Jsem to ale lajdak a hajdalak (tak nas nazyvala nase tridni ucitelka ve treti tride, teda spis hlavne kluky, doslova jim spilala: "Ty lajdaku nicemny, ty hajdalaku!". To ve mne proste zustalo.), nic nenapsati jiz od soboty! To bude tim, ze v nedeli jsme nic moc nedelali, tak nebylo co psat a pak v tydnu uz toho bylo moc, tak zase nebyl cas! :D
V nedeli jsme jen rano zasli na bazar, opet, a zakoupili Diddus uzasne ruzovo trpytive boty hello kitty, bez kterych se nemohla obejit. Jak si je sama vybrala, od te doby je chce porad nosit. Odpoledne jsme byli doma, bychom se vykuryrovaly. V pondeli jsme meli logopedku v 15 hodin. Diddus byla cely den bez pliny, ale za boha si nechtela sednou na nocnik ani na zachod. Dala jsem ji plinu tesne pred odchodem k logopedce, dosly jsme tam asi za 10 minut a ta plina byla durch. Me trubku nenapadlo vzit nahradni, je to za rohem, jen na pul hodiny, no jenze ona tam nalozila vse od rana... A tak byla nevrla a vubec nespolupracovala. Tak pristi pondeli to snad bude lepsi.
Pote jsme se jeste vydaly do obchodu, ze ja si nutne musim koupit tehotenske dziny, pac uz nic nezapnu a Diddus ze bundu, neb sceny ohledne oblekani vsech bund, co mame, nebraly konce. Jednu jsem tam vybrala sama, hlavne ohledne teplosti, neni moc tepla a je nepromokava, takova zateplena plastenka. Je ruzova, tak si rikam, to projde. A proslo. Uz v ni odchazela z obchodu. :D A vesele ji nosi. Hura! Ale teda stejne to nechapu, co ji na tech ostatnich tolik vadi. Ta logopedka rikala, ze pry mozna ona si ve sve hlave udela rovnici, ze to bylo minuly rok a konec. Tak super, budeme muset kupovat kazdy rok nove bundy. Jsem zvedava, jestli vezme na milost alespon tu zimni. Uvidime.
V utery rano skolka, kde rano rekla Vuthemu reditelka, ze se uvolnilo jedno misto na ponicich a jestli chce Didda jit a ja jako doprovod. Tak jsem souhlasila. Bylo to moc fajn, Diddus se to libi, hned se tam hrnula pro helmu a chtela vyrazit. Kartacovani a davani sedla ji moc nezajimalo. Kdyz uz byla v sedle, chtela porad jenom cvalat. Tak jsem rada, pristi utery jdeme zase. A ja pofotila, ackoliv s ponikem v jedne ruce a fotakem v druhe a jeste s blbym svetlem to nebylo nejjednodussi. Jeste ze jsem si prozretelne vzala pevny objektiv a ne zoom, to bych nezvladla. Musim rict, ze jsem po tom odpoledni byla vyrizena, ale spokojena.
No a vecer bylo drama. Diddus jde spat a najednou breci, uplne nestastna, nevime proc, patrame a najednou zjistime, ze doma neni Totoc! Hledame vsude, ale neni nikde. Tak si rikam, asi jsme ho zapomneli ve skolce. A ve stredu je zavreno. Uspavani bylo narocne, Vuthe s ni byl asi hodinu v posteli, nakonec usnula. Rano v pohode, podle me ji chybel hlavne na to spani. No a dnes vecer si tak sedime, a najednou Vuthe zvola: "Hele, Totoc!". Diddus ho vyndala z me fototasky! Zapomnela, ze ho tam zavrela a nas nenapadlo se do ni podivat. Tak dneska sla spat spokojena. :)
Mne se vratila ta sama nemoc, co posledne, dva dny bolesti v krku a ted kasel. Samozrejme, pred vikendem v Lyonu.  Neni to nic dramatickyho, ale ten kasel je tak otravnej, v noci to budi a minule to trvalo 14 dni! A chudak miminko, tam ma zemetreseni.
Jo a taky jsem Diddinka ostrihala! Porad si stahovala gumicky a sponky, ztratili jsme uz hromadu, a rozpustene to mela takove moc nadivoko. Jesteze ma tolik vlasu a vlni se ji to, se ztrati muj kadernicky diletantismus. ;)