Ze ctvrtka na patek Didduska spatne spala. A tak v patek po navratu z jesli takhle krasne vytuhla. Prospala se dve hodinky, pak se vzbudila, najedla a za dve hodiny sla zase spat.

V sobotu dopoledne jsme se vypravily poprve na hudbeni krouzek. Zpivalo se, ukazovalo k tomu rukama a pak pani lektorka ukazovala piano a deti si na nej mohly zkusit hrat. Pak jsme spolecne zpivali pisnicku (jeste, ze ji znam, pac Diddus to porad sjizdi na youtube:) a pote jsme se pohybovali do rytmu. Prvni pulhodina v pohode, pak ale Diddus najednou prinesla kabaty, ze jako jdeme. Kdyz ale videla, ze se zpiva ukolebavka s plysakama, hned popadla Totoce a pridala se, takze jsme zustaly az do konce. Kdyz pak deti plysaky odlozily, chodila a kazdemu davala do tuky toho, co mel pri zpivani. Kazdy prece musi mit sveho Totoce! :) Tak ji zapisu, ted jsou dva tydny prazdnin, tak po prazdninach zacneme chodit. Libilo se ji to, mela pri zpivani usmev na tvari, jen proste nikde dlouho nevydrzi a obcas si zakrici, ale ta lektorka rikala, ze to nevadi, ze ostatni deti to nejak zasadne nerusi. Tak fajn, uvidime co to prinese.

Odpoledne prisli znami pro fotky, co jsem jim fotila. Byli spokojeni, dokonce i muz, ktery se evidentne pred objektivem neciti uplne nejlepe, se sam sobe na tech fotkach libil. Pry jestli jsem je vyretusovala, ze tam je nejaky hubeny a ma moc vlasu! :D Tak jsem rada, ze se jim libily. Prisli i se svym devitimesicnim synkem, Diddus pak brecela, kdyz odchazeli, chtela, abychom sli s nimi. Nevim proc, treba chtela zustat s miminkem.;)

Dnes, v nedeli, jsme se vydali na burzu detskeho obleceni. Koupili jsme neco malo pro miminko a take par kousku pro Diddus. A jedny boty, bez toho se to neobejde. :D Moc casu jsme tam nestravili, Did neni posledni dva dny ve sve kuzi, nema vubec trpelivost a nervuje se. Nevim, cim je to, co je jinak, nez jindy, ze je takova podrazdena. Clovek by malem zapomnel, ze je autista, tak to proste musi obcas taky trochu pripomenout. Kazdopadne na akcich, kde jsou jine deti, jako napr. na tom hudbenim krouzku, si to uvedomuju hodne, tu jeji rozdilnost. Jinak mi to ani neprijde, kdyz neni vedle ostatnich deti.
Z burzy jsme se vydali k Vutheho strejdovi, aby mu ostrihal vlasy. Diddus si tam krasne hrala s jeho detmi, s legem a letadlem, byla spokojena. Jeho zena mi dala tasku veci na Diddus, ma holcicku o rok starsi. Tak jsem moc rada, protoze jsem nedavno tridila a skrin byla temer prazdna. A pry nam da i na miminko. :)
Po dostrihani jsme vyrazili na farmu, kde se deti svezly na ponicich, pohladily si kralicky a kozy, dali jsme si palacinku a jelo se domu. Fotky dodam, akorat jsme se vratili, takze jsem je jeste ani nestahla. Na ponikovi byla Diddus v pohode, to uz zna, ale sceny byly u kralicku. Nechapala, ze na nej musi jemne a nesmi kricet, ze se jinak bude bat a utece. Ona to jemne s temi zviratky proste zatim neumi. Tak zas byly slzy, ale i tak se s nim trochu pomuchlovala.

