekam dovnitr nez na hriste. ( A navic hristata jsou pro me zdrojem nervu, ale o tom treba jindy. )  V knihovne to bylo fajn, bylo videt, ze Diddus chodi pravidelne se skolkou, a tak byla v klidu. Potakli jsme tam Vutheho strejdu s rodinou. Vyfotila jsem par fotek, ale jen telefonem.

Pote jsme meli jeste chvili casu, a tak ze si zajdeme na kafe do mekace, ktery je hned za rohem. Z kafe se vyklubal obri dvojity hamburger pro kazdeho - takova svacinka. :D


Ve crtvrtek je den maraton. Odpoledne odvezu Inu do jesli, pak mam asi hodinu volneho casu, nez musim dojet pro Diddu do skolky a odvezt ji k logopedce. Tam ma pulhodinovou seanci. Kolem pate je treba vyzvednout Inu v jeslich a hura domu. Jenze odpoledne volala logopedka, ze je nemocna, zavolala jsem do skolky, ze si teda vyzvednu Diddu az ve ctyri a s Vuthem jsme meli chvili volneho casu pro sebe, no, asi tak pulhodinky. :D
Na stazi se mu libi, tak jsem rada. Diddus taky chodi do skolky rada no a i ten Inek si to v jeslich uziva. Je tam bazen s balonkama, pekna kuchynka ( to ji bavi, "varit", porad neco v necem micha - obcas v kastrulku lzickou, jindy ve vanicce zidlickou ... ;D ). Vcera, kdyz jsem ji sla vyzvednout, me nevidela, tak jsem ji chvili pozorovala. Blbla tam na matraci, skakala a vyskala. Skoda, ze to mame tak daleko, mohla by chodit alespon dvakrat tydne, ale jezdit tam zvlast jen kvuli tomu se mi zatim nechce. Uvidime v zari.

Mno, jeste bych vam mohla napsat, co jsem mela k obedu a co jsem odpoledne nakoupila v supermarketu. No to vite, sama na vsi, s nikym nepokecam, tak se aspon vypisu. :)

Vcera jsme si slapli na dno. Tak jsme se od neho pekne odrazili a jedeme dal !

Dnes rano jsem odvezla Vutheho do mesta, zacina mu tritydenni staz v tradicni restauraci. S Inou jsem zajela na danovy urad optat se na neco ohledne danoveho priznani. Potkala jsem tam babicku, co ma autistickeho vnoucka, se kterou jsme se seznamili na jednom skoleni. Tak jsme si postezovaly a slibily si, ze si zavolame a zajdeme na kavu.

Doma se Inus najedla a sla spat. Usnula v sede, jak je jejim zvykem. Vzdy ji musim jit zkontrolovat a polozit.

A ja se ocitla sama, v klidu a s volnym casem. Mam opruzne veci na praci jako vyplneni nejakych formularu, obvolavani doktrou kvuli datum na vysetreni ... ale vzala jsem si kytaru a po dlouhe dobe si zahrala. A ted si tu posloucham stare pecky, no stare, jak se to vezme, proste nase mladi - Cranberries, No Doubt a tak, Crazy od Aerosmith ... :D  Uz jsem to neslysela nejakou tu dobu, to uz neleti. Ikdyz cas od casu neco v radiu, ktere posloucham vyhradne v aute, zahrajou.

V sobotu vecer jsem se jeste odhodlala jit behat. Po dlouhe pauze. Trochu jsem z toho mela obavy, kde me bude bolet a pichat, ale nakonec jsem ubehla svou obvyklou trasu bez obtizi. Tak jsem se cela natesila, jak pujdu jeste v nedeli a dnes, nebot pote uz tady Vuthe nebude az do pristi nedele, takze nebudu moct. A ono od vcerejska leje jako z konve aneb jak rikaji Francouzi "prsi provazy".


Vcera rano jsme zvladli jeste jeden venkovni bazar, nez zacalo prset. Zakoupili jsme jednu krasnou lampicku (uz delsi dobu jsem se divala ruzne po obchodech a zadna se mi nelibila a hle, tady takova krasna, za dve eura a jeste k tomu vytezek jde na asociaci), zrcadlo a Inusce boticky.

Na obed se tu stavil kamarad Pierre, je tu na prazdninach, pracuje daleko v Alpach v internatu pro deti s postizenim. A odpoledne jsme pripili sampanskym na narozeniny Vutheho tatinka.

Vecer jsem presla k cinum. Vymazala jsem z facebooku kolem padesati "pratel" a od-likela jsem nekolik stranek. Jeste budu pokracovat. Potrebuju, aby tam toho na me vykouklo mene, kdyz uz to otevru. Ale zase jsem se presvedcila o tom, ze jsou na tom i jista pozitiva. Vuthe mi koukal pres rameno (on totiz - stastlivec :) - facebook nema) a uvidel par fotek s carodejnicema. Tak se me zeptal, co ze to a ja mu vysvetlila, co se dela u nas o carach. :) Samozrejme jsem si zasteskla a politovala, ze o tohle vsechno prichazime jak my, tak deti. Treba jednou... Jenze to by chtelo prijet na Mikulase, na Vanoce, na Velikonoce, na carodejnice... Musim rict, ze ve srovnani s Francii mame opravdu krasne tradice.

Didda ma obdobi (doufam, ze je to jen obdobi) echolalii a repetitivniho chovani. Ona to tedy ma porad, ale ted je to nejak vyraznejsi. Opakuje dokola jedno dve slova jak zasekla gramofonova deska a ma zvysenou zalibu ve dverich - otevira a zavira, otevira a zavira, otevira a zavira ...  Ja - drive vzdy netrpeliva - to jednou dotahnu na nejakeho duchovniho guru. Dekuji, Diddus, za lekce meditaci zdarma a jeste k tomu v domacim prostredi !

Ojojoj, tento posledni tyden byl  nejaky narocny. Ja se kazde rano budim s kocovinou. Pritom nepiju. No fakt, mam uplne stejny pocit jako kdybych mela kocovinu, nevim proc, protoze spim dostatecne, jim dostatecne a zdrave, nevim, cim to. Asi naka ta jarni unava.

Dnes byla Diddus na ponicich po prazdninove pauze. Hercules (tak jsmenuje jeji ponik) zesedivel. Pred prazdninami byl jeste cerny a ted je tak sedivy, ze jsme ho obe dve ani nepoznaly.

Krmime dve toulave kocky. Do domu nam nesmi, davame jim jidlo ven. Vuthe jim tam take dal takovou tu prenosnou boudicku. No a asi pred dvema tydny jsme si vsimli, ze jedna je tehotna. A dnes jsou tam kotatka. Tak moc nevim, co s tim, ale asi nic, jen je dal budu krmit a budeme tu mit kocici smecku.

Dnes jsou to tri roky, co jsme s Vuthem spolu. 💗

Tak jsem trochu zahrabala v archivu a nasla prvni nasi spolecnou fotku :

Jednu z naseho prvniho spolecneho vyletu :

A zde nase posledni spolecne foto (je z prosince, jinak mame jen s holkama, a to je neco jineho, to se nemuzeme poradne "normalne" tvarit, nebot je musime nasilim drzet a nutit divat se do objektivu - zatim se nam jeste nepodarila ani jedna, kde se divame vsichni ctyri anebo kde aspon jeden z nas nevypada jako plh ... :D ) :

Mezi tema dvema poslednima je dobry kontrast - na prvni v baru s jiskrou v oku, na druhe slusnaci rodicove s limecky... :D

Bilanci netreba, nase laska roste a sili, patrime k sobe. 💕