Lyon

Je ctvrtek a ja se jeste nezmohla ani na jeden zapis, pritom jsme se vratili z Lyonu v nedeli vecer. Muj kaslik se krasne rozjel, takze cely vikend mi nebylo valne, hlavne teda ty noci, to byl horor, ani jeden jsme skoro nespali. No nevim, co to je za kasel, v noci to trva i dve tri hodiny v kuse, uplne se z toho davim. V pondeli jsem sla k doktorovi, dal mi sirup a spray do krku, pry mi nic vic dat nemuze v mym stavu, pry je to virovy (nerekla bych, nikdo to za celou tu dobu nechytil a navic mi jinak nic neni, krom toho kasle) a pry se mam pripravit, ze to jeste bude trvat, nez to odezni. Tak v tomhle mel pravdu, zatim se hoch citi u me dobre a nikam se mu odchazet nechce. Jestli se mi to ale pak jeste znovu vrati, asi uz me klepne. Hlavne kvuli tomu, ze se clovek poradne nevyspi. V utery jsem mela jit jako doprovod na poniky, tak jsem to zrusila a jsem doma. Vecer jsem se tedy zmohla na pripravu slavnostni vecere na oslavu Vutheho narozenin, mel je v sobotu, takze jsme uz slavili v Lyonu, ale jeste jsem chtela jen pro nas dva, navic jsem s sebou ani nevozila darky, takze je dostal az v utery. Ve stredu jsem taky byla cely den doma, Vuthe se byl projit s Diddus odpoledne, aby se aspon trochu vyvetrala, a dnes jsem jen byla na otocku v jeslich, neb tam byla pani psycholozka. Porad jsem resila, jak to vymyslet, jestli zadat uz ted o asistenta tady v Cherbourgu, kdyz se chceme v lete stehovat, nebo pockat az do noveho, tak jsem to s ni chtela probrat. Doporucila nam, ze by bylo nejlepsi, aby chodila sem az do konce skolniho roku, ze - jeste s prichodem miminka - by toho na ni bylo moc. Pani reditelka souhlasi, poda zadost na prislusnych mistech (do jesli jinak berou jen do ctyr let, a to ji budou v lednu) a vsichni jsou spokojeni. :) Hlavne teda ja, protoze mi take prislo, ze by toho vseho bylo moc, takhle to v klidu dopredu pripravime az do noveho bydliste.
No a jinak jsem zase doma (ma teorie, ze to mam z chladu, se zacina vyvracet, neb jsem uz treti doma a porad je to stejne), pisu a pak se vrhnu na upravu fotek, co jsem fotila tem znamym s jejich miminkem.

A vikend v Lyonu byl moc fajn. I pres muj Udussehnato (zdravim Volka Maju!:)) kasel jsme si to uzili. Je to krasne mesto, pripomina nam vsem Prahu. Samozrejme neni krasnejsi nez Praha, to nejde, takove mesto neexistuje, ale neco do sebe take ma. :) Prosli jsme si centrum, okusili mistni dobroty v tradicnim lyonskem bouchonu (typicka lyonska restaurace s velice specifickou nabidkou pokrmu, kde se mezi "normalnim" jidlem najde i spousta podivuhodnych lahudek ze vsech moznych vnitrnosti vsech moznych zivocichu), po vecerech se cpali uzeninami a syry a v nedeli jsme se zucastnili predstaveni lyonskeho filmoveho festivalu, ktery zacinal v pondeli, a ktereho se bohuzel nemuzeme zucastnit. Smutek z tohoto faktu byl vsak brzy prekonan diky Stephanie, ktera nam zakoupila jako darky dvdcka s ceskymi filmy. A tak se moc tesim, az shledneme Vesnicko ma strediskova s francouzskymi titulky! :) No a uplne nejlepsi na vsem bylo, ze jsme se videli s Verunkou a Andresem! To byl vlastne duvod, proc jsme tam jeli. Jen tak na vylet pro nic za nic, to bychom asi na vikend nejeli, je to delsi a drazsi nez let do Prahy! Tak to bylo krasne, ale rychle, ale diky za to, buhvi, kdy se zase nazivo uvidime. No co buh, hlavne my, kdy se zase do Prahy vypravime. :)

V pondeli jsem si jela pro Diddus, a byla uplne v pohode. Sice tady asi jeden den tak pobihala a porvavala jako zviratko (to dela vzdycky, kdyz se vrati od N., asi na ni tak pusobi prehrsel volnosti... :D ), ale v utery uz dobry, a tak celkove, lepsi nez kdy predtim. On je zas deprimovany, rozesla se s nim ta jeho pritelkyne, tak je jako milius. Samozrejme mu to nepreju, ale zase na druhou stranu si myslim, ze by se mel trochu soustredit sam na sebe a usporadat si zivot, nez se zase vrhne do noveho vztahu. On nekoho potrebuje, protoze nechce byt sam. Neumi byt sam. Protoze je nerad sam se sebou a se svymi myslenkami. Jednou jsem mu pri jedne hadce rekla, ze je emocionali parazit. Je to drsne, ja vim, ale to je, co si myslim. Nechtela jsem ho zranit, jen jsem se potrebovala branit pred jeho neustalym citovym vydiranim. Tohle ho ale tak rozzurilo, jako nikdy nic jineho za tech sest let. Pritom jindy by se i nastvat opravnene mohl... Proste jako bych uderila hrebicek na hlavicku, tak to rezonovalo, sam nekde v nitru musi citit, ze to tak je, ale nechce si to za zadnou cenu pripustit. Tak bych mu prala, aby si to jednou vsechno srovnal, jenze zatim je porad jen ve fazi hudrani a skutek utek. No, ve fazi, on to tak mel vlasnte nastavene vzdy...

To jsem si zase zapsychologovala. Tak sup par fotek a do prace! :)