Jeste jsem zapomnela napsat, ze vcera vecer jsme se divali na dvd Vesnicko ma strediskova, ktere zakoupila Stephanie pro Vutheho k narozeninam na filmovem festivalu v Lyonu. Je to s francouzskymi titulky, a preklad je dobry. Moc se mu to libilo, koukali jsme se na internetu, v te edici maji i dalsi filmy, tak si mozna nejake objedname. No me to samozrejme uplne dojimalo, ta ceska zahradka a tak vubec... A k dvdcku je i knizecka, kde je nekolik textu, napr. takovy historicko-filosoficko-psychologicky rozbor filmu, tak to bylo pro me hodne zajimavy, takhle o tom my asi uplne neuvazujeme. Pro nas je to hlavne "chlapi, nelejte to pivo z oken" a "Jaromire, to nedelas dobre s tema sirkama". :)

Lyon

Je ctvrtek a ja se jeste nezmohla ani na jeden zapis, pritom jsme se vratili z Lyonu v nedeli vecer. Muj kaslik se krasne rozjel, takze cely vikend mi nebylo valne, hlavne teda ty noci, to byl horor, ani jeden jsme skoro nespali. No nevim, co to je za kasel, v noci to trva i dve tri hodiny v kuse, uplne se z toho davim. V pondeli jsem sla k doktorovi, dal mi sirup a spray do krku, pry mi nic vic dat nemuze v mym stavu, pry je to virovy (nerekla bych, nikdo to za celou tu dobu nechytil a navic mi jinak nic neni, krom toho kasle) a pry se mam pripravit, ze to jeste bude trvat, nez to odezni. Tak v tomhle mel pravdu, zatim se hoch citi u me dobre a nikam se mu odchazet nechce. Jestli se mi to ale pak jeste znovu vrati, asi uz me klepne. Hlavne kvuli tomu, ze se clovek poradne nevyspi. V utery jsem mela jit jako doprovod na poniky, tak jsem to zrusila a jsem doma. Vecer jsem se tedy zmohla na pripravu slavnostni vecere na oslavu Vutheho narozenin, mel je v sobotu, takze jsme uz slavili v Lyonu, ale jeste jsem chtela jen pro nas dva, navic jsem s sebou ani nevozila darky, takze je dostal az v utery. Ve stredu jsem taky byla cely den doma, Vuthe se byl projit s Diddus odpoledne, aby se aspon trochu vyvetrala, a dnes jsem jen byla na otocku v jeslich, neb tam byla pani psycholozka. Porad jsem resila, jak to vymyslet, jestli zadat uz ted o asistenta tady v Cherbourgu, kdyz se chceme v lete stehovat, nebo pockat az do noveho, tak jsem to s ni chtela probrat. Doporucila nam, ze by bylo nejlepsi, aby chodila sem az do konce skolniho roku, ze - jeste s prichodem miminka - by toho na ni bylo moc. Pani reditelka souhlasi, poda zadost na prislusnych mistech (do jesli jinak berou jen do ctyr let, a to ji budou v lednu) a vsichni jsou spokojeni. :) Hlavne teda ja, protoze mi take prislo, ze by toho vseho bylo moc, takhle to v klidu dopredu pripravime az do noveho bydliste.
No a jinak jsem zase doma (ma teorie, ze to mam z chladu, se zacina vyvracet, neb jsem uz treti doma a porad je to stejne), pisu a pak se vrhnu na upravu fotek, co jsem fotila tem znamym s jejich miminkem.

A vikend v Lyonu byl moc fajn. I pres muj Udussehnato (zdravim Volka Maju!:)) kasel jsme si to uzili. Je to krasne mesto, pripomina nam vsem Prahu. Samozrejme neni krasnejsi nez Praha, to nejde, takove mesto neexistuje, ale neco do sebe take ma. :) Prosli jsme si centrum, okusili mistni dobroty v tradicnim lyonskem bouchonu (typicka lyonska restaurace s velice specifickou nabidkou pokrmu, kde se mezi "normalnim" jidlem najde i spousta podivuhodnych lahudek ze vsech moznych vnitrnosti vsech moznych zivocichu), po vecerech se cpali uzeninami a syry a v nedeli jsme se zucastnili predstaveni lyonskeho filmoveho festivalu, ktery zacinal v pondeli, a ktereho se bohuzel nemuzeme zucastnit. Smutek z tohoto faktu byl vsak brzy prekonan diky Stephanie, ktera nam zakoupila jako darky dvdcka s ceskymi filmy. A tak se moc tesim, az shledneme Vesnicko ma strediskova s francouzskymi titulky! :) No a uplne nejlepsi na vsem bylo, ze jsme se videli s Verunkou a Andresem! To byl vlastne duvod, proc jsme tam jeli. Jen tak na vylet pro nic za nic, to bychom asi na vikend nejeli, je to delsi a drazsi nez let do Prahy! Tak to bylo krasne, ale rychle, ale diky za to, buhvi, kdy se zase nazivo uvidime. No co buh, hlavne my, kdy se zase do Prahy vypravime. :)

V pondeli jsem si jela pro Diddus, a byla uplne v pohode. Sice tady asi jeden den tak pobihala a porvavala jako zviratko (to dela vzdycky, kdyz se vrati od N., asi na ni tak pusobi prehrsel volnosti... :D ), ale v utery uz dobry, a tak celkove, lepsi nez kdy predtim. On je zas deprimovany, rozesla se s nim ta jeho pritelkyne, tak je jako milius. Samozrejme mu to nepreju, ale zase na druhou stranu si myslim, ze by se mel trochu soustredit sam na sebe a usporadat si zivot, nez se zase vrhne do noveho vztahu. On nekoho potrebuje, protoze nechce byt sam. Neumi byt sam. Protoze je nerad sam se sebou a se svymi myslenkami. Jednou jsem mu pri jedne hadce rekla, ze je emocionali parazit. Je to drsne, ja vim, ale to je, co si myslim. Nechtela jsem ho zranit, jen jsem se potrebovala branit pred jeho neustalym citovym vydiranim. Tohle ho ale tak rozzurilo, jako nikdy nic jineho za tech sest let. Pritom jindy by se i nastvat opravnene mohl... Proste jako bych uderila hrebicek na hlavicku, tak to rezonovalo, sam nekde v nitru musi citit, ze to tak je, ale nechce si to za zadnou cenu pripustit. Tak bych mu prala, aby si to jednou vsechno srovnal, jenze zatim je porad jen ve fazi hudrani a skutek utek. No, ve fazi, on to tak mel vlasnte nastavene vzdy...

To jsem si zase zapsychologovala. Tak sup par fotek a do prace! :)

Jsem to ale lajdak a hajdalak (tak nas nazyvala nase tridni ucitelka ve treti tride, teda spis hlavne kluky, doslova jim spilala: "Ty lajdaku nicemny, ty hajdalaku!". To ve mne proste zustalo.), nic nenapsati jiz od soboty! To bude tim, ze v nedeli jsme nic moc nedelali, tak nebylo co psat a pak v tydnu uz toho bylo moc, tak zase nebyl cas! :D
V nedeli jsme jen rano zasli na bazar, opet, a zakoupili Diddus uzasne ruzovo trpytive boty hello kitty, bez kterych se nemohla obejit. Jak si je sama vybrala, od te doby je chce porad nosit. Odpoledne jsme byli doma, bychom se vykuryrovaly. V pondeli jsme meli logopedku v 15 hodin. Diddus byla cely den bez pliny, ale za boha si nechtela sednou na nocnik ani na zachod. Dala jsem ji plinu tesne pred odchodem k logopedce, dosly jsme tam asi za 10 minut a ta plina byla durch. Me trubku nenapadlo vzit nahradni, je to za rohem, jen na pul hodiny, no jenze ona tam nalozila vse od rana... A tak byla nevrla a vubec nespolupracovala. Tak pristi pondeli to snad bude lepsi.
Pote jsme se jeste vydaly do obchodu, ze ja si nutne musim koupit tehotenske dziny, pac uz nic nezapnu a Diddus ze bundu, neb sceny ohledne oblekani vsech bund, co mame, nebraly konce. Jednu jsem tam vybrala sama, hlavne ohledne teplosti, neni moc tepla a je nepromokava, takova zateplena plastenka. Je ruzova, tak si rikam, to projde. A proslo. Uz v ni odchazela z obchodu. :D A vesele ji nosi. Hura! Ale teda stejne to nechapu, co ji na tech ostatnich tolik vadi. Ta logopedka rikala, ze pry mozna ona si ve sve hlave udela rovnici, ze to bylo minuly rok a konec. Tak super, budeme muset kupovat kazdy rok nove bundy. Jsem zvedava, jestli vezme na milost alespon tu zimni. Uvidime.
V utery rano skolka, kde rano rekla Vuthemu reditelka, ze se uvolnilo jedno misto na ponicich a jestli chce Didda jit a ja jako doprovod. Tak jsem souhlasila. Bylo to moc fajn, Diddus se to libi, hned se tam hrnula pro helmu a chtela vyrazit. Kartacovani a davani sedla ji moc nezajimalo. Kdyz uz byla v sedle, chtela porad jenom cvalat. Tak jsem rada, pristi utery jdeme zase. A ja pofotila, ackoliv s ponikem v jedne ruce a fotakem v druhe a jeste s blbym svetlem to nebylo nejjednodussi. Jeste ze jsem si prozretelne vzala pevny objektiv a ne zoom, to bych nezvladla. Musim rict, ze jsem po tom odpoledni byla vyrizena, ale spokojena.
No a vecer bylo drama. Diddus jde spat a najednou breci, uplne nestastna, nevime proc, patrame a najednou zjistime, ze doma neni Totoc! Hledame vsude, ale neni nikde. Tak si rikam, asi jsme ho zapomneli ve skolce. A ve stredu je zavreno. Uspavani bylo narocne, Vuthe s ni byl asi hodinu v posteli, nakonec usnula. Rano v pohode, podle me ji chybel hlavne na to spani. No a dnes vecer si tak sedime, a najednou Vuthe zvola: "Hele, Totoc!". Diddus ho vyndala z me fototasky! Zapomnela, ze ho tam zavrela a nas nenapadlo se do ni podivat. Tak dneska sla spat spokojena. :)
Mne se vratila ta sama nemoc, co posledne, dva dny bolesti v krku a ted kasel. Samozrejme, pred vikendem v Lyonu.  Neni to nic dramatickyho, ale ten kasel je tak otravnej, v noci to budi a minule to trvalo 14 dni! A chudak miminko, tam ma zemetreseni.
Jo a taky jsem Diddinka ostrihala! Porad si stahovala gumicky a sponky, ztratili jsme uz hromadu, a rozpustene to mela takove moc nadivoko. Jesteze ma tolik vlasu a vlni se ji to, se ztrati muj kadernicky diletantismus. ;)

V sobotu rano probehlo prvni setkani s logopedkou. K memu prekvapeni se vyptavala podrobne uplne na vsechno, stravily jsme tam dve hodiny! Je sympaticka. Jesteze tak, neb mame predepsanych padesat seanci. Trikrat s ni bude Diddus sama, aby ji mohla vic poznat a pak sestavit plan, podle ktereho s ni bude pracovat. Rikala, ze si mysli, ze zacne brzy mluvit. A taky ze nevadi, ze micham oba jazyky, toz jsem rada. Nevim, jak to funguje, ale obcas to prijde v cestine, obcas ve francouzstine, tak to reknu tak, jak mi to zrovna prijde.
Pak jsme se naobedvali a vyrazili na bazar, ktery jsme nenasli a jeli tedy rovnou pro postylku ke Caen. Dalka to byla, ale jsme radi, ze jsme jeli, je presne takova, jakou potrebujeme, a ti lide ji prodavali za tretinu ceny. Je jako nova.

Na noc se pripsasuje takhle otevrena k posteli a pak pres den se to zavre a da se vozit po byte. Tak to nejdulezitejsi mame.:)
Diddus vcera cely den teklo z oci a nosu, dnes je to lepsi, ale je takova nejaka presla. Ja taky, zas me zacina bolet v krku, chjo.
Kdyz jsme doma, chodi Diddus uspesne curat na zachod. Asi je to na dobre ceste.
Jinak mam tady par restu a do niceho se mi nechce, posledni tri dny jsem jak prejeta parnim valcem. Snad zitra s novym tydnem prijde i naval nove energie. :)

Vcera byl nejakej blbej den. Vsichni jsme spatne spali a byli utahani. Tak ten den tak nejak ubehl, ze ani vlastne nevim jak a co jsme delali. Asi nic. :D Na dnesek jsme to vsak vsichni tri dospali a bylo hned lip! O pulnoci si to Diddus prikvacila do obyvaku, tak si s ni Vuthe sel lehnout k ni a vytuhl tam az do rannich hodin.  Rano bylo uzasne, se takhle vzbudim, a koukam, ze Diddus je po snidani, oblecena, dostanu pusu a jdou do jesli. :D
 Je nejaka nakrapla, ma rybu. Jestli to nebude tim, ze uz je chladno a ona odmita nosit vsechny bundy. Koupili jsme ji vesticku, nechce ji, kdyz se snazime ji neco navliknout, rve to ze sebe a breci. Asi se s ni vydam do obchodu, at si sama neco vybere. V jeslich vse v pohode, akorat pry uz ke konci odpoledne vzdy vyckava u dvirek, uz je ji to asi dlouhe.
Ani nemam zadnou fotku z tech dvou poslednich dni.
Zitra mame ficak, v deset jdeme poprve k logopedce, pak od jedenacti je hudbeni krouzek, kam bych s Diddus rada chodila, je to pro male deti a rodice chodi s nimi (ale to nevim, jestli stihnem, pac netusim, jak dlouhe to bude u te logopedky) a odpoledne jedeme na bazar obleceni (treba tam najdeme nejakou peknou ruzovou budnu s kytickama pro Diddinka:)) a pak jeste ke Caen pro takovou kolibko-postylku. Klasicka se nam sem nevejde, tahle je mensi, da se na noc pridelat k posteli s jednou sundanou stranou a pres den se da zavrit a popovezt na koleckach. Sice mame jeste casu dost, ale na tuhle jsme narazili na internetovem bazaru, a pak uz treba nebude. Nova je dost draha a stejne to slouzi tak 6 mesicu.
Toz tak, tolik dobrodruzstvi. ;)

Ve stredu jsou jesle zavrene, a tak jsme se vydali na vylet. Nejprve jsme se naobedvali v "pataterii", coz bych prelozila jako "bramborarna", kde delaji takove velke zapecene brambory s rozlisnymi ingrediencemi. Po dlouhe dobe jsme byli nekde na jidle i s Diddus a probehlo to v pohode. Pote jsme vyrazili na misto vyletu, bazinaty park kolem mesta Carentan (nedaleko plazi, kde se za druhe svetove valky vylodili Americane, napr. zname Utah a Omaha beach). Jezdi tam lod, ale dnes nejela, posledni tuto sezonu jede v patek, a to nemuzeme. Tak pristi rok. ;) Tak jsme se vydali pesmo a usli jsme toho docela dost. Diddus krasne slapala, ke konci chtela uz nest, ale kdyz jsem rekla ne, ani nepipla a pokracovala v chuzi. Krmila se ostruzinami (viz foto, kde ji "chybi jeden zub) a ja nasla krasny velky ctyrlist. Cestou zpatky jsme natrhali vyborna jablka.
Po navratu domu jsem zavolala N., chtela jsem mu oznamit, ze jsem tehotna, aby se to nedozvedel od nekoho jineho, uz to zacina byt dost videt, uz to neututlam...:D Byl rad, gratuloval nam. Usmirili jsme se po posledni hadce. Ja mu po porade s pravnickou nabidla, ze bychom mohli zajit k rodinnemu mediatorovi, kde bychom dohodou sepsali, jak to bude probihat s nim a vidanim Diddus. Souhlasil. Pravnicka mi to doporucila, ze je lepsi neco mit, nez odjedeme, aby to jednou nemohlo byt pouzito proti mne, ze jsem chtela zabranit vidani ditete s otcem (na to jsou pry soudci tady hodne citlivi).
Tak to mohu uzavrit tim, ze dneska byl pekny den. :)

A jeste foto naseho noveho "budoaru" :)

V nedeli jsme se vydali jiz rano na barak. Jak uz je chladno, je to tam takove nehostinne... Nicmene jsme udelali, co jsme chteli, zmerili koupelnu, abychom mohli koupit obklady a probrali vsechny krabice s detskym oblecenim, abychom videli, co nam chybi, neb dnes a zitra a pak jeste tenhle vikend, budou burzy detskych veci. Tak jsme zjistili, ze na jeden a tri mesice nemame temer nic, pak od sesteho uz dobry. Mela jsem vsechno pujcene. No ale ono toho neni zas tolik potreba, jen par body a pyzam. Taky bych uvitala, kdyby tam meli tehotenske obleceni, do niceho se uz nevejdu. Mam posledni kalhoty, co jeste zapnu.
Po navratu domu bylo velke stehovani. Prijel Vutheho nejmladsi bratr a tak jsme toho museli vyuzit, aby Vuthemu pomohl vynest postel, co byla v prvnim patre. Doted jsme spali na zemi na matraci. Ani jsme si nemysleli, jak to bude desne pohodlne. :D Pritom na te matraci se nam spalo dobre, ale tohle je zuzo. Hned jak jsme ji nainstalovali, Diddus se do ni vrhla, pekne s Totocem pod perinu. Ona to zboznuje, rada se prikryva a i me a Totoce, toho nejlepe tremi prikryvkami, ktere museji byt vzdy perfektne rovne, nesnasi, kdyz je ohnuty roh. Stejne tak ji vadi, kdyz mam vyhrnute rukavy, okamzite mi je stahuje. No ale jinak jako autista ma docela rada zmeny, nova postel se ji libi, a do jejiho pokoje jsme ji prenesli takovou schodovitou knihovnu, co se nam sem uz nevejde, a to ji take vyhovuje. Koukala jsem tak na to misto, co zbylo po knihovne a rikam Vuthemu : "Jak te znam, zitra jedeme kupovat novy kus nabytku." A taky ze jo, hned to premeril a v pondeli rano jsme pro nej jeli. Vesli se nam vsechny knihy, a mame i stolek na pocitace. Jsme si rikali, ze je to tu ted takove pekne, ze se nam ani nebude chtit stehovat. :D Ale pri vsech nakupech myslime na to, aby se to dalo jednoduse rozlozit a prevezt.
V pondeli rano jsme meli schuzku se zdravotni sestrou ze zdravotnicko psychologickeho centra, kam chodime s Diddus k psychiatricce. Vubec mi nesedla a cele to setkani mi prislo k nicemu. Vuthe z toho mel ten samy pocit. Abych to shrnula, prislo nam, ze ma v hlave urcitou sablonu na autisty, delaji ci nedelaji to ci ono, ale individualni pristup nikde. Ani poradne neposlouchala, co ji rikame, mlela si porad tu svou. Uz k ni nepujdeme. Nabidla, ze prijde do jesli, kam chodi Diddus ted, ale nastesti pani reditelka uz kontaktovala jejich psychologa, ktery prijde, takze ji nebudu muset volat. Akorat dnes rano, kdyz Vuthe vedl Diddu do jesli, tak mu rekla, ze prijde tento tyden. Lepe to naplanovat nemohli. :)
Odpoledne jsme pak byli v lesiku kousek od baraku, houby uz nerostou, ale aspon jsme se hezky prosli. Pak jsme se jeste stavili v baraku, neb jsme tam v nedeli zapomneli par veci.
No a dnes rano konecne do jeslicek. Diddus se vypravovala uz v nedeli, brala si batuzek, ze jako jde. Pry byla dnes rano desne stastna, kdyz tam dosli, ani se nevysvlekla a i s batohem bezela do herny.
Zavedli jsme takovy ritual, ze kazde rano ji vypravuje Vuthe. Ona predtim protestovala, kdyz ji chtel prebalit nebo prevleknout, vse jsem musela ja. Ale proste jsme ji "donutili", a ona si zvykla. Az tak, ze se na me rano ani nepodiva a Vutheho tady prede mnou pusinkuje. :D No tim lip, to byl zamer. Az pak ke konci nebo po porodu nebudu moct, aby s tim nemela problem.

Par fotek z nabytkovych uprav. Z matrace si Diddus pohotove udelala skluzavku. A pohled do jejiho pokojicku, kde to kazi jen orvana tapeta. Nastesti se zastavila tam, a dal uz nedemoluje. Uz ani knihy a hracky nenici, celkove se hodne zlepsila.