V sobotu rano probehlo prvni setkani s logopedkou. K memu prekvapeni se vyptavala podrobne uplne na vsechno, stravily jsme tam dve hodiny! Je sympaticka. Jesteze tak, neb mame predepsanych padesat seanci. Trikrat s ni bude Diddus sama, aby ji mohla vic poznat a pak sestavit plan, podle ktereho s ni bude pracovat. Rikala, ze si mysli, ze zacne brzy mluvit. A taky ze nevadi, ze micham oba jazyky, toz jsem rada. Nevim, jak to funguje, ale obcas to prijde v cestine, obcas ve francouzstine, tak to reknu tak, jak mi to zrovna prijde.
Pak jsme se naobedvali a vyrazili na bazar, ktery jsme nenasli a jeli tedy rovnou pro postylku ke Caen. Dalka to byla, ale jsme radi, ze jsme jeli, je presne takova, jakou potrebujeme, a ti lide ji prodavali za tretinu ceny. Je jako nova.

Na noc se pripsasuje takhle otevrena k posteli a pak pres den se to zavre a da se vozit po byte. Tak to nejdulezitejsi mame.:)
Diddus vcera cely den teklo z oci a nosu, dnes je to lepsi, ale je takova nejaka presla. Ja taky, zas me zacina bolet v krku, chjo.
Kdyz jsme doma, chodi Diddus uspesne curat na zachod. Asi je to na dobre ceste.
Jinak mam tady par restu a do niceho se mi nechce, posledni tri dny jsem jak prejeta parnim valcem. Snad zitra s novym tydnem prijde i naval nove energie. :